Kongeniální Josef Šíma

Recenze - obrázek Brněnská i pražská výstava, Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře, reflektují Šímovy umělecké aktivity od jeho brněnských počátků až po francouzské období, kdy vstřebával vlivy pařížské avantgardy a společně s přáteli založili uměleckou skupinu Le Grand Jeu.

foto k článkuMotto: „Vztahy Vysoké hry s Československem byly…nadstandardní povahy, stejně jako Šímova pozice uvnitř skupiny. V období 1929-1931 byl hlavním výtvarníkem skupiny a ostatní členové-básníci se opakovaně věnovali interpretaci jeho děl. On v jejím středu našel porozumění pro otázky, které si kladl, i zcela neotřelou reflexi vlastní tvorby, založenou na vztazích mezi poezií, spiritualitou a filozofií. Vysoká hra totiž zdaleka nebyla pouze literárním či uměleckým seskupením. Její existence byla krátká, ale velice intenzivní a Josef Šíma z tohoto setkání čerpal po celý svůj další tvůrčí život.“ Anna Pravdová, Petr Ingerle

foto k článkuKniha i výstavy Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře (Brno: Moravská galerie, 26. 10. 2018-24. 2. 2019; Praha: Národní galerie, 19. 4. 2019-28. 7. 2019) si vzaly za cíl představit Šímovu „ranou tvorbu od brněnských počátků do jeho setkání s básníky pozoruhodné a dnes již v jistém smyslu legendární, francouzské skupiny Vysoká hra a ukázat, nakolik byla jeho účast na tomto dobrodružství klíčovým impulsem pro jeho tvorbu,“ poznamenali Anna Pravdová a Petr Ingerle, autoři koncepce výstavy a editoři dvou knih – katalogů.

foto k článkuJosef Šíma (1891-1971) byl český malíř a ilustrátor, téměř padesát let žil v Paříži, proto je mnohými historiky umění považován za francouzského umělce. Narodil se v Jaroměři, pocházel z rodiny výtvarníků, dědeček byl sochařem i kameníkem, otec profesorem kreslení. V roce 1909 maturoval na reálce v Brně, poté studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v období let 1910-1914 na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Preislera a Vlaho Bukovace, v letech 1913-1914 pak na katedře pozemního stavitelství na brněnské technice. V období první světové války narukoval jako voják. Po návratu z válečného bojiště se stal jednatelem Klubu výtvarných umělců v Brně a působil jako asistent technického kreslení na Vysokém učení technickém v témže městě. V roce 1920 stál u zrodu Uměleckého svazu Devětsil. Není nezajímavé připomenout, že Brněnský Devětsil uspořádal soubornou výstavu z díla Josefa Šímy z let 1916-1925, která byla prezentována v Topičově salonu v Praze a v knihkupectví Barvič a Novotný v Brně. Myšlenka uspořádat Šímovu výstavu se zrodila v roce 1924, kdy malíře ve Francii navštívili Karel Teige, Jaroslav Seifert a Jaroslav Bohumír Svrček (více informací o J. Šímovi a Brněnském Devětsilu se můžeme dočíst v souboru studií Petra Ingerleho a Lucie Česálkové: Brněnský Devětsil a multimediální přesahy umělecké avantgardy, Brno: Moravská galerie, 2014). V roce 1920 odešel umělec do Francie a zprvu pracoval jako kreslič kostelních oken ve sklárnách v Henday v Baskicku, od roku 1921 žil v Paříži u Louise-Denise Germainové, která vyráběla kabelky a portfeuille pro pány. Za svou tvorbu obdržela Řád čestné legie. Malíř se oženil s její dcerou Nadine.
foto k článku V roce 1926 Josef Šíma získal francouzské státní občanství a až do konce života žil ve Francii. O rok později se stal zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra, 1928-1932) společně s francouzskými básníky, jakými byli: René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Od roku 1922 byl Šíma členem Spolku výtvarných umělců v Brně, spolupracoval s Lidovými novinami, v roce 1930 se stal členem Umělecké besedy. Zprávy o pařížských výstavách a texty o umělcích zasílal např. do periodik Život, Disk, Stavba, Rozpravy Aventina, Volné směry, Světozor a Výtvarné umění. Byl organizátorem mezinárodní výstavy Poesie (1932) v pražském Mánesu a kurátorem výstavy Art Tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži (1946).

Brněnská i pražská výstava, Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře, reflektují Šímovy umělecké aktivity od jeho brněnských počátků až po francouzské období, kdy vstřebával vlivy pařížské avantgardy a společně s přáteli založili uměleckou skupinu Le Grand Jeu. V krátkém období 1929-1931 se Šíma stal klíčovým výtvarníkem tohoto seskupení a členové – básníci interpretovali a analyzovali jeho tvorbu. Umělci Vysoké hry se odkláněli od evropského racionalismu a nechali se inspirovat okultismem přírodních národů a hindských jogínů. Výtvarná tvorba Josefa Šímy zabstraktněla, „jeho krajiny ovládly podvědomé vize“ a mytologické symboly. Výstavy představují výtvarníka rovněž jako klíčového prostředníka mezi francouzskou a českou avantgardní uměleckou tvorbou. Šíma na stránkách periodika Le Grand Jeu prezentoval francouzským čtenářům básnické texty Vítězslava Nezvala a Jaroslava Seiferta, české výtvarné umělce představoval svým francouzským přátelům.

foto k článkuNa co se návštěvník pražské šímovské výstavy, která vychází z brněnské, může těšit? Jak jsme již výše zmínili, výstava nese název Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře. Anna Pravdová ve svém vstupním zamyšlení, publikovaném v pražském průvodci výstavou, poznamenává, že skupina Vysoká hra vydávala časopis Cesta. „Odtud i název výstavy, vyjadřující nejen vývoj Šímovy tvorby, ale také cestu za poznáním, která byla náplní aktivit Vysoké hry“.

foto k článkuVýstava sleduje Šímovu výtvarnou tvorbu chronologicky a tematicky. Na začátku prohlídky můžeme obdivovat umělcovy nejranější práce – podobizny příbuzných, přátel i autoportrét. Následuje „lekce futurismu“ (Brno – Praha: Krajina města a svět techniky). Dlužno poznamenat, že Josef Šíma se celoživotně zajímal o technické obory, matematiku a deskriptivní geometrii. Na výstavě můžeme vidět expresivně laděné obrazy, ovlivněné četbou básní Stanislava Kostky Neumanna, na nichž zachytil atmosféru brněnských čtvrtí i periférií, stejně tak umělcův zájem o inženýrské stavby, okouzlení technikou a moderními dopravními prostředky (tíhnutí k futurismu). První Šímova návštěva Francie se uskutečnila v roce 1920. Tvůrce zamířil do Hendaye, přímořského letoviska. Vytvořil zde soubor kompozic fasád kamenných mostů, ve kterých usiloval o potlačení prostorového dojmu. Ony kresby na šímovské výstavě byly vytvořeny kolem roku 1921 a jsou ovlivněny purismem.

foto k článkuV Paříži, kde žil od konce roku 1921, se Josef Šíma prosadil jako kreslíř i ilustrátor. Jeho pařížské práce evokují fascinaci velkoměstským ruchem, kavárnami, kabarety a řekou Seinou s barevnými parníky a přístavními skladišti. Z této doby pochází několik portrétů Nadine Germainové, malířovy budoucí ženy. Po abstraktním intermezzu let 1923-1926, ovlivněném nizozemskými výtvarníky Theem van Doesburgem a Pietem Mondrianem, se Šíma v letech 1925-1927 věnoval knižní grafice a ilustracím. Ilustroval několik knih pro nakladatelství Aventinum a pro Odeon Jana Fromka. Pro Josefa Šímu je charakteristická jemná ilustrativní zkratka (vystavené ilustrace knih Lidé z baru Louise Delluca, Venuše s červenou parukou Otakara Štorch-Mariena a Panenky Jaroslava Durycha). Mnoho prvků, jež se objevily v ilustracích, plynule přešla do umělcových obrazů.

Na výstavě J. Šímy může recipient dále obdivovat výtvarný doprovod alba Paříž (1927), jež patří k vrcholům výtvarníkovy grafické tvorby. Šíma v něm vzdal hold Paříži, městu inspirujícímu nejvýznamnější básníky 20. století (např. Arthura Rimbauda, Guillauma Apollinaira, Philippa Soupaulta). Musíme připomenout, že Josef Šíma měl celý život úzký vztah k poezii a přátelil se s básníky. Vedle poetů Vysoké hry to byl zejména básník Pierre Jean Jouve, jehož sbírky Ztracený ráj a Kyrie ilustroval. „Šíma, sám básník mezi malíři, ilustroval vždy jen básníky mezi spisovateli, i když se ne vždycky vyjadřovali veršem,“ napsal František Šmejkal, autor šímovské monografie.

