Do DOXu nejen na Petra Síse

Recenze - obrázek Centrum současného umění DOX je multifunkční prostor, který vznikl díky soukromé iniciativě přestavbou bývalé továrny v pražské čtvrti Holešovice. Budova, ve které se nachází, je mimo jiné jednou z nejvýraznějších architektonických realizací posledních dvaceti let.

Svou první návštěvu Centra výtvarného umění Dox jsem ke své velké škodě dlouho odkládala. Ne, že by mne nezaujal výstavní program, akce či další doprovodné aktivity. Vše mne lákalo včetně monumentální stavby vzducholodi Gulliver od architekta Martina Rajniše, která se stala od roku 2016 ikonou Doxu. Ale při své činorodosti, aktivitě, vzdálenosti nebo péčí o děti v každé volné chvilce, prostě a jasně nezbyl čas.
A že bylo a je z čeho vybírat! Jen v letošním roce jsem přišla o výstavu Evy Jiřičné, TataBoys, Art-Brut-All nebo Kryštofa Kaplana, nemluvě o doprovodných programech, přednáškách atd.

Ale všechno má svůj čas. A ten se naplnil s výstavou Petra Síse - o létání a jiných snech, která v Doxu probíhá od 13. září 2019 a potrvá do 20. ledna 2020 a z dlouhodobého plánu DOX navštívit se stala nezbytnost.

foto k článkuK návštěvě jsem zvolila běžný pracovní den odpoledne, kdy by člověk očekával ve výstavních prostorách poklid a sem tam návštěvníka, jak to ostatně v mnohých výstavních síních bývá. O to mileji mne překvapilo, že v prostorách Doxu to žilo. Nejenom v kavárně, kde jsme po náročném dni začali výborným čajem a rychlou svačinkou, v designshopu s knihami a originálními výrobky převážně českých mladých designérů, kam bylo potřeba zajít minimálně dvakrát, v místnostech, kde probíhala právě oslava narozenin asi dvaceti teenegerů, ale hlavně ve výstavních prostorách, jde se pohybovali návštěvníci všech věkových kategorií.

foto k článkuProstory Doxu jsou, zejména po její rekonstrukci, velkorysé, členité, rozlehlé, hodné a ideální k prezentaci současného umění.
Členitý prostor poměrně snadno a srozumitelně provede návštěvníka po všech výstavách, ve chvilkách bloudění i po těch, které neměl v plánu navštívit, ale ve finále je stejně rád, že je navštívil. Některá zákoutí i prostory umožňují návštěvníkovi si soukromě v klidu vychutnat jednotlivá díla, posedět stranou hlavního dění a vstřebat dojmy a pocity z výstavy.

Výstava Petra Síse

foto k článkuAle zpět k Petrovi Sísovi, který se stal hlavním (nikoli jediným) důvodem mé návštěvy. Jeho dílo skrz knihy, které u nás vydává úžasné nakladatelství Labyrint, sleduji a obdivuji již několik let, ale až nyní jsem měla možnost přímé konfrontace s jeho originálními díly, maketami, které jeho knihám většinou předchází, myšlenkami, které k nim vedli. Návštěvou se, alespoň pro mne, dílo Petra Síse zhmotnilo, zosobnilo a umožnilo se alespoň na chvíli stát součástí jeho příběhů, které jsou tak opravdové.

foto k článkuProvedení a uspořádání výstavy osloví dospělého, nadchne děti, inspiruje, motivuje, což je znát i na pomalované stěně se vzkazy. Jednotlivé výstavní bloky kopírují jednotlivé knihy Petra Síse, doplnění o působivé animace a zvětšeniny některých děl, takže se doslova stanete součástí jednotlivých dějů.

foto k článkuV centru výstavy narazíte také na tapiserii Letící muž (Flying Man), která normálně visí na letišti Václava Havla, kde byla v roce 2012 odhalena jako první k poctě prezidenta Václava Havla. S laskavým svolením Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 je tapiserie součástí výstavy a zároveň symbolickým dílem ztělesňujícím její poselství, které platí v době třicátého výročí sametové revoluce stejně jako kdykoli jindy: že svoboda jednotlivce je zásadní hodnotou, kterou nelze brát jako samozřejmost. Tapisérii Petr Sís vytvořil již několik, všechny jsou především poctou bojovníkům za lidská práva, jako byli Nelson Mandela, Martin Luther King nebo John Lennon.

foto k článkuMoc bych chtěla výstavu Petra Síse navštívit znovu, protože jednou to opravdu nestačí, ale slibovat si nic nemohu a tajně budu doufat, že se i v Brně, rodném městě Petra Síse, dočkáme jeho výstavy.
Určitě se vyplatí sladit návštěvu i s bohatým doprovodným programem, kterým provází buď kurátorka výstavy – Michaela Šilpochová nebo nakladatel knih Petra Síse – Joachim Dvořák (Labyrint). Děti se mohou dosytosti vyřádit na výtvarných dílnách….. prostě a zkrátka fantazie v přímém přenosu.

