Modrý sentiment

Recenze - obrázek Od 27. 1. 2017 vystavuje František Matoušek v prostorách Galerie Václava Špály kolekci svých „džínových“ maleb převážně z posledních let. Matoušek se zde představuje jako malíř oscilující mezi dvěma klasickými malířskými žánry – portrétem a krajinou.

foto k článku František Matoušek je český malíř, absolvent pražské AVU (1993 – 1999) ateliéru Jiřího Davida. Jako člen umělecké skupiny LUXSUS se pohyboval v kontextu autorů dnes již neexistující pražské galerie MXM. Matoušek se zabývá osobní pamětí, často maluje vlastní rodinou, ale nevyhýbá se i pop-kulturním ikonám svého dětství a dospívání, které zbavuje pomíjivé aureoly slávy a dává jim zvláštní „filtr“ bezčasovosti. Používá vlastní osobitou výtvarnou techniku, která spočívá v párání džínoviny a jejímu následnému domalovávání akrylovými barvami. Džínovinu, tuto bavlněnou látku, pro které se také občas používá označení denim vtipně zmínil Matoušek ve své poznámce k textu výstavy – „Toto je poslední výstava, na které vystavuji jako František Matoušek. Od nynějška budu vystavovat pod jménem Francis de Nim.“

foto k článku Matouškovy portréty dívek mají sentimentální výraz. Neznatelně, stydlivě se usmívají, ale divák má pocit, že jsou raněny melancholickým smutkem v intencích Chaucerovského – "Wyth teres blewe and with a wounded herte" ("with tears blue, and with a wounded heart"). Maluje určitý typ mladých žen, zasněné, pohledem v dáli utopené dívky, které stojí na prahu dospělosti. Jsou to portréty romantických korai odevzdaně čekajících na svůj budoucí život, kterému fatalisticky hledí vstříc. V těchto obrazech je Matoušek nejpřesvědčivější, má nadání zachytit psychologii těchto něžných bytostí, do kterých se dá nebezpečně, po „nabokovsku“ zamilovat.

foto k článku Krajiny, které Matoušek maluje jsou tvářemi země, ve kterých hraje prim vodní hladina. Je v tom jistý odkaz romantismu, v obraze „Honza kreslíř“ Matoušek parafrázuje známý obraz Caspara Davida Friedricha „Der Mönch am Meer“ z roku 1809/1810 dnes uchovávaný v berlínské Alte Nationalgalerie. Matoušek maluje vodní hladiny z celého světa, španělské moře v Benirras, americký Coney Island, ale nevyhýbá se ani rybníku ve Žďárských vrších. Bohužel tyto krajiny patří k Matouškově umělecky nepříliš přesvědčivým dílům na výstavě zastoupených. Malíř je v nich biedermeierovsky sentimentální, laciným způsobem efektně využívající texturu džínoviny.

foto k článku Zajímavým doplňkem Matouškovy výstavy jsou šaty módní návrhářky Moniky Drápalové vystavené v patře galerie. Matoušek k této skutečnosti lakonicky poznamenává: „Spolupráce s módní návrhářkou Monikou Drápalovou, která trvá už několik let. Začala tak, že jednou přišla Monika ke mně do ateliéru a odnesla si hromadu mých nepovedených, nebo rozdělaných obrazů a ušila z nich sérii šatů.“

Úskalí, ale zároveň síla spočívá v Matouškově technice. Matoušek si bezpochyby vytvořil na první pohled rozpoznatelný „brand“ používáním džínoviny, což však často vede k nebezpečné manýře a prvoplánovému estetickému účinu. Zároveň je však Matoušek velmi nadaným umělcem, který je při portrétování svého modelu hluboce empatický, až se zdá, že hoří vášnivým citem k portrétovaným. Ať tak, či onak Matouškova výstava obsahuje velmi silné obrazy, které určitě stojí za zhlédnutí.

František Matoušek – Blue Jeans
Výstava potrvá do 12. 3. 2017
Galerie Václava Špály, Národní 30, Praha 1

Autor / zdroj: Jan Melena
Publisher: iUmeni.cz