Dotisk exkluzivní publikace k 70. výročí úmrtí Josefa Gočára (1880–1945)

Recenze - obrázek Není snadné komplexně představit tak pozoruhodného a všestranného člověka a umělce, jakým byl architekt Josef Gočár. Tato velká přehledová publikace si klade za cíl alespoň základní seznámení s monumentálním dílem této výrazné osobnosti, budící respekt už prostým soupisem prací.

Patřil spolu s Pavlem Janákem, Otakarem Novotným, Rudolfem Stockarem, Ladislavem Machoněm či Bohumírem Kozákem k silné generaci projektantů, jež si získala respekt na domácí scéně i za hranicemi a pro niž bylo typické, že se dokázala úspěšně přizpůsobit rychlým stylovým proměnám. Také Gočárova tvorba prošla složitým vývojem od secese, přes modernu, kubismus, národní dekorativismus, tzv. holandský racionalismus a moderní klasicismus až po avantgardní styly – konstruktivismus a funkcionalismus. Přitom v každé éře zanechala velmi výrazné stopy a několik staveb se stalo přímo ikonami jednotlivých stylů, což v plné míře platí pro modernistický Wenkeův dům v Jaroměři, předznamenávající další vývoj architektury, nebo kubistický palác U Černé Matky Boží v centru Prahy, který se stal nejvýraznějším reprezentantem tohoto podivuhodného stylu. Krátce po první světové válce Gočár vytvořil prototyp stavby ve stylu tzv. národního dekorativismu – budovu Legiobanky na pražském Poříčí, a později jednu z „vlajkových lodí“ funkcionalismu: kostel sv. Václava v pražských Vršovicích. Kromě toho je zde celá plejáda jeho dalších staveb, jež byly navrženy s vytříbeným vkusem, invencí a smyslem pro celek i detail.

foto k článkufoto k článkufoto k článku

A pak jsou tu také mnohé studie a projekty, které se provedení nikdy nedočkaly, a přesto často vyvolávaly debaty: stačí připomenout projekt na dostavbu Staroměstské radnice z roku 1909 nebo různé varianty areálu Státní galerie na pražské Kampě či na Letné. Kromě staveb Gočár navrhoval také vnitřní zařízení, nábytek a, ve spolupráci s dalšími špičkovými umělci, dekoroval četné interiéry. Významné byly i jeho návrhy pomníků a hrobek, vytvořené opět společně s řadou respektovaných českých výtvarníků: Stanislavem Suchardou, Janem Štursou, Otto Gutfreundem, Františkem Kyselou, Bohumilem Kafkou nebo Karlem Dvořákem, s nimiž byl ve stálém uměleckém i lidském kontaktu. Byl rovněž prvotřídním urbanistou, jak dokazují především jeho práce pro Hradec Králové, kde se mu podařilo vytvořit živé moderní městské centrum.

foto k článkufoto k článkufoto k článku

Josef Gočár byl ovšem také skvělým pedagogem a důstojným nástupcem svého velkého učitele Jana Kotěry. Mezi studenty byl oblíben pro svou velkorysost a noblesu. Ostatně mohli s ním diskutovat v pražských kavárnách, kam denně chodil – vždy elegantní, v anglickém obleku a s nezbytným doutníkem v ruce. Jeho školou architektury při pražské Akademii výtvarných umění prošlo několik desítek posluchačů, z nichž pak mnozí výrazným způsobem ovlivnili domácí scénu zejména ve třicátých letech, ale v některých případech ještě mnoho let po válce: Jaroslav Fragner, Josef Havlíček, Ladislav Žák, Jan Sokol, Jan Gillar, Pavel Smetana, Evžen Rosenberg, Jan Rejchl, František Zelenka a další, jejichž jména jsou synonymem avantgardní éry. Gočárův ateliér na AVU si získal takový respekt, že ho dokonce navštěvovali i již hotoví architekti – někteří absolventi pražské techniky nebo Uměleckoprůmyslové školy.

