Gerhard Richter je považován za jednoho z nejvýznamnějších umělců posledních desetiletí. Jeho díla patří k těm nejvíce oceňovaným i ve světových aukčních síních.
Mnohými kritiky je Gerhard Richter považován za vůbec největšího žijícího umělce.
Jeho výstava v paláci Kinských a Klášteře sv. Anežky České představí průřez jeho bezmála šedesátiletou výtvarnou dráhou. K vidění budou ikonická díla od fotorealistických maleb až po expresivní a geometrické abstrakce,“ uvádí generální ředitel Národní galerie v Praze a kurátor výstavy Jiří Fajt.Gerhard Richter se narodil v roce 1932 v Drážďanech a stal se jedním z prvních německých umělců své generace, kteří se dokázali umělecky vyjádřit k nacistické historii rodné země. S nacismem měl Richter ve své rodině bezprostřední zkušenost. „Sám Richter ale německou historii nepovažuje za svůj námět a nechce, aby k ní jeho díla odkazovala. Stejně tak si nepřeje, aby byla jeho tvorba vykládána didakticky či jakkoli dramatizována,“ vysvětluje Jiří Fajt.
Poválečná léta strávená ve východním Německu byla Richterovi přípravou pro celoživotní poslání: nekončící ověřování možností malířského projevu. Objev západních poválečných umělců jakým byl například Jackson Pollock, pro něj znamenala otevření širokých obzorů svobodného uměleckého vyjadřování a zároveň rozhodné odmítnutí sklíčené reality života ve východním bloku, v němž ho jenom utvrdila cesta do Moskvy v roce 1961. Gerhard Richter poté emigroval do západního Berlína, dnes žije v Kolíně nad Rýnem.
„Cílem výstavy je představit Richterovu nebývale širokou paletu uměleckých vyjadřovacích prostředků a návštěvníkům ukázat pestrý soubor jeho zásadních děl, která byla vybírána a instalována v úzké spolupráci s umělcem,“ doplňuje Jiří Fajt. Gerhard Richter není jednoznačně zařaditelnou uměleckou osobností. Inspiraci čerpá v širokém spektru historických vlivů, od realismu k naturalismu, od impresionismu k pop artu, od konceptuálního umění až k abstraktnímu expresionismu.
Výstava představí všechny aspekty Richterovy tvorby: ikonické portréty jeho dcer Betty a Elly malované podle fotografií, obrazy reflektující všední každodennost i historická a aktuální společenská témata, mořské a horské krajiny, monochromatické šedé obrazy, expresivní abstraktní kompozice, sérii geometrických digitálně vytvářených pruhů a slavné barevné vzorníky, na nichž vznikla monumentální zakázka výzdoby okna gotické katedrály v Kolíně nad Rýnem. Z Lidic bude zapůjčen obraz Strýček Rudi, který umělec před půl stoletím věnoval tamější galerii a jenž je portrétem Richterova strýce, nacistického vojáka. Vystaveny budou také listy z legendárního Atlasu, což je soubor jeho autorských fotografií, novinových výstřižků a kreseb, které Richter systematicky shromažďoval jako přípravný materiál od šedesátých let.
Hlavní část výstavy bude zpřístupněna v paláci Kinských, jehož přízemí s novým návštěvnickým zázemím, s novou pokladnou, infocentrem a galerijním obchodem, bude k tomuto projektu částečně rekonstruováno. Nádvořím paláce provede návštěvníky časová osa Richterova života směřující do někdejší konírny v přízemí, kde bude promítán jediný autorský film, jakož i dokumenty o Richterově díle, např. slavný celovečerní film Painting. Stěžejní umělecká díla pak budou umístěna ve druhém patře paláce. V nedalekém Klášteře sv. Anežky České bude k vidění druhá, rozsahem skromnější část výstavy, kde bude vystaven Richterův malířský cyklus Březinka, reflektující utrpení a hrůzy koncentračního tábora v polské Osvětimi, a monumentální skleněný objekt pracující s hrou dopadajícího a odráženého světla.
