Historie se opakuje: nepříznivá doba může vést k obdobím velké kreativity

Trh s uměním jel během podzimního lockdownu na volnoběh. Umělci přicházeli o živobytí. I v obtížných podmínkách se dá nakouknout „Skrze Okna“ na změnu.

Na celém světě neexistuje jedinec, ani firma, která by nepocítila dopad viru. Svět umění, průmysl, který se stal synonymem pro hyperpropojení a globální mobilitu, ustrnul nyní, stejně jako my ostatní, v napjatém klidu. Místa, kde jsme byli zvyklí zažívat umění, od předních muzeí po nejmenší nezávislé prostory, byly náhle mimo náš dosah. Mnoho galerií pravděpodobně skončilo podnikání.

Skutečný dopad jakékoliv výstavy, její odkaz, je často definován lidmi ve společnosti, když určité množství lidí absorbuje poselství výstavy do svých myšlenek a akcí. Příběh a odkaz uměleckého díla je potom vyprávěn skrze pozorovatele, který umělecké dílo konzumuje. „Záblesk naděje zůstává v tom, že ačkoli lidé nemohou vidět umění osobně, my jako umělci se můžeme pokusit tento odkaz lidem předat nějakým novým způsobem,“ vysvětluje mezinárodně uznávaný umělec Hesham Malik, proč spojujil své síly s Malostranskou besedou a přinesl výstavu s názvem „Skrze Okna (Through Windows)“.

Umění bylo nečekaně k vidění za okny na místě, které už řadu let patří k vyhledávaným kulturním a společenským centrům staré Prahy, na hlavní turistické trase procházející od Prašné brány na Pražský hrad. Oslovilo zde kolemjdoucí nebo ty, kteří čekali na Malostranském náměstí z jakéhokoliv důvodu. Umění zde bylo vystaveno pro všechny, kteří díky němu mohli zažít světlý okamžik plný barev. Neschovávalo se tak za zdmi galerií nebo institucí, ale ukázalo se netradičním způsobem na místě, které patří k našim kulturním i historickým pokladům.

Samotná budova Malostranské besedy (respektive bývalé Malostranské radnice) je pozdně renesanční budova, nejstarší písemná zmínka o ní sahá až do roku 1407. Významnou roli sehrála coby radnice v roce 1575, kdy zde byla sepsána tzv. česká konfese, podklad pro jednání o svobodě vyznání v Českém království. Tuto událost připomíná pamětní deska na budově. Dnes slouží bývalá radniční budova již po mnoho let coby společenský klub a koncertní sál.

„S tím, jak je naše společnost izolovaná, potřebujeme umění více, než kdy jindy. Je tu proto, aby lidem připomnělo, že nejsou sami, že stále můžeme snít, uniknout naší současné realitě a zapojit naši představivost pro budování lepšího světa,“ říká umělec Malik.

Umění vybrané umělcem je barevnější a vzdaluje se od svého obvyklého způsobu zobrazování svých děl spolu s příběhy. Tentokrát vynechal deskriptivní doprovodné texty a věří, že to budou kolemjdoucí, kdo příběhy jednotlivých děl dokončí.

„Prošli jsme různými obdobími boje, bez ohledu na to, jak máme neomezenou kapacitu pro inovace a způsoby vyjádření. Uděláme vše, co je v našich silách, abychom mohli jako umělci tvořit a šířit umění mezi lidi,“ dodává Malik.