Josef Gočár byl rovněž iniciátorem vzniku Pražských uměleckých dílen, předsedou Skupiny výtvarných umělců v éře kubistických experimentů, předsedou spolku Mánes, členem Československé akademie věd a umění i rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho všestrannému dílu se dostalo mezinárodního respektu. Byl rytířem francouzského Řádu čestné legie a zahraničním korespondentem Královského institutu britských architektů (RIBA). Sledoval dění na evropské architektonické scéně, hodně cestoval a vzorem mu byly zejména moderní stavby holandské a německé. Prostřednictvím své mistrovské školy na Akademii byl ve stálém kontaktu s nejmladší generací. Nejnadanější posluchače nechal pracovat ve svém ateliéru a bezesporu i díky tomu byl stále informován o nejnovějším dění ve světové architektuře, což mu zejména ve třicátých letech umožňovalo držet krok s jejím překotným vývojem a neustrnout ve stojatých vodách dekorativismu a klasicismu, jako se to stalo jiným jeho vrstevníkům.

Gočárova tvorba byla průběžně představována v časopisech spolku Mánes Volné směry a Styl, ale i na stránkách konkurenčních periodik, jako byl Stavitel a dokonce i bašta avantgardy – Teigeho Stavba. V roce 1930 vyšla ve Vídni a v Ženevě jeho první monografie s textem Zdeňka Wirtha. Hradeckou tvůrčí etapu zase dokumentuje publikace Josef Gočár: Hradec Králové. Řadu informací přináší i katalog posmrtné výstavy, pořádané Mánesem v roce 1947, monografie z pera Marie Benešové z konce padesátých let či katalog výstavy připravené v roce 1971. Gočárova tvorba si získala respekt rovněž v zahraničí – publikoval v prestižním vídeňském časopise Der Architekt, později i v Německu nebo ve Francii. Jeho jméno také najdeme v nejvýznamnějších světových encyklopediích a sbornících. K jednotlivým Gočárovým stavbám a projektům se vracejí desítky badatelů ve svých knihách a článcích.

foto k článkufoto k článkufoto k článku

Stále však chyběla práce, která by se zaměřila na celou jeho tvorbu v kontextu české a evropské architektury a designu, připomněla vedle staveb klíčových i díla méně známá nebo zcela opomíjená. Teprve v roce 2010 (u příležitosti 130. výročí Gočárova narození a 65 let po Gočárově smrti) vznikla exkluzivní a ihned vyprodaná publikace, která nyní, v roce 70. výročí úmrtí Josefa Gočára vychází v limitovaném exkluzivním dotisku. Autoři této knihy oslovili trojici špičkových českých fotografů, aby nově zdokumentovali zachované stavby, interiéry a detaily, a přinesli také ukázky plánů, skic a originálních černobílých fotografií, uchovávaných zejména v Archívu architektury a stavitelství Národního technického muzea, kde je uložena Gočárova pozůstalost. Kniha v přehledných kapitolách představuje jednotlivé tvůrčí etapy (jakkoliv se u Gočára hranice mezi nimi prolínají a stírají a nelze jejich přirozený vývoj a myšlenkovou návaznost ohraničovat na časové ose ostrými řezy): počáteční období secese a moderny, kubistickou epizodu, éry národního dekorativismu, cihelného racionalismu a neoklasicismu a konečně avantgardních stylů konstruktivismu a funkcionalismu. Nejvýznamnější stavby každé etapy Gočárovy tvorby jsou pak představeny v rámci těchto kapitol podrobněji. Samostatné pasáže jsou věnovány urbanismu, interiérové tvorbě a nábytku i Gočárově spolupráci s výtvarnými umělci. Závěrečný dokumentární blok tvoří přehled jeho životopisných dat, soupisy jeho děl, seznam žáků včetně medailónků některých z nich a také jejich poutavé osobní vzpomínky.

Zdeněk Lukeš (ed.), Pavel Panoch, Daniela Karasová, Jiří T. Kotalík Fotografie Ester Havlová, Štěpán Bartoš, Pavel Frič aj.

Publisher: iUmeni.cz

Informace o knize

Název: Josef Gočár - 2.vydání
Autor: Zdeněk Lukeš (ed.), Pavel Panoch, Daniela Karasová, Jiří T. Kotalík
Rok vydání: 2015

Koupit tuto knihu u nás

Dotisk exkluzivní publikace k 70. výročí úmrt… - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další recenze


Art Plus

Knižní akce

Ze staré Prahy
Ze staré Prahy
TAK TEĎ TU Komplementární svět Dalibora Chatrného
TAK TEĎ TU Komplementární svět Dalibora Chatrného
Karel Vysušil – Barvy světa
Karel Vysušil – Barvy světa

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

Kde domov můj

Pavel Babáček - webdesigner, graphic designer, html coder