Kromě posmrtné masky Jana Palacha, jež Zoubkovi vynesla dlouholetou nepřízeň normalizačního režimu, je známý hlavně jeho Pomník obětem komunismu na pražském Petříně.
Zoubkovou vůbec první sochou, kterou vytvořil byl malý Harmonikář. Psal se tehdy rok 1943 a začínajícímu sochaři bylo 17 let.
Jeho největší chloubou je socha Ifigenie, známé postavy řecké mytologie a dcery mykénského krále Agamemnona, který ji musel obětovat, bohyně Artemis ji ale zachránila a učinila kněžkou na Tauridě (nynější Krym).
Na mnohé další práce Olbrama Zoubka včetně ceněných figurálních plastik nebo pozoruhodných reliéfů se jeho ctitelé mohou podívat v příštích dnech na výstavách uspořádaných v Litomyšli nebo Olomouci.
Výstavy k devadesátým narozeninám Olbrama Zoubka:
Galerie Mona Lisa, Olomouc (1. 4. – 30.4.2016)
Galerie Josefa Matičky, Dům U Rytířů, Litomyšl (29. 4. – 26. 6. 2016)
Galerie Konírna, zámecký park, Lipník nad Bečvou (12. 7. – 11. 9. 2016)
Život a dílo
Olbram Zoubek se narodil v Praze 21. dubna 1926. Při výběru křestního jména byli rodiče ovlivněni novelou o biskupovi z pražského rodu Olbramů. Obecnou školu navštěvoval v letech 1932–1937 na Žižkově v Palackého ulici (nyní Vlkova), reálku pak v letech 1937–1945 na Sladkovského náměstí na Žižkově. Od sexty navštěvoval nepovinné modelování u profesora Miroslava Kužela. V době 2. světové války byl v letech 1944–1945 totálně nasazen v podniku Wegena v Praze na Letné. Ve dnech 5. až 11. května 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání.
Hlásil se na AVU v Praze, ale nebyl přijat, proto absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze. V letech 1945–1952, po úspěšném složení zkoušek, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Wagnera.
V letech 1948–1950 absolvoval základní vojenskou službu v posádkách měst Košice, Rožňava, Šafárikovo a Frýdek-Místek. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské praxi, ke které získal průpravu u profesora Josefa Wagnera. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1951 též uzavřel sňatek se spolužačkou, sochařkou Evou Kmentovou a o dva roky později (1954) se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal též sochařem. V roce 1980 jeho první manželka Eva zemřela a v roce 1981 se oženil podruhé s Marií Edlmanovou. V roce 1982 se jim narodila dcera Eva. Střídavě žije v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan.
Stal se členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa a Nové skupiny, je též členem Umělecké besedy.
Zoubkův osobitý styl je charakteristický zredukovaným vytvarováním plastik, výraznou vertikalitou, rozrušeným povrchem a autorovu spřízněností a reakcí na antické dědictví.
V roce 1996 byl oceněn státním vyznamenáním Medailí Za zásluhy I. Stupně.
Jeho dosud největší retrospektivní výstava čítající okolo 300 exponátů se uskutečnila 29.11. 2013 - 2.3. 2014 v Jízdárně Pražského hradu.
Zdroj: www.idnes.cz
cs.wikipedia.org
