Džadoňova vila, Jana Nečase 2

Z objektu, jehož osmyslnění bylo dáno životem obyvatel, se stalo muzeum. Přestal plnit svoji obytnou funkci a snaží se připomínat určité období své existence, zdůrazňuje architektonické řešení a návštěvník si může představovat, jaké by to bylo, v takovém domě bydlet. Co by se ale stalo, kdyby se do vily skutečně nastěhoval nový obyvatel? S ohledem na architektonickou, historickou a památkovou hodnotu vily by to měl být někdo, kdo k ní bude mít niterný vztah, kdo bude obdivovatelem díla Dušana Jurkoviče a kdo bude mít blízko k folklórní tradici. Všechna tato kritéria bezezbytku naplňuje Tomáš Džadoň, který ve svých konceptuálně propracovaných dílech už nejednou polemizoval se sílou identity spojenou se slovenským lidovým stavitelstvím ve srovnání s panelovou skladbou jeho rodného domu. Do prostoru Jurkovičovy vily umístí Tomáš Džadoň svá dřívější, méně známá díla - malby, grafiky, sošky, objekty, videa, ve kterých zaznamenává stesk po formách a projevech lidové tradice či paradoxnost života v technologicky vyspělé společnosti, která se neobejde bez zakořenění v své minulosti a tradici. Některá díla budou intervenovat do stálé expozice či obytné haly, zbylá se objeví v prostorách určených k sezónním výstavám v kombinaci s nábytkem a zařízením od Dušana Jurkoviče ze sbírek Moravské galerie. Zabydlení vily a domnělá přítomnost nového obyvatele bude také patrná na zahradě, kde se objeví tři objekty.