Výstava Halky Kočí, která se měla v prštické galerii Aviatik uskutečnit již před rokem, byla kvůli již mnohokrát zmiňované epidemii koronaviru odložena. Zahájena nakonec byla poslední říjnový slunečný den za doprovodu muzikantů skupiny Dement Big Band, blízkých přátel, rodiny, známých, kamarádů a milovníků umění.
A jak se říká, vše musí dozrát, a i pro tuto výstavu bylo určitě dobré znamení ji uskutečnit právě s ročním odkladem. Před rokem bylo totiž záměrem Halky vystavit pouze sochy, což by byla škoda, protože bez obrazů by to nebyla celá Halka, která nám své dílo v galerii Aviatik v Prštichích představila.
Halka sochařka vytvořila svoji první sochu v 17ti letech, právě pod vedením své maminky, Dagmar Koverdynské. Lipové dřevo, se kterým se utkává dlátem a majzlíkem, se mění pod jejíma rukama ve zvířata, zebry, berany, ovce, postupem času přechází k figurální tvorbě Mateřství, Milenců, krásným solitérním sochám. Ale podle slov Halky Kočí „jednou odebereš, navždy odebereš, sochařina je 30% umění a 70% řemeslo“ a možná i proto jde Halka mnohem dál…
Byť duší sochařka, jsou právě obrazy pro ni výzvou, se kterou se uktává, na plátně realizuje své vnitřní pocity, myšlenky, nechává na sebe působit poezii, propůjčuje svým obrazům úryvky z jejích veršů... a tak jak u sochy není při odebírání možnost návratu, možnost změny u obrazu je někdy více svazující a svým způsobem omezjující.
Halka Kočí ale není jen sochařkou a malířkou. Tak jako ani na studiích nevydržela studovat pouze Fakultu výtvarných studií, byť pod vlivem a vedením Liběny Rochové na oboru textil a tělový design, nebo pod vedením Michaela Gabriela v ateliéru socha. Nestačilo ji zaměstnat ducha a meditovat nad hmotou. Jako velká milovnice zvířat a tajným přáním z dětství býti veterinářkou, vystudovala na Mendelově univezitě také zootechniku a je tedy vystudovanou a promovanou zootechničkou.
Halka je také skvělou učitelkou, průvodkyní a lektorkou nejenom v lesní školce, ale hlavně ve svém ateliéru, kde předává zkušenosti a dodává odvahu těm studentům, kteří chtějí v oblasti umění rozšířit svůj um nebo jen tak načerpat z umění energii.
Halka je také vytrvalou běžkyní, nejenom na své cestě životem, ale i v maratonu, kterých si střihla hned několik a běháním si posouvá svoje vnitřní hranice a možnosti. A možná je to právě běh, který ji tím správným způsobem vyčistí hlavu a načerpá tu správnou inspiraci pro svoji další tvorbu.
Halka je také skvělou matkou, manželkou a dcerou.... A právě mateřství a láska k nám skrze její sochy promlouvá a my si je můžeme vychutnat plnými doušky.
Halka je, tedy alespoň pro mne, žena mnohých tváří a podob, zkrátka živel, který se právě v jejím díle snoubí a násobí a myslím a doufám, že se i v budoucnu můžeme těšit na další její skvostná díla a výstavy.
Květy života
Jedna ze soch Halky nese právě název Květy života. Je to žena s plnou náručí květů. Že by artyčok, tulipán, …? Nic z toho. Květy, které žena svírá v náručí jsou poupata lotosu, kterým se právem říká "Květy života".
A právě květy života – lotosy jsou symbolem s hlubokým duchovním významem, jejich krása spočívá v čistotě, znovuzrození, věčnosti a duchovním růstu – je to symbol překonávání překážek, moudrosti, symbol úspěchů. Poupě lotosu znázorňuje cestu k osvícení a duchovní růst.
A proto i Halčiny Květy života jsou takovým symbolem úspěchu, důležité životní události, kterou ten, který je tímto květem obdarován, prožije a květ mu ho bude už jednou provždy připomínat.
Halka Kočí (1980)
Malířka, sochařka, zootechnička, lektorka výtvarných kurzů, průvodkyně v lesní školce, běžkyně,...
Studium: Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT) - obor textil a tělový design, závěrečná práce pod vedením Liběny Rochové (4 roky)
– navazující studium, obor socha u Michaela Gabriela (3 roky)
- studium na Mendelově zemědělské univerzitě – obor zootechnika
Svoji první sochu vytvořila asi v 17 letech pod vedením maminky, sochařky Dagmar Koverdynské.
Současně se sochařkou tvorbou se věnuje malbě kytic, zátiší či figurální kompozici. Poslední dobou vytváří tzv. Květy života, které se stávají i součástí jejích děl a jako samostatné květy znázorňují symboly úspěchů či důležitých životních etap.
- Výstavy: 2008 (Ivančice, Stříbský mlýn), 2014 (Olomouc), 2017 (Přerov), 2018 (Olomouc). Vystavovala samostatně, ale několikrát i spolu se svou maminkou, kdy se vzájemně svými díly doplňovali a tvořili jeden celek.
