Norbet Grund – Půvab všedního dne

Recenze - obrázek Díky velkoplošným reklamám Národní galerie se do zorného pole širší veřejnosti znovu dostává jméno významného malíře pozdního baroka Norberta Grunda.

foto k článku „Moderní doba stále intensivněji vrací se k starým mistrům. Jméno Norbert Grund v poslední době častěji se vyskytuje v ilustrovaných týdennících.“ Napsal roku 1917 znalec a sběratel výtvarného umění dr. Prokop Toman . „A myslím, že příčina netkví jedině v blížícím se výročí jeho narozenin. Připomínám, že 200. narozeniny mistra připadli na den 4. prosince 1917 .“ Text obdobného znění klidně můžeme publikovat i nyní. Jen s tím rozdílem, že zase už uběhlo sto let od doby, kdy dr. Toman na malíře vzpomínal. Tentokrát se úkolu chopila Národní galerie výstavou v paláci Kinských v Praze: „Norbert Grund – půvab všedního dne (1717-1767)“.

foto k článku Norbert Grund býval oblíbený a dalo by se říct lidový umělec. Traduje se, že své obrazy prodával na Uhelném trhu „jako grundle“ (kdysi oblíbené rybky lovené ve Vltavě). A jeho děti že nabízely obrázky za pár drobných na schodech před pražskými kostely. Pravdou je, že byl velmi plodným autorem, ovšem také vděčným za každý prodaný obraz. Grund maloval veselé zábavy v městských parcích, nálady ročních dob, pieroty, tábory cikánů, žebráky a mnichy, ale v jeho repertoáru nescházejí ani dramatické válečné motivy. Za jeho života, v době panování Marie Terezie, vypuklo několik konfliktů a na vlastní kůži zažil i obležení Prahy v roce 1757.

foto k článku Jak o něm v katalogu pražských malířů z roku 1846 píše dr. Josef Hoser, byl Norbert Grund „mírné povahy, upřímný přítel, věrný manžel a starostlivý otec.“ A takové jsou i jeho obrazy. Inspirovali ho samozřejmě též zahraniční mistři (Teniers, Watteau, Guardi), s jejichž pracemi se seznámil na svých studiích ve Vídni a na cestách po Itálii a Německu. Některá zajímavá zahraniční díla jsou zařazena i do aktuální Grundovy výstavy (Molenae, Teniers, Ostade, Platzer), takže divák má možnost přímého srovnání. Jak ale píše o Grundovi dr. Prokop Toman: „ Jeho žhoucí kolorit a splývavost barev je u nás v té době něčím nenapodobitelným. Podle těchto typických způsobů tvoření jistě poznáme na první pohled pravého Grunda.“ Zmíněný dr. Hoser ovšem také poznamenal, že „ne vše, co ve sbírkách sběratelů lze viděti je originální práce Grundova.“ Prokop Toman tuto Hoserovu informaci doplnil poznámkou o pravděpodobném Grundovu žáku Františku Xaverovi Procházkovi, „jehož krajinky častěji se vyskytují v domácích sbírkách. Jsou bledšího tónu a méně význačného koloritu než obrázky Grundovy, avšak jinak jsou jim velice podobné“ Nabízí se otázka, jestli několik menších obrazů vystavených v paláci Kinských, které se odlišují právě zmíněným koloritem, skutečně pocházejí z ruky Norberta Grunda.

foto k článku Výstava je doplněna ukázkami uměleckého řemesla, keramiky, skla i dobových šatů a hudebních nástrojů doby rokoka. Skutečně pozoruhodnou část výstavy ale tvoří expozice rytin Jana Jiřího Balzera. Tento zcestovalý umělec, žák slavného M. J. Rentze a člen Vídeňské akademie, se usadil v Praze ve druhé polovině 18. století. Byl nejen Grundovým současníkem, ale také přítelem. Z množství cca 1000 grafických listů, které vyšly z jeho dílny, jich bylo více než 200 zpracováno podle Grundtových obrazů. K tomuto materiálu se Balzer opětovně vracel a vydával ho v nových nákladech i po Grundově smrti. Reprodukční grafiky byly pochopitelně dostupnější široké divácké obci než Grundovy originální oleje. Měly ale také mezinárodní dosah. Roku 1775 vydal sérii „50 krajin a jiných konversačních kusů a venkovských výjevů podle Norb. Grunda“, která vyšla současně v Paříži, Augšpurku, Vídni, Lipsku a v Praze. Takže první zahraniční zmínku o Grundovi najdeme v článku uveřejněném roku 1778 v Lipsku „Tento, v Čechách tak vysoce vážený malíř, jehož žádný spisovatel nikde neuvádí, dosud byl neznám…“. A už koncem 18. století byla např. ve Vídni pěkná sbírka Grundových obrazů v majetku barona Storka. Současná výstava v Národní galerii snad může znovu k lepšímu posunout chmurný soud, který nad osudem malíře a jeho díla kdysi napsal dr. Prokop Toman. „Peněžní poměry jeho nebyly právě skvělé a nevysoký věk jehož se dožil zdá se potvrzovati bolestnou skutečnost, že Grund strádal a nedočkal se zaslouženého výsledku své neúmorné činnosti.“ Solidní návštěvnost výstavy v paláci Kinských a zájem i mladého publika dává obrazům Norberta Grunda naději.