Otakar Zemina očima Jaromíra Zeminy

Umění a design - obrázek Z příběhů, které jsem při svých letitých stycích s uměním a umělci poznal, je jedním z nejzajímavějších příběh mého otce, a čím dál víc si uvědomuji, jak hluboce poznamenal i mne jako historika moderního umění.

Jeho výtvarnost, jako výtvarnost Ladislava Zívra, kořenila v otcově hrnčířské dílně: hrnčířů byla na počátku 20. století v Nové Pace, kde se oba narodili, řada. Proto měl příští malíř ke tvarům a objemům blíže než k barvám a z tvárných hmot dával přednost – ještě před hlínou – dřevu, z něhož s neobyčejnou zručností vyřezával „pimprlata”. Když se pak k této zálibě vrátil o dvacet let později, desítky loutek, které vytvořil, náleží k tomu nejpozoruhodnějšímu, co po sobě zanechal.

foto k článkuStudium na novopacké reálce mu krutě přerušila světová válka, do níž byl vržen v nejnižším úředně povoleném věku, v osmnácti letech. Jeho štěstím v neštěstí se stalo to, že se na haličské frontě seznámil s Vincencem Kramářem, velkým znalcem starého umění a kubismu, který se k němu, kreslícímu i v zákopech, choval takřka otcovsky.

Když válka skončila, válečný maturant se rozhodl hledat štěstí na pražské Akademii. Byl přijat, a přímo do druhého ročníku k Jakubu Obrovskému. Vynikající kreslířský talent pravidelně vyznamenávaného a spolužáky respektovaného „Zeminky” zaujal pak Vojtěcha Hynaise natolik, že si ho vyžádal do svého ateliéru.

foto k článkuTím překvapivější bylo pozdější rozhodnutí malíře s akademickým titulem nevěnovat se volné tvorbě, ale živit se činností učitelskou: i k té měl zvláštní nadání, které rozpoznal už Obrovský, chtějící ho učinit svým asistentem. Toto rozhodnutí, motivované potřebou živit se „řádněji” než jako umělec, k níž ho vedla rodinná výchova, ale asi také nedostatkem tvůrčí sebedůvěry a ctižádosti, bylo vskutku osudové. Úspěšné učitelské povolání mu odsunulo výtvarnou tvorbu na vedlejší místo a nadlouho ovlivnilo jeho postavení mezi druhými výtvarníky, vesměs ho pokládajícími za outsidera – tím spíš, že sice dovedl být velmi zábavný a měl nadání herecké (jeden čas ochotnicky hrával) i vypravěčské, ale neměl talent společenský; v Brně, kde žil se svou rodinou od sklonku třicátých let, se nedobře cítil především mezi modernisty. Byl rozený realista, portrétista lidí i věcí, a akademické školení vtisklo jeho výtvarné činnosti příliš hlubokou stopu.

foto k článkuI on chtěl malovat moderně a jeho dočasný příklon ke kubismu a k nové věcnosti se dnes jeví zajímavější než v letech dvacátých a třicátých, ale opětovně ho to táhlo zpět k tradičnímu realismu, zvláště tehdy, když ho láska k přírodě a národopisný zájem vedly do rodného Podkrkonoší. Čím dál bolestněji to pociťoval jako prokletí, ale kreslení miloval stále stejně radostně a časem víc kreslil než maloval: nejvýše ceněnou částí jeho tvorby byly ilustrace, z nichž většinu vytvořil do časopisů pro děti.

Vrcholu své pedagogické činnosti dosáhl v brněnské Škole uměleckých řemesel jako vedoucí malířského oddělení. Mezi žáky, z nichž někteří časem dosáhli mnohem větší známosti než on, byl velmi oblíben a vážili si ho i kolegové, a není tedy divu, že ze školy odešel do důchodu později, než mohl. A tehdy se stalo něco, co působilo jako zázrak.