Sny o toulavých kočkách

Zmínit zde je také třeba připravovaný dokumentární film, který natočil bratr Petra Síse, David Sís Sny o toulavých kočkách, který měl ve Vzducholodi Gulliver své první představení a na jehož tvorbu je možné ještě v těchto dnech přispět prostřednictvím crowdfundingového projektu na HIT HITu.

Petr Sís: O létání a jiných snech
13. 9. 2019 - 20. 1. 2020
Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7
Otevírací doba: po 10.00 - 18.00, ut zavřeno, st 11.00 - 19.00, čt 11.00 - 21.00, pá 11.00 - 19.00, so,ne 10.00 - 18.00

foto k článkuPetr Sís je mezinárodně uznávaný autor knih pro děti, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů. Narodil se v roce 1949 v Brně, vyrostl v Praze. Absolvoval pražskou VŠUP a Royal College of Art v Londýně. V roce 1982 odešel do USA, kde začal přispívat ilustracemi do periodik (např. New York Times) a brzy také začal vydávat knihy. Od té doby žije i se svou rodinou v New Yorku a do rodné vlasti se pravidelně vrací.

Za svou tvorbu získal mnoho ocenění po celém světě – od Zlatého medvěda na Filmovém festivalu v Berlíně přes několik medailí Americké knihovnické asociace, osm cen New York Times za nejkrásnější ilustrovanou knihu až po dvě Ragazzi Award na Mezinárodním veletrhu dětské knihy v Boloni. V roce 2003 obdržel prestižní MacArthurovo stipendium a v roce 2012 mu byla za celoživotní tvorbu udělena Cena Hanse Christiana Andersena.

foto k článkuJe autorem 26 knih pro děti a mládež, dále ilustroval více než 60 knih, natočil 26 animovaných filmů, věnuje se plakátu, výtvarným objektům, nástěnným malbám a realizacím ve veřejném prostoru. K těm nejznámějším patří mozaika pro newyorské metro či obří tapiserie na letištích v Praze, Dublinu a Kapském Městě.

Knihy Petra Síse v České republice vydává nakladatelství Labyrint. Partnerem výstavy je časopis pro děti Raketa.

Další aktuální výstavy v DOXu

Nerada bych ale, zaslepena svým „oblíbeným autorem“, opomněla i ostatní zajímavé výstavy, které v Centru souběžně probíhají a kterým také stojí za to věnovat pozornost. Ať už jde o výstavu Aleše Hnízdila: Genetický kód vědomí, Veroniku Psotkovou: Spolu, Marka Vavřince: Umění ve věku originality nebo výstava s názvem Nestoutané prostory.

Russia. Timeless, 4. 10. - 2. 12. 2019
foto k článkuVýstava Russia. Timeless představuje výrazná umělecká stanoviska ze současného Ruska, počínaje klasiky kdysi neoficiálního umění jako Oskar Rabin, Lydia Mastěrkova, Ilja Kabakov, Dmitrij Prigov nebo v Čechách etablovaný Viktor Pivovarov – a konče autory, kteří svým dílem vyjadřují pocity generace, jež za současného režimu prožila téměř celý svůj život.

Veronika Psotková: Spolu, 25. 10. 2019 - 20. 1. 2020
foto k článkuTvorba Veroniky Psotkové (*1981) je založena na principech realistického figurálního sochařství. Její sochy odkazují jak na klasickou, tak soudobou figurální tvorbu. V posledních letech se do popředí jejího zájmu dostaly především netradiční prostorové instalace stylizovaných drátěných figur a objektů. Drátěné plastiky autorka vnímá jako transparentní sochařské kresby, které citlivě reagují na změnu světelných podmínek. Tvoří tak paralelní linii a současně hmotový protipól k její realistické sochařské tvorbě v umělém kameni, akrylátu a bronzu. Své “Drátěnky” s oblibou vystavuje zavěšené v exteriéru, kde se sochy přizpůsobují kontextu daného místa a umožňují nové náhledové perspektivy.

