Přednáší historik umění Martin Krummholz z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR, jehož předmětem odborného zájmu je české sochařství kolem roku 1900, především tvorba Františka Bílka a Stanislava Suchardy.
Poměr Bílka a Suchardy k tradicím českého umění. Nakolik byli ovlivněni regionem, z něhož pocházeli. Umělcův projev versus dobové tendence a umělecké styly.
Program přednášek
Tradice a styl / Bílkova vila, 16. 3. 2016
Poměr Bílka a Suchardy k tradicím českého umění. Nakolik byli ovlivněni regionem, z něhož pocházeli. Umělcův projev versus dobové tendence a umělecké styly.
Komentovaná prohlídka Suchardovy vily, 7. 4. 2016
Sochař a jeho rodina / Bílkova vila , 13. 4.2016
Rodinné zázemí obou sochařů. Jak se intenzita rodinných vztahů promítala do umělcovy tvorby.
Sochař a jeho dům / Bílkova vila , 11. 5. 2016
Bílek i Sucharda se významně podíleli na výstavbě svých pražských vil s ateliéry. Obě stavby se nacházejí nedaleko od sebe. Za jakých okolností obě umělecká obydlí vznikala a nakolik se na jejich podobě odrazila tvorba stavebníka-sochaře?
Komentovaná prohlídka Suchardovy vily, 18.5.2016
Sochař a materiál / Bílkova vila , 21. 9. 2016 2016
Z jakých materiálů vznikala Bílkova a Suchardova díla, čím (ne)byla v kontextu dobové umělecké produkce výjimečná?
Sochař a jeho klientela / Bílkova vila , 12. 10. 2016 2016
Charakter uměleckých objednávek obou sochařů a jejich klientela. Komplikované vztahy umělce a zadavatelů.
Komentovaná prohlídka Suchardovy vily, 19. 10. 2016
Sochař a pražský umělecký svět / Bílkova vila , 9. 11. 2016 2016
Vazby obou sochařů k pražskému uměleckému světu. Význam Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byli Bílek i Sucharda (diametrálně odlišně participujícími) členy.
Více informací na www.ghmp.cz, rezervace: alice.lenska@ghmp.cz
František Bílek (1872 - 1941)
Český sochař, grafik, architekt, designér, ilustrátor, spisovatel a myslitel František Bílek se narodil 6. listopadu 1872 v Chýnově u Tábora v jižních Čechách v rodině koláře. Po absolvování gymnázia v Táboře studoval v letech 1887 – 1890 na Akademii výtvarných umění v Praze malířství u profesora Maxmiliána Pirnera, nicméně byla u něj zjištěna částečná barvoslepost, a tak se rozhodl věnovat sochařství, které nakonec na Umělecko-průmyslové škole také vystudoval.
V roce 1890 Bílek získal stipendium ke studiu na akademii Collarosi v Paříži. Tam vytvořil velmi zajímavá díla, která se však nelíbila jeho sponzorům v Praze, a tak Bílkovi stipendium odňali a Bílek se tedy vrátil do Čech. Usadil se pak ve svém rodném Chýnově a do Prahy jezdil jen velmi zřídka. Jeho první výstava v roce 1895 v Rudolfinu prošla bez povšimnutí.
I přes počáteční odmítání kritikou i veřejností se Bílek postupně stal nejvýraznější osobností české symbolistické sochařské generace. Jeho dílo se svou poetičností těsně váže s dílem Otakara Březiny a duchovní charakter jeho umění přesáhl dobové konvence. Jeho díla byla charakteristická svým užitím symbolických spojení reálného a duchovního světa.
Výrazný talent Františka Bílka se uplatnil i v oblasti užitého umění a v architektuře. Významným svědectvím o jeho citu pro umění je jeho vila v Mickiewiczově ulici na Hradčanech v Praze, která byla postavena v roce 1911 podle jeho vlastních návrhů. Její interiéry rovněž odrážejí Bílkovy nauky o mystice a symbolech v umění. <(p>
Bílek zemřel 13. října 1941 v Chýnově, kde je také pohřben.
Stanislav Sucharda (1866 – 1916)
Český sochař Stanislav Sucharda se narodil 12. listopadu 1866 v Nové Pace ve významné sochařské a řezbářské rodině Suchardových.
Sucharda nejdříve studoval modelování na Průmyslové škole u profesora Josefa Maudra v Praze (1884), pak krátce na vídeňské Akademii a poté i na Uměleckoprůmyslové škole (1886 až 1892) v Praze, kde studoval pod vedením J. V. Myslbeka, jež zásadně ovlivnil jeho prvotní tvorbu. Po studiích vyučoval modelování a v roce 1899 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1915 byl také profesorem pražské Akademie výtvarných umění, kde vyučoval medailