Material Times - řemeslo a práce s materiálem ještě nejsou dávno ztraceným tajemstvím

Časopis není rozhodně nudným čtením o novinkách v oblasti materiálů pro rukodělnou práci, naopak. Různorodé články se sice snaží čtenáře inspirovat k návratu k tradičním materiálům, ať už v oblasti textilu, skla, keramiky a porcelánu, výroby loutek, šperků nebo organických objektů a práce s přírodninami, ovšem jakou formou! Na stodvaceti stranách nabízí nepřeberné množství poutavých rozhovorů, úvah a esejí s někdy dost netradiční tematikou. Uznejte sami, už jste někdy slyšeli o tom, co se stane, když se latex a bavlna potká v amazonském pralese, co dobrého mohou přinést tenisky z ananasu nebo pleťová maska s obsahem uhlí? Víte, co je wood fire komunita (skupina nadšenců věnující se tradičním technikám vypalování keramiky hrnčířských výrobků dřevem) nebo vás zajímá, jak se žilo v pravěku, a chcete se naučit původním dovednostem potřebným pro přežití v divočině? (ano, už i takové kurzy a workshopy existují) Pak vás Material Times nutně musí zaujmout.

Ještě to nestačilo? A co říkáte na článek o porcelánových objektech, či špercích, kdy se např. do materiálu namáčí květy bezu? Nebo znáte možnosti plastových objektů, které byly vytvořeny pomocí 3D tiskárny – např. materiál, který se vyrábí z kukuřičného škrobu či cukrové třtiny? K zajímavým úvahám jistě patří i text představující tvořící tvory, tedy ty mimo homo sapiens, což jsou pavouci v textilní výrobě nebo včely tvořící voskové nádoby z pláství. Za opravdovou pikantnost pak můžete pokládat prozrazení know how anglické koželužky, která v tradici návratu ke kořenům pracuje metodou, jež v článku shrnula do výroku: „K vyčinění kůže stačí rozmačkaný mozek zvířete.“

Toužíme po nabourání dokonalosti, protože jsme sami nedokonalí?

Teď už trochu seriózně. Jednotlivé texty poskytují silnou inspiraci pro obnovu řemesla a práci lidských rukou, které v některých oblastech stroje nahradit nemohou. Skrze příběhy lidí, kteří se rozhodli vzít to do svých rukou, změnit práci a stali se řemeslníky z povolání, nebo představením práce nožíře, loutkáře, architekta a tesaře, skláře nebo textilní návrhářky či šindeláře z Valašska, nabízí pestrou paletu návratů k práci lidských rukou a dokládají tak, že rukodělné výrobky a tradiční řemesla mají své místo v našem životě, a to dokonce větší, než jsme ochotni připustit. Technika prostě není vše a moderní technická civilizace nemůže uspokojit všechny lidské potřeby.

Pomineme-li určité obskurnosti, čtenáři jsou v magazínu postupně kladeny zásadní otázky po naší touze vyrábět předměty, které nesou znaky ruční výroby. Proč potřebujeme vidět lidský dotek na předmětech, kterými se obklopujeme a zda-li pak netoužíme po nabourání dokonalosti, protože jsme sami nedokonalí?

Celkově z časopisu čiší téměř romantický duch blízký idejím hnutí Arts and Craft a jim podobným, což dokládá i závěrečný citát z manifestu Giona A. Caminada, Vzdělávání řemeslem: Řemeslo považujeme za trpělivý a pečlivý způsob vytváření něčeho cenného na hraně aktivního konání a reflexivního pozorování. …I geniální nápad vyžaduje k tomu, aby dozrál, řemeslné zpracování. Usain Bolt má ideální postavu sprintera. Přesto génius navzdory svým schopnostem potřebuje k tomu, aby uběhl stometrovou vzdálenost za 9, 58 vteřin, také trpělivost a disciplínu, i to je řemeslo. Tímto bych chtěl odporovat všem, kteří tvrdí, že řemeslo je něco staromódního. Naopak!

Nám nezbývá než souhlasit. Řemeslo a práce s materiálem ještě nejsou dávno ztraceným tajemstvím.

Závěrem je třeba dodat, že je skvělá práce je dílem šéfredaktorky Terezy Liškové a také studia V8, tedy Přemysla Zajíčka a Františka Kasta, kteří se postarali o vizuální stránku celého magazínu.