Muzeum města Brna připravilo retrospektivní výstavu Antonína Širůčka

Umění a design - obrázek Tvorba malíře a sochaře Antonína Širůčka je úzce spjatá s Brnem, kde žil od roku 1945 a významnou měrou se podílel na formování zdejší výtvarné scény. Řada jeho děl je k vidění v ulicích města Brna, přesto jej širší veřejnost příliš nezná.

Od jeho narození uplynulo v roce 2013 sto let, proto muzeum připravilo výstavu, která představuje jeho život i dílo. Výstava je k vidění od 27. února do 30. března na hradě Špilberk (západní křídlo, II. patro)

foto k článku Antonín Širůček se narodil 31. ledna 1913 v Trávníku (dnes Kladoruby) u Letovic, v letech 1933 až 1935 vystudoval Odbornou keramickou školu v Praze a hned po jejím absolutoriu byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění do sochařského ateliéru profesora Bohumila Kafky, přední osobnosti českého novodobého sochařství. Studium dokončil na prahu druhé světové války, která na šest let zabrzdila jeho tvůrčí činnost. Teprve po roce 1945 se usadil v Brně, kde nalezl správné podmínky pro tvůrčí rozvoj. Zprvu se stal členem Spolku výtvarných umělců Aleš a záhy vstoupil do Bloku moravskoslezských umělců. Slibný rozmach výtvarného života však ovlivnil běh společenských událostí, které se mimo jiné projevily ustavením Svazu československých výtvarných umělců. Širůček jako člen svazu osvědčil smysl pro monumentální sochařský tvar, aniž propadl dogmatickým požadavkům, kladeným v padesátých letech na uměleckou tvorbu.

foto k článku

Protiváhu Širůčkových monumentálních realizací pro architekturu a pro veřejná prostranství moravských měst představuje jeho tvorba ateliérová, v níž rozvinul nevšední dar osobní imaginace, a to nejen v drobné plastice a keramice, ale rovněž v kresbě a postupně i v malbě. Získal si tím uznávané postavení jako přední člen nově utvořené Skupiny M a roku 1963 i na manifestační výstavě nazvané Konfrontace brněnských tvůrčích skupin v Domě umění města Brna. Od té doby lze v tvorbě Antonína Širůčka zaznamenat úsilí o moderní výtvarnou koncepci. Souborná výstava Antonína Širůčka v Moravské galerii roku 1967 přinesla svědectví o tom, že v jeho díle se neustále prolíná i navzájem podmiňuje sochařská tvorba i malba. Jeho díla nemohou zapřít na jedné straně vztah k vizuálně a balticky vnímané realitě, což se projevilo sklonem k plasticky výrazně vyvinutým objemům, a na druhé straně se v jeho tvorbě dostává ke slovu prvek konstruktivní. Tento vztah mezi smyslovou složkou a racionálním přístupem ke skutečnosti se nadále stal východiskem pro Širůčkův osobitý tvůrčí vývoj i v letech pozdějších. Zkušenosti, které sochař získal v malbě, specifickým způsobem uplatnil v nízkém reliéfu, jenž mu v první polovině sedmdesátých let umožnil realizovat jeho portrétní talent. Na závěr umělcovy tvůrčí dráhy se jeho podobizny přiblížily expresivnímu účinku a kulminovala i jeho tvorba monumentální. Dosažené tvůrčí výsledky, jimiž Antonín Širůček přispěl českému modernímu umění, byly vykoupeny usilovným hledáním výrazu odpovídajícího modernímu životu i aktuálním výtvarným tendencím. Neobešlo se to bez překonávání četných překážek, které se mu stavěly do cesty, ať už vyplynuly z dobových společenských poměrů nebo z umělcova nedobrého zdravotního stavu. Souběh těchto nepříznivých okolností způsobil, že se umělec pod jejich tíhou rozhodl dne 22. února 1977 svět dobrovolně opustit.

foto k článku