Kniha, kterou držíte v ruce, navazuje volně na publikaci „O práci galeristy a trhu se současným uměním. Nejen v České republice“, která vyšla na sklonku roku 2016. Skrze rozhovory s předními českými galeristy nabízela možnost utvořit si představu o fungování privátních galerií a uměleckém trhu. Vzhledem k tomu, že oslovení se pohybují na mezinárodní scéně, nešlo pouze o komentář k českému prostředí, i když všichni galeristé momentálně sídlí v Praze.
Na následujících stranách je pozornost obrácena k další skupině účastníků galerijního a uměleckého provozu – k umělcům samotným. Zatímco u předchozí knihy pro mě bylo jasně dané, kdo a v jakém pořadí by se v ní měl objevit, v případě této publikace nebyl výběr předem určen zvenčí. Nejdříve existovaly otázky, na které jsem chtěla znát, pokud možno, co nejotevřenější odpovědi od umělců, které lze považovat za uznávané a etablované. Šlo o dotazy, které, jak jsem zjistila z praxe, jsou zajímavé například pro studenty uměleckých škol. Ačkoliv se kýžené informace přímo váží k jejich budoucímu „povolání“ a jeho „výkonu“, vzhledem k jejich osobní povaze se na ně hledají odpovědi poměrně těžko. Subjektivní výběr tedy podléhal kvalitám uměleckého projevu, jeho různorodosti (odlišná média, postupy), ale také předpokladu sdílnosti, který hrál zásadní roli.
Kniha si tak nenárokuje být normotvorným vzorkem, umělkyně reprezentují pouze vlastní přístup. Přesto však lze u všech nalézt obecné prvky, společné statusu umělce a jeho postavení ve společnosti, stejně jako zcela individuální metody, které činí právě jejich dílo zajímavé.
Oslovené autorky zodpovídaly dotazy ohledně jejich vlastní tvorby, kritiky, zahraničních rezidencí nebo toho, co pokrývá jejich každodenní náklady a tedy, co je živí. Hovořily také o tom, co jim přineslo studium na uměleckých školách i jaký vlastně mají dopad různá ocenění a co pro ně znamenají. V otázkách na spolupráci s galeriemi se dotýkám tématu předchozí knihy, přičemž tyto odpovědi prezentují zkušenost z druhé strany. Důležité pro mne bylo, aby rozhovory otevíraly vybraná témata a ukazovaly možné pohledy na ně. Prezentované názory mají váhu danou právě tím, kdo za nimi stojí.
Položené dotazy však nejsou ve všech případech naprosto totožné. Jednoduše proto, že by tak nedávaly vždy smysl. Rozdílnost je dobře znatelná například i v rozsahu poskytovaných odpovědí, který se liší rozhovor od rozhovoru. Otázky pokaždé reflektují danou osobnost a snaží se vyzdvihnout zajímavé postřehy jednotlivých dotazovaných.
Osloveným děkuji, že k rozhovorům svolili. Odpovědím byla společná především otevřenost a potřeba co nejsvědomitěji a nejpřesněji zodpovědět položené otázky. Díky tomu věřím, že budou následující stránky zajímavým čtením pro každého, kdo někdy přemýšlel nad tím, jaké to je, být umělcem a co to obnáší.
Michaela Banzetová
Umělkyně
Vendula Chalánková “Umění není terno pro každýho“
Vendula Chalánková (*1981) patří v současnosti mezi nejvýznamější české výtvarníky. Známá je svými cynickými komiksy, o kterých odborníci tvrdí, že jsou černější než tma. Jiní je zas svým drsným pojetím nadneseně přirovnávají k "volnému pádu životem".
Katarína Hládeková “Lidé mají stále rádi věci, které jsou krásné“
Katarína Hádeková (*1984), rodačka z Košic je již několik let důležitou součástí české výtvarné scény. Svědčí o to i nominace z roku 2016 na Cenu Jindřicha Chalupeckého, která je určena umělcům pod hranicí pětatřicátého roku etablovaným v Česku.
Kateřina Šedá “Udělat to, co za mě nikdo jiný neudělá“
Kateřina Šedá (*1977) je česká výtvarnice, jejíž práce má blízko k sociální architektuře. Žije v Brně - Líšni. Je autorkou řady veřejných realizací v České republice i v zahraničí. Je v pořadí druhým českým umělcem, který měl sólovou výstavu v Tate Modern v Londýně (2011), držitelkou několika prestižních ocenění.
Daniela a Linda Dostálkovy “Výstava má mít určitou atmosféru“
Daniela (*1979) a Linda Dostálková (*1977) fungují jako umělecké duo. Zabývají se implikací formálních postupů příbuzných společenských oblastí v dalších souvislostech. Poskytují umělecký servis především galerijním institucím, umělcům či organizacím a napomáhají tak při spoluvytváření autonomních sociálních hybridních forem. www.dostalkova.com
Vendula Knopová “Vhodně odhadnout, kdy má smysl s tvorbou skončit“
Fotografka Vendula Knopová (*1987) zakončila magisterským titulem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v roce 2016. Pozornost na sebe upoutala volnou tvorbou. Už několik let sbírá prestižní ocenění u nás i v zahraniční, např. Fotograf roku v soutěži Czech Grand Design vyhlášenou v březnu roku 2017)
O autorce
Michaela Banzetová (*1986) vystudovala Dějiny umění a Management v kultuře na Masarykově univerzitě v Brně. V rámci doktorského studia na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně zpracovává téma „Marketingové strategie obchodu s uměním se zaměřením na současnou výtvarnou scénu“.
Mezinárodním trhem s uměním se zabývá dlouhodobě. Zajímá se o vizuální kulturu, umělecký trh, sběratelství, prezentaci a propagaci umění, vzdělávání umělců a mechanismy jejich etablování na umělecké scéně. Pravidelně publikuje v různých periodikách, je autorkou odborných publikací.