Rytíř v barevné ulitě

Recenze - obrázek Od 17. 2. 2017 je možné v Galerii Michal´s Collection zhlédnout výstavu obrazů Jana Haranta nazvanou „Z ulity ven“. Malíř zde představuje cyklus maleb inspirovaných nečekanými setkáními každodenní šedi s fantastickými a z nudy vytrhujícími zážitky.

Jan Harant je čerstvý absolvent (2016) pražské AVU ateliéru malby Michaela Rittsteina. Ve své diplomové práci nazvané „Od nemoci k úzdravě aneb Baumax atd.“ složené z osmi velkoformátových pláten a autorské knihy reflektoval své osobní zážitky z prostředí obchodu s kutilskými potřebami, který i když působí na první pohled nevinně, vysává a exploatuje své zaměstnance až na samou krajní mez lidské důstojnosti. Sám Harant si tímto prostředím prošel, a utrpěl nepříjemnou zkušenost, která ho zavedla až do psychiatrické léčebny v Bohnicích, ze které však vyšel jako zdravý člověk obdařený mimořádně cennou životní zkušeností.

foto k článku Harantova malba bezprostředně vychází z jeho prožitků. Tématem malby může být cokoliv, co se naskytne v zorném poli malíře, momentka z ulice, znuděná pokladní za kasou v hypermarketu, pohled na venkovské stavení s projíždějícím červeným osobním automobilem. Do těchto banálních scén se vkrádá subversivní motiv postavy ve středověké zbroji – plátovém brnění, který působí nemístně, ale je zároveň plnohodnotnou součástí obrazové kompozice. Harant snad maluje důmyslného rytíře Dona Quijota de la Mancha, ale ten se svojí důmyslností naráží, a stává se vězněm ve své barevné skořápce, ze které není úniku. Je v tom nejen marný boj s větrnými mlýny, ale také tento rytíř může být chápán jako hrdina sestupující z výšin barevného uměleckého snění do hlubiny šedivé každodennosti, aby zde bojoval s nepředstavitelnými obludami, nebo pravděpodobněji s hysterickým nadřízeným, kterého k psychopatickým výlevům vůči svým podřízeným vede dusivá měsíční hypoteční splátka a zahýbající manželka. Ať tak, či onak, náš hrdina v nablýskané zbroji musí projít iniciační zkouškou, aby mohl opět stanout na piedestalu zdánlivě imunní vůči nástrahám každodenního šedivého života a bytí.

foto k článku Motiv rytíře se v současné české malbě objevuje u Lubomíra Typlta, typltovský rytíř je však groteskní, složený ze zahradních konví na zalévání záhonů. Harant maluje oproti tomu rytíře vážného a díky tomu i bohužel groteskního, téměř zcela v intencích Cervantesova románu. Motiv Dona Quijote dává také vzpomenout na Honoré Daumiera či slovenského malíře v třicátých a čtyřicátých letech 20. století působícího v Praze Cypriána Majerníka. Harant má svým malířským projevem ostatně k Daumierově malbě blízko, je stejně bezprostřední, nenucený, citlivý pro barevnost, oscilující mezi fauvistickým koloritem i umírněnější polohou působivou v sofistikovaných barevných akordech. Stejně jako Harantův pedagog na AVU Michael Rittstein je Harant se zacházení se štětcem nebojácný a rázný jako šermíř vysekávající do čela svého oponenta špičkou svého kordu svůj monogram.

foto k článku V úvodním slovu k výstavě píše kurátorka Rea Michalová: „Autor vytváří sled záměrně banálních scén, v nichž se mu podařilo propojit věcnost i jistou nenucenost výtvarné formy, skutečnost i snění. Dokáže pracovat s rozehraným i redukovaným koloritem a zdařile střídá různé formy pochopení děje: někdy ztvárňuje scénu z pozice „lhostejného diváka“, jindy je emociálně zaujatý, což dodává celému cyklu na bohatosti a vnitřním napětí.“ S tím se nedá nic jiného než souhlasit. Snad bych ještě dodal, že bude jistě zajímavé tohoto malíře sledovat i v budoucnu, v jeho bohatě spektakulárním, pro oko přitažlivém malířském zápase o obraz a svůj život.