Objevitel malíře Aléna Diviše shrnul půlstoletí, které strávil nad jeho dílem

Recenze - obrázek Diviš byl nejenom jedinečný výtvarník, jeho životní osudy by vydaly na pěkně napínavý film – o tom všem zasvěceně píše v monografii Alén Diviš jeho znalec a „objevitel“ Jaromír Zemina. A je toho vskutku dost!

Na sklonku 60. let začal historik umění Jaromír Zemina docházet za sochařkou Hedvikou Zaorálkovou, která pečovala o dílo téměř neznámého malíře Aléna Diviše (1900 y 1956). Zemina nechal obrazy opravit, udělal Divišovi třináct výstav. Texty k nim souborně vycházejí v knize nabité reprodukcemi Divišova díla, které se díky Zeminovi stalo kanoickou součástí domácích dějin umění.

foto k článkuJaromír Zemina se Divišovu dílu věnoval skutečně soustavně a dlouhá léta jako v podstatě jediný. Lze tedy jen chválit, že nyní shromáždil své texty, které o tomto umělci napsal od roku 1974, přičemž vůbec nevadí, že většina z nich vznikala buďto pro katalogy Divišových výstav (pořádaných, jak také jinak, Zeminou), či jako proslovy k jejich vernisážím.

A k výstavě současné, jež v Galerii Smečky trvala do 30. června 2016, vyšla právě tato monografie. Ta obsahuje 170 reprodukcí Divišových obrazů i kreseb a texty, které o malíři Zemina za desítky let napsal. Podle Zeminy předběhl Diviš svým syrovým uměním například francouzského malíře Jeana Dubuffeta, který přišel s art brut.

foto k článkuAutor se sice v úvodu omlouvá, že díky této účelovosti se logicky jednotlivé texty někde lehce překrývají, jinde zase vznikají obsahové mezery, vůbec to však nevadí. Ostatně, při přípravě knihy dopsal k původním úvahám tři další, jež celý obraz doplňují. A použil-li sám Zemina výraz „úvaha“, je to zcela na místě, jeho divišovské texty totiž nejsou neseny klasickou kunsthistorickou hantýrkou, naopak je z nich cítit, jak blízký a niterný vztah k Divišovi - umělci měl.

foto k článkuNení na místě zde převyprávět příběh Divišova života, který byl často spíše k nežití, o to větší však úctu si zaslouží jeho vůle tvořit i v podmínkách, kdy jiní by to vzdali, pokud by rovnou nepadli. Protože, jak píše Zemina, „on se opravdu seznamoval hlavně s rubem, s temnou stranou života. Nebyl to umělec života, ale umělec v životě, v jeho špinavém víru (on, který nikdy nechtěl ani nedovedl být dobrodruhem, který toužil po klidu) a často na dně – v tom nejšpinavějším a nejdrsnějším životě, opět a opět se mu vměšujícím do záležitostí tvůrčích.“

foto k článkuFascinující přitom je, jak Diviš - aniž by se mu za to dostalo kdy uznání, tak zapomenutý a opomíjený, byl vlastně typický outsider - přitom ve své tvorbě o řadu let předjímal tendence, hýbající světem umění. Obrazy to byly téměř bezvýhradně neveselé, o to však poctivější, prožitější, a ano, skutečnější. A je jedno, zdali se jedná o reflexe pobytu v pařížském vězení La Santé, o ilustrace Erbenovy Kytice či Poeových povídek nebo Wildeovy Balady o žaláři v Readingu, vždy v nich nebyl sebemenší náznak kalkulu, hraní na efekt.

Alén Diviš (1900–1956)

foto k článkuAlén Diviš, narozený 26. 4. 1900 v Blatě u Poděbrad, žil od dvacátých let minulého století v Paříži, kde studoval na École des Beaux-Arts a také u Františka Kupky. Z Čechů, kteří tam žili, byli mu nejbližší grafik a malíř František Tichý a hudební skladatel Bohuslav Martinů, první, kdo o něm později psal jako o velkém umělci. Ve třicátých letech se Diviš odvrátil od dráhy nadějného modernisty a na základě úvah o základních otázkách života se vrátil k přírodní realitě a maloval, mimo jiné v severní Africe, pusté krajiny, zátiší s mrtvými živočichy a lidi z okraje společnosti. Tehdy se poprvé výrazněji projevil jeho soucit s bytostmi trpícími – lidmi stejně jako zvířaty. V Paříži se živil všelijak, mimo jiné jako čistič stok. První roky druhé světové války byl zatčen a držen v pařížské věznici La Santé a potom vláčen po internačních táborech Francie, Maroka a Martiniku. V New Yorku, kam se dostal roku 1941, své vězeňské zkušenosti reflektoval malbami inspirovanými tím, co odsouzenci na smrt kreslili a psali na zdi cel, a těmito existenciálními obrazy se osobitě a zcela nezávisle přiblížil k tomu, čím tehdy zasáhli do dějin moderního umění Jean Dubuffet, Jean Fautrier a Wols. Když skončila válka, vrátil se do Československa, usadil se v Praze a roku 1948 tam své newyorské práce s velkým úspěchem vystavil. Další výstava roku 1949 obsahovala jeho tehdejší malby a kresby na náměty z balad Karla Jaromíra Erbena. Smrt, která v nich hraje podstatnou úlohu, stala se pak jedním z hlavních témat jeho pozdní tvorby. V padesátých letech za komunistické totality byl navštěvován jen několika nejvěrnějšími přáteli, jako byl František Tichý, historik umění Jaromír Pečírka, básníci Vladimír Holan a Jaroslav Seifert a sochařka Hedvika Zaorálková. Ke konci života z nedostatku peněz na barvy jen kreslil, hlavně výjevy z fantastických povídek Edgara Allana Poea a nakonec z bible. Těmito malířsky pojatými kresbami, v nichž jeho umění šerosvitu a temnosvitu dosáhlo vrcholu, zařadil se mezi nejvýznamnější duchovně zaměřené umělce 20. století. Zemřel na následky válečných útrap 15. 11. 1956 a jeho dílo bylo takřka zapomenuto. Znovuobjevil je a v sedmdesátých letech začal uvádět v obecnou známost Jaromír Zemina. Výstava v Galerii Smečky je výjimečnou příležitostí seznámit se v jeho kurátorském vhledu s dílem Aléna Diviše.

Zdroj: Česká televize
Galerie Smečky
Arbor Vitae

Publisher: iUmeni.cz

Informace o knize

Název: Alén Diviš (1990–1956)
Autor: Zemina Jaromír
Rok vydání: 2016

Koupit tuto knihu u nás



Objevitel malíře Aléna Diviše shrnul půlstole… - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další recenze


Pavel Babáček - webdesigner, graphic designer, html coder

Knižní akce

Raketa č. 10 - ROCK'N'ROLL
Raketa č. 10 - ROCK'N'ROLL
Raketa č. 04 - Náladové
Raketa č. 04 - Náladové
Raketa č. 07 - Létání
Raketa č. 07 - Létání

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

Jiří Slíva / Nonsens? Nesmysl!

Víš co má v plince myš? Do 9.září 2017