foto k článkuNa výstavě je Šíma především představen jako klíčový výtvarník skupiny Le Grand Jeu. Josef Šíma se s budoucími členy tohoto seskupení seznámil díky Richardu Weinerovi v roce 1927. Jak jsme již výše vzpomněli, básníky a výtvarníky Vysoké hry spojoval zájem o poezii, smysl pro humor, experimentování a touha po objevování i poznání. Díky pokusům se snažili proniknout za hranice vědomí (spánková deprivace, paroptické vnímání, pokusy s drogami), zajímali se o východní filozofii a odmítali všechna dogmata. Toto směřování je vidět například na Šímových obrazech Vejce, Evropa a Elektrické výboje. Členové skupiny hledali odpovědi na základní existenciální otázky. „Nadšení, revolta a odmítání konvencí, ale také radikalita a morální zásadovost je přibližují Arthuru Rimbaudovi, k němuž se v tomto smyslu hlásili,“ napsala Anna Pravdová.

Návštěvník výstavy Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře je rovněž fascinován portréty, které umělec vytvořil v letech 1928-1930. Jedná se zejména o podobizny členů Vysoké hry a malířových blízkých. Vnější podoba portrétované osoby se omezuje na podobnost tváře, Šíma klade důraz na vnitřní svět, na duchovní rozměr bytosti. Osoby jsou zobrazeny v neurčeném nadčasovém prostoru a téměř asexuálně (např. Roger Gilbert- Lecomte, René Daumal, Nadine Šímová, Héléne Povolozky).

Epilog výstavy tvoří Šímovy obrazy krajiny. „V mytických krajinách ovládaných živly, vzduchem a světlem levitují trojúhelníkové útvary dešťových mračen a vznášející se nehmotné shluky vegetace. Prolínají se zde konkrétní motivy, transformované do soustavy znaků, s abstraktními tvary, které odolávají konkrétní identifikaci. Jedná se především o útvary zrozené z malířovy obraznosti a snových vizí, čerpají ale také z tradice ezoterického myšlení propojujícího duchovní a materiální svět, mikrokosmos a makrokosmos. Propojení nebe a země pomocí stébel trávy odráží na jedné straně intimní subjektivní vzpomínku na krajiny viděné z perspektivy ležícího a na druhé může evokovat alchymickou devízu…,“ poznamenal Petr Ingerle.

foto k článkuNa závěr můžeme konstatovat, že výstava Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře je naprosto jedinečná, aspiruje na výstavní počin roku 2019. Kniha Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře (2018) je třetím a závěrečným svazkem „volné trilogie“ o tomto uměleckém seskupení. První díl, kompletní vydání revue Le Grand Jeu, vyšel pod názvem Vysoká hra/Le Grand Jeu (2017), druhý svazek pak s titulem Vysoká hra – mýtus nenávratného (2018). Všechny tři svazky byly vydány pražským nakladatelstvím Malvern. Trilogie tak navazuje na již dříve vydanou antologii Vysoká hra (1993), kterou uspořádal a k vydání v pražském Torstu připravil Miloslav Topinka ve spolupráci s Ladislavem Šerým. Tyto publikace tak organicky doplňují šímovské monografie, které vzešly z tvůrčí dílny Věry Linhartové (1974) a Františka Šmejkala (1988). Šímovy reflexe o životě a umění jsou součásti svazku Kaleidoskop (1968). Katalog výstavy Josef Šíma: Návrat Theseův (2006), (připravili Lenka Bydžovská a Karel Srp), přináší analýzu Šímova nejznámějšího stejnojmenného obrazu, stejně tak se na stránkách publikace můžeme dočíst o výtvarníkově vztahu k antické tradici. Kniha také obsahuje Šímovy vlastní texty z období let 1933-1958, které ozřejmují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění.

Autor / zdroj:
Publisher: iUmeni.cz

Kongeniální Josef Šíma - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další recenze


Jinamodernita.cz

Knižní akce

Kalendář B. K. S. Herectví
Kalendář B. K. S. Herectví
Karel Svolinský / 1896-1986
Karel Svolinský / 1896-1986
Müllerova vila. Detaily
Müllerova vila. Detaily

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

Rukověť urbanismu. Architektura poznávání a navrho

Pavel Babáček - webdesigner, graphic designer, html coder