foto k článkuUž se mu ohlašovalo stáří, ale jeho výtvarné nadání omládlo a on začal tvořit nově, poprvé v životě autenticky moderně a současně. To proto, že v sobě uvolnil imaginaci, kterou po desetiletí potlačoval. Bylo to jako gejzír chrlící léčivou vodu! Udiven, uchvácen a konečně plně uspokojen nyní objevoval tvářnosti přírody, které mu dosud zůstávaly utajeny, poněvadž byly příliš malé nebo příliš velké a vzdálené, anebo příliš bizarní. A tento nový svět ho přivedl k novému způsobu vyjadřování, v němž malba a kresba splývala vjedno a jejž oživoval novými technickými postupy; jedním z nejosobitějších bylo otiskování rostlin do malby.

foto k článkuTehdy se konečně sblížil a spřátelil s jinými moderními umělci, především s Daliborem Chatrným a Robertem Hliněnským, jejichž uznání, obdiv a morální podpora mu byly velkou satisfakcí po letech a desetiletích osamělosti. Díky teoretiku moderního umění Igoru Zhořovi se dočkal i první vlastní výstavy, a hned v brněnském Domě umění. Po té následovaly výstavy další, především v Městském muzeu v Nové Pace, do níž se k stáru přestěhoval: kruh jeho života a tvorby se uzavíral. Na poslední výstavu již nepřišel – nechtěl být ani takto odváděn od kreslení a malování. Tehdy, už skoro devadesátiletý, tvořil, jak řekla Adriena Šimotová, nejvolněji a nejsvobodněji. Když potom jeho zrak zeslábl natolik, že ty „krásné nesmysly” přestal vidět, neměl, proč dále žít. Zemřel na jaře roku 1990, šťasten, že se ještě dočkal nového života ve své rodné zemi.

A já, vděčný mu za oporu poskytovanou na počátku mé cesty k umění a snažící se mu později pomáhat na jeho vlastní cestě, uvědomuji si rok od roku jasněji, že moje objevování „těch ve stínu” a jejich významu pro české umění a kulturu začalo právě u něho, tak dlouho přezíraného.

Jaromír Zemina.

Otakar Zemina

foto k článkuOtakar Zemina , akademický malíř a pedagog. Narodil se18. 12. 1899 v Nové Pace . Zemřel 4. 6. 1990 v Mlázovicích. Pocházel z hrnčířské rodiny. Ve svém rodišti navštěvoval obecnou a měšťanskou školu a studium na reálce v Nové Pace ukončil maturitou v roce 1917. Poslední dva roky I. světové války prožil na frontách v ruském Polsku, v Tyrolech, v severní Itálii a v italském zajetí, kde vstoupil do legií. V letech 1921-1926 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Jakuba Obrovského a Vojtěcha Hynaise. V roce 1926 podnikl studijní cestu do Itálie, v roce 1929 do Francie a Belgie. V letech 1928-1952 působil jako středoškolský profesor v Moravských Budějovicích, v Kyjově, ve Znojmě a v Brně – tam naposledy ve Škole uměleckých řemesel, jako vedoucí oddělení malby. V roce 1976 se vrátil do svého rodného kraje a až do posledních chvil svého života tvořil. 18. prosince 1984 byl jmenován čestným občanem Nové Paky. Mnoho let se věnoval ilustraci (dětské knihy a časopisy, např. Walter Scott: Talisman a Králův lučištník, Dagmar Marková – Slávka Zapletalová: Slovenské pohádky), ilustroval také publikace vědecké, podílel se svými ilustracemi i na monografii Novopacko, vyřezával loutky….. Byl činný i literárně (Válečné vzpomínky). Jeho synem je známý historik umění PhDr. Jaromír Zemina.

Jedinečnou výstavu - Otakar Zemina - Malby, kresby, loutky – můžete shlédnout do 4.10.2015 v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku

Zdroj: www.galerie-sumperk.cz

Publisher: iUmeni.cz

Otakar Zemina očima Jaromíra Zeminy - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další umění a design


Pavel Babáček - webdesigner, graphic designer, html coder

Knižní akce

Sklenářovy kolorovánky
Sklenářovy kolorovánky
Od tenkrát do teď - CD
Od tenkrát do teď - CD
Opičí král 1. CD. Jak se opičí král Sun Wu-Kchung stal nesmrtelným
Opičí král 1. CD. Jak se opičí král Sun Wu-Kchung stal nesmrtelným

Články z iHned.cz

Knižní novinka

Ondřej Maleček