Zdeněk Mézl se narodil 31. října 1934 v Praze. Od mládí chtěl být malířem, a tak nastoupil do Státní grafické školy v pražské Křižovnické ulici, kde studoval u profesora Jaroslava Vodrážky. Už zde si zvolil techniku dřevorytu, které se soustavně věnuje celý život. Po střední škole následovala Akademie výtvarných umění, kde navštěvoval grafické ateliéry profesorů Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského.
Dřevoryt je považován za jednu z nejnáročnějších grafických technik. Nejslavnější období zažil v 19. století, běžně se používal k reprodukcím v knihách a novinách. Slavná léta dřevorytu však dávno pominula a Zdeněk Mézl byl jedním z posledních, kteří usilovali o jeho renesanci. Také od střední školy ho lákala tvorba obrázků do knih.
Jeho první ilustrovanou knihou byla Švambránie ruského spisovatele Lva Kassila. Spolupracoval s nakladatelstvími Albatros, Melantrich či Československý spisovatel a dodnes má na kontě téměř stovku ilustrovaných knih. Kromě řady publikací s historickou tématikou dokázal ilustrovat třeba kuchařku.
Častým námětem Mézlových prací jsou dávné i současné události českých dějin a antických bájí. Takzvané štočky – hladké desky z tvrdého hruškového dřeva, které se na dřevoryt používá – jsou plné detailně propracovaných příběhů. Zdeněk Mézl byl skvělý vypravěč se smyslem pro humor, byl milovníkem ironie, sarkasmu i provokace. Že autor tuto grafickou techniku dokonale ovládal, je vidět na první pohled.
Ilustrované knihy
Josef Janáček - Obrázek ze života rudolfinské Prahy (1958)
Božena Němcová - Sůl nad zlato (1965)
Charles Dickens - David Copperfield (1971)
Rudolf Mertlík - Starověké báje a pověsti (1972)
Jaroslav Hašek - Větrný mlynář a jeho dcera (1976)
Ezop - Bajky (1975)
Francois Villon - Velká závěť (1978)
Dante Alighieri - Peklo (1978)
Eduard Petiška - Čtení o zámcích a městech (1979)
Benjamin Kuras - Češi na vlásku (1996)
Přestože slávu výtvarníkovi přinesla hlavně jeho grafická činnost, zabývá se také keramickou sochou nebo olejomalbou. Je rovněž autorem několika poštovních známek. Za svou práci získal mnoho domácích i zahraničních ocenění. Obdržel například hlavní cenu mezinárodní výstavy knih v Moskvě (1970), cenu mezinárodního knižního veletrhu v Bologni (1972) nebo bronzovou medaili z výstavy IBA v Lipsku (1972). Spolu s českým grafikem Jaroslavem Rothbauerem byl v roce 2002 ve Velké Británii zařazen mezi sto světově nejvýznamnějších dřevorytců dvacátého století.
Zdeněk Mézl žil a tvořil v rodinném domku v pražských Modřanech. Některé stěny podkrovního ateliéru pokrývají police plné vyrytých desek. Půda domu je zase plná starých dřevěných rámů, čekajících na Mézlovy malby. Pracovní grafické nářadí si výtvarník téměř padesát let schovával v hrací skříňce na doutníky. V ní měl i stará rydla po slavném grafikovi Josefu Váchalovi. Obě Mézlovy dcery, dvojčata Magdalena a Markéta, jsou sochařkami.
Zdroj: http://kultura.zpravy.idnes.cz