Polička: Marek Vavřinec – Umění ve věku originality, 4. 11. - 1. 12. 2019
foto k článkuGalerie jsou plné nápadů. Podobně i knihy a partitury, ve výtvarném umění je to však nejvíc vidět, už proto, že opouští svá obvyklá teritoria a vyhřezá například do ulic. Místo estetického působení, k němuž je třeba umění, jsme vystaveni působení hmotných rozpracování nápadů, jakými bychom se za dřívějších okolností pobavili v hospodě.
Je to logické. V umění, jako ve všem, působí princip postupné diferenciace – princip života. Pro člověka se začíná uplatňovat tehdy, když dia-bolos, rozdvojovatel, zapříčiní, že si Adam a Eva všimnou rozdílu. Rozdíly se dále zmnožují – mezi pastevci a rolníky, zemědělci a řemeslníky, řemeslníky a umělci…, mezi soudcem a králem, králem a poddanými, poddanými mezi sebou…, mezi uměním duchovním a světským, mezi vysokými a nízkými žánry, mezi uměním zobrazivým a nezobrazivým, mezi klasickými výtvarnými disciplínami a konceptuální tvorbou… Stále vzniká něco nového.

O DOXu

foto k článku Centrum DOX je vnímáno jako dynamická kulturní platforma a prostor pro konfrontaci rozdílných přístupů a tendencí. Díky nezávislosti na státních institucích a programu založenému na mezinárodní spolupráci se otevření centra stalo zásadním průkopnickým počinem na české kulturní scéně.

Jméno DOX je odvozené z řeckého slova doxa, které mimo jiné znamená způsob chápání věcí, názor, přesvědčení. Programové zaměření DOXu se od výstavních institucí podobného formátu (spojení „kunsthalle“ s multifunkčním kulturním centrem) odlišuje především uměleckými projekty, jejich součástí je kritická reflexe aktuálních společenských témat a otázek, která zahrnuje přesah do dalších „mimouměleckých“ oblastí a disciplín jako psychologie, filozofie, historie, sociologie, politologie, atd.

Centrum DOX se v posledních letech rozšířilo o nové prostory, což umožnilo i přesah dramaturgie do dalších uměleckých oblastí a provázání výstavního programu s literaturou a scénickým uměním.

. Mezinárodně uznávaný projekt přestavby staré továrny na multifunkční prostor je dílem architekta Ivana Kroupy. V roce 2008 byl DOX nominován na prestižní cenu Mies van der Rohe Prize a prestižní publikace The Phaidon Atlas of 21st Century World Architecture ho řadí mezi nejzajímavější světové architektonické projekty posledních deseti let. Výstavní plochu více než 3000 m2 doplňuje kavárna, knihkupectví a designový obchod.

V roce 2016 se na střeše Centra DOX objevila unikátní architektonická intervence – 42 m dlouhá a 10 m široká ocelovo-dřevěná vzducholoď Gulliver inspirovaná elegantními tvary vzducholodí z počátku 20. století. Jejími autory jsou architekt Martin Rajniš a zakladatel a ředitel DOXu Leoš Válka. Vzducholoď Gulliver se stala místem pro setkávání současného umění a literatury.

V roce 2018 se pak DOX rozšířil o technicky špičkově vybavený multifunkční sál DOX+, který vznikl podle návrhu architektonického studia Petr Hájek Architekti. Slouží především scénickým uměním – divadlu, tanci, hudbě, filmu či performance. Také sál DOX+ byl v roce 2018 nominován na evropskou architektonickou cenu Mies van der Rohe.

Archiv výtvarného umění

foto k článkuOd ledna 2010 je součástí Centra současného umění DOX také Archiv výtvarného umění, který funguje v prvním patře jako otevřené pracoviště s veřejnou knihovnou. V jeho prostorách se také konají tematické výstavy a výstavy autorských knih v rámci projektu Polička/Shelf. Kurátorkou projektu je Lucie Rohanová.

Prostřednictvím výstav současného mezinárodního a českého umění otevírá DOX aktuální témata a diskuzi o nich dál rozvíjí prostřednictvím různých formátů doprovodných programů a akcí pro širokou veřejnost od konferencí a panelových diskuzí po filmové projekce, interaktivní workshopy a veřejné happeningy. Důležitou součástí jsou vzdělávací programy pro studenty základních a středních škol, které kladou důraz především na rozvíjení schopnosti kritického myšlení. DOX nabízí také programy pro děti.

Co dodat? Do Centra současného umění DOX určitě cestu neodkládejte tak jako já a pobyt v něm si užijte… a nespěchejte!

Pozn. red.: V textu jsou použité fotografie centra DOX, fotografie autora článku, první foto je fotomontáž obrazu Petra Síse a Vzducholodi Gulliver

Autor / zdroj:
Publisher: iUmeni.cz

Do DOXu nejen na Petra Síse - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další recenze


Časopis art antiques

Knižní akce

Industriální topografie / Architektura konverzí
Industriální topografie / Architektura konverzí
Obrazy z dějin českého loutkářství. Ke 40. výročí založení Muzea loutkářských kultur v Chrudimi
Obrazy z dějin českého loutkářství. Ke 40. výročí založení Muzea loutkářských kultur v Chrudimi
20. století české architektury
20. století české architektury

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

To je starý – umění středověku v komiksech

Jinamodernita.cz