Původní verze titulu o Vile Tugendhat vyšla před pěti lety a věnovala se dějinám Tugendhatu od počátků až po rok 2012. Během restaurování objektu však vyvstalo mnoho nových skutečností, které se již do publikace nestihly zakomponovat. Proto nyní vychází v druhé edici.
Hlavní z taháku nového vydání jsou podrobné informace o mobiliáři, který se do vily loni po dlouhých letech navrátil v rámci vypořádávání s oběťmi holokaustu, prozradila jedna z autorek projektu Lucie Valdhansová.
Město Brno jej odkoupilo od rodiny Tugendhatů za osm a půl milionu korun. Veškerý navrácený nábytek správci umístili do suterénu vily, kde je o něj patřičně postaráno. Publikace však není pouhý suchý katalogový soupis nově nabytých křesel a stolů, kniha nabízí také komentáře restaurátorů, které věci jak odborníkům, tak laikům značně přiblíží.
„Další chloubou knihy jsou také nové a podrobnější informace o zahradě, která Tugendhat obklopuje. Za tu dobu se zeleň značně rozrostla, do druhé verze jsme ji tak rozhodně museli zařadit,“ vysvětluje Valdhansová.
Celkem se kniha dělí do čtyř velkých kapitol, které se věnují také architektonickému kontextu tehdejšího Brna, respektive Brna od druhé poloviny devatenáctého století až do roku 1930, kdy vila podle Miesova návrhu vznikla.
V dalších kapitolách, které jsou nazvány Další osudy domu, Rehabilitace domu a Materialita stavby, autoři kromě jiného přibližují poválečný osud funkcionalistické budovy a stavitelů včetně prvotních snah oživit Tugendhat, které v šedesátých letech vyvíjel František Kalivoda, nebo negativně vnímanou rekonstrukci z počátku osmdesátých let. Nechybějí však texty věnované čistě technické stránce věci – omítkám, kovům, sklu nebo i sanitární technice.
Mies v Brně, Vila Tugendhat vychází v rámci ediční řady Studijního a dokumentačního centra ve vile Tugendhat. Editorkou knihy je ředitelka galerie Iveta Černá.
