Těžko dnes říci, zda bylo na škodu, že Josefovi nebylo umožněno studovat umělecké školy. Ano, nemá sice diplom akademického malíře a téměř až do důchodu pracoval jako automechanik, avšak jeho umělecká tvorba si snad právě proto udržela svoji originalitu a bezprostřednost. Přesto, že je malíř – samouk a jedinou přiznanou školou umění je LŠU v Blatné, je velice společenský a brzo se postupně seznamuje s dalšími výtvarníky – amatéry i profesionály. Velice rád například vzpomíná na svého kolegu a rádce Jar. Fiedlera, s nímž měl v roce 1969 svoji první společnou výstavu v Blatné. Potom již následovala řada výstav na krajské i celostátní úrovni. Spřátelil se s mnoha výtvarníky např: s manž. Brichcínovými, S. Burdou, Janáčkem, Konrádem, J. Krátkým, Š. Marešem, Peškem a dalšími.
Rád také vzpomíná na společnou návštěvu s malířem Peškem u rodáka J. Karmazína na Akademii výtvarných umění v Praze i na mnohé další výstavy a výtvarné plenéry u nás i v zahraničí. V roce 1989 spolu s dalšími jihočeskými výtvarníky zakládají výtvarnou skupinu Kruh 89, v jejímž rámci dodnes pořádají společné akce.
Josef Synek je velice skromný umělec, jen nerad mluví o sobě a o svých obrazech. Tvrdí, že ty mají hovořit samy za sebe. A ony skutečně hovoří a nejen za sebe, ale i za svého autora. Já mám tu výhodu, že Josefa znám od dětství a jeho obrazy od doby, kdy začal vystavovat. Tuším, že jeho díla mohou nepoučným připadat naivní, snad dětsky prostá, ale tvrdím, a jsem si jist, že Josef má nevyčerpatelnou fantazii, navíc je velice pracovitý, citlivý a optimistický. Nelze říci, že upřednostňuje některá témata. Dovede namalovat skvělá zátiší s květinami, velmi často maluje typické jihočeské vesničky, mnohokrát ztvárnil rodné město Blatná.
Nevyhýbá se ani figurální tvorbě. Určitě má velice dobrý vtah k ženám. Zvláště půvabná jsou na jeho obrazech různá zjevení: dívky – andělé. Ale dovede namalovat i vyzývavé dívky se sklenkami vína, rozjívené poutnice, Zuzanu se starci či krásku se zvířetem.
Působivá jsou též jeho personifikovaná zvířata. Ať už jsou to ženy jako kočky či lvice, nebo muži jako psi. V repertoáru má i portréty svých známých i vlastní autoportrét. Ze svých zahraničních cest přiváží hezké obrázky, plně vystihující charakter navštívené země. Zvláště jeho cesty do Francie mu poskytly náměty pro krásné oleje s typicky francouzskými městy i krajinami. Velmi jímavé jsou též jeho ostrovy; malby měst, obklopených vodou.
Stejně tak jako má široký záběr tématický, užívá ve své tvorbě různé způsoby. Vyšel ovšem z realistického vidění skutečnosti, ale díla z jeho pozdějšího období využívají abstrakce: přecházejí v nádherně barevně sladěné krajiny s domy, s rybníky, s řekou. Opět se setkáváme v jiné formě se skupinami domů, často ve tvaru pětidomí a půvabně očíslovanými domy. Ovšem i zde neustále jeho tvorbu provázejí ženské symboly; prozradím, že malíř upřednostňuje číslo 3. Také jeho ryby mají nápadně ženské vlastnosti: dovedou být něžně milé, ale také nebezpečně dravé. Ze všech jeho děl je vidět hravost, kterou dovádí do dokonalosti v experimentech se jmény, písmeny, fragmenty krajiny i různých strojů, stavebnic a robotů.
www.strakonicky.denik.cz
