Některé Funkeho fotografie z 20. let patří i v mezinárodním kontextu k nejradikálnějším příkladům abstraktních tendencí s originálně zpracovanými motivy světla, světelných obrazů a průsvitnosti.
Důležitým momentem ve Funkeho životě bylo setkání s Josefem Sudkem
začátkem 20. let, se kterým od té doby udržoval blízké přátelství a
na jehož pozvání vstoupil v březnu 1924 do Fotoklubu Praha. Zde zažil
Funke první výrazný rozkol s ostatními členy této umělecké komunity
kvůli ostré kritice souboru fotografií jednoho mimopražského fotoklubu.
Společně s Adolfem Schneebergerem a Josefem Sudkem, kteří se pod
jeho slova podepsali, byl již po čtyřech měsících z klubu vyloučen. Ještě
koncem téhož roku založili vyloučení umělci vlastní Českou fotografickou
společnost nezávislou na Svazu českých klubů fotografů amatérů.
Ve Společnosti se koncentrovali progresivněji orientovaní mladí fotografové
a jejím cílem bylo vymanit se z vlivu grafiky a používat čistě
fotografické procesy.
V roce 1923 vytvořil Funke první avantgardní díla ovlivněná kubismem,
novou věcností, konstruktivismem a abstrakcí, často jednoduchá zátiší
s obyčejnými, mnohdy zdánlivě nefotogenickými předměty, současně
však dále vytvářel žánrové snímky v duchu puristického piktorialismu.
S osmnácti fotografiemi se zúčastnil I. výstavy Svazu českých klubů fotografů
amatérů v Praze. V následujícím roce poprvé vystavoval také
na mezinárodních fotosalonech v Paříži a v Torontu. Salony obesílal až
do začátku 30. let, jeho práce byly vystaveny například v Londýně, Liverpoolu,
Turíně, Stockholmu, Zaragoze, Bruselu, Varšavě, Ottawě, New
Yorku, Tokiu, Vídni a dalších městech.
V roce 1927 vytváří první díla z cyklu Abstraktní foto, patřící k vrcholům
jeho tvorby, a tento cyklus rozvíjí až do roku 1929. Navazuje v něm na
starší zátiší se skleněnými tabulemi, lahvemi nebo žárovkami, v nichž
postupně hrály hlavní roli vržené stíny. V souboru Abstraktní foto ještě
intenzivněji rozvíjí téma světla, průsvitnosti a světelných odrazů. Následující
cykly Sklo a odraz (Reflexy), zachycující fantaskní konfrontace reality
a jejích odrazů ve sklech, a Čas trvá, zobrazující přízračná setkání
různých objektů v exteriérech, byly prvními surrealistickými díly v české fotografické tvorbě. Avantgardní tendence
se uplatňovaly i v jeho detailech industriálních objektů, aktech, fotografiích architektury, portrétech, krajinářských
snímcích a dokumentárních záběrech se sociální tématikou. Funke současně tvořil fotografie v duchu konstruktivismu
(například soubor snímků z výstavby kolínské elektrárny). Nekonvenční kompozice, odvážné úhly pohledu a
diagonální uspořádání invenčně používal při zachycení jednoduchých motivů v jejich základní podobě.
Kromě fotografické tvorby se Funke intenzivně věnoval také fotografické publicistice a teorii. Celá řada jeho teoretických
textů přinesla cenné poznatky pro tehdejší fotografii, mimo jiné obsáhlé texty z mezinárodních výstav.
Ve 30. letech působil také jako pedagog, a to nejprve na od roku 1931 na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě,
později na Státní grafické škole v Praze. Díky tomu měl jedinečnou možnost šířit své znalosti i názory mezi mladé
fotografy.
V současnosti je Jaromír Funke považován za jednu z předních osobností evropské fotografické avantgardy meziválečné
doby. Jeho dílo je součástí nejvýznamnějších světových sbírek včetně Muzea moderního umění a Metropolitního
muzea v New Yorku, Národní galerie ve Washingtonu, Muzea J. Paula Gettyho v Los Angeles, Národní
galerie Kanady v Ottawě nebo Pompidouova centra v Paříži. Jsou zastoupena i na výstavě sbírky Eltona Johna,
která právě probíhá v galerii Tate Modern v Londýně.
Výstava v Leica Gallery Prague představuje vedle dobových originálů nejslavnějších fotografií rovněž práce málo
známé i dosud nikdy nepublikované a vznikla ve spolupráci s Funkeho dcerou paní Miloslavou Rupešovou.
AVANTGARDNÍ FOTOGRAF JAROMÍR FUNKE
Kurátor: Vladimír Birgus
Termín konání: 25. 11. 2016 – 29. 01. 2017
Pořadatel: Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1
Zdroj: www.lgp.cz