Výběr vystavených děl
Pan Heyde, 1965
Doktor Werner Heyde byl psychiatr, který se za druhé světové války zásadně podílel na organizování nacistického programu eutanázie. Po válce pracoval jako neurolog a konzultant soudu ve Flensburgu pod změněným jménem. V roce 1959 byla jeho pravá identita odhalena, byl zatčen a několik dní před soudem spáchal sebevraždu. Richterova teta Marianne, která trpěla schizofrenií, byla během války usmrcena v psychiatrickém zařízení v rámci výše uvedeného programu.
1025 barev, 1974
První díla ze série Vzorníky barev vytvořená v roce 1966 odkazovala k pop-artu a byla přímou kopií vzorníků barev, které byly k dostání v obchodech. V pozdějších verzích už Richter pracoval s principem náhody a vědomím nekonečné škály potenciálních možností. Ve shromažďování jednotlivých odstínů a jejich slepém, náhodném aplikování do předem připravené mřížky spatřoval „krásnou nesmyslnost“, stejně jako při malování fotografií.
Gudrun, 1987
Gudrun Ensslin byla jednou ze zakládajících členek západoněmecké radikální levicové skupiny Frakce Rudé armády, která od konce 60. let páchala atentáty v boji proti představitelům německé politické a hospodářské sféry a postavám spjatým s nacistickým režimem. Po sérii bombových útoků byla v roce 1972 zatčena a o pět let později, po sérii únosů pořádaných dalšími členy skupiny, byla nalezena v cele mrtvá. Oficiálně se hovořilo o sebevraždě, ta byla ale častokrát zpochybňována. Ač Richter žádným způsobem nesympatizoval s ideologií Frakce, uvedené události na něj silně zapůsobily.
Jabloně, 1987
Kromě působivých krajinomaleb s motivy moře, otevřených obzorů a vysokých hor se Richter věnoval i prosté venkovské krajině, které dominují louky a stromy. Tyto „skromné“ náměty považuje za pravdivější, než jsou romantizující přírodní scenérie, neboť daleko více souzní s malířovým vnímáním přírody. Ta může být, podle jeho názoru, nelítostná a zcela nehumánní. Neshledává tudíž důvod ji oslavovat v uhrančivých kompozicích, ale touží nacházet krásno i v její všední podobě.
Betty, 1988
V roce 1977 začal Gerhard Richter vytvářet portréty své první dcery Betty. V roce 1988 namaloval Richter již třetí portrét Betty, ke kterému použil fotografii z doby, kdy bylo jeho dceři dvanáct let a na níž se odvrací od fotoaparátu a hledí na jednu z prací ze série Šedá. Vzhledem ke specifické kompozici se stal portrét četně interpretovaným a často srovnávaným s figurami z obrazů romantického malíře Caspara Davida Friedricha, jež jsou vyobrazeny zády k divákovi a hledí do krajiny. Sám Richter zdůvodňoval otočenou pozici portrétované v souvislosti se situací v současném umění, když o obrazu hovořil jako díle, „které je také idealizací, protože jeho podstatou je touha po kultuře, po krásnu v umění, které již nemáme, což je důvod, proč se odvrací“.
Česko-německé kulturní jaro 2017
Při příležitosti 20. výročí podepsání Česko-německé deklarace dne 21. ledna 1997 probíhá v období od března do června 2017 Česko-německé kulturní jaro, jež je součástí strategického dialogu mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou na obou stranách hranice. Česko-německé kulturní jaro 2017 je přeshraniční kulturní iniciativa Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, Goethe-Institutu v Praze, Česko-německého fondu budoucnosti a Českých center v Berlíně a Mnichově ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky. Výstava Gerharda Richtera v Národní galerii je hlavním bodem programu Česko-německého kulturního jara, který dále zahrnuje výstavu Eberhard Havekost v Galerii Rudolfinum, kulturní aktivity v regionech, výměny mládeže a řadu dalších.
Gerhard Richter
Datum konání: 26.04.2017 - 03.09.2017
Místo konání: Palác Kinských
Kurátoři: Jiří Fajt a Milena Kalinovská ve spolupráci s Gerhardem Richterem a jeho studiem
Spolupráce: Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze a Goethe-Institut v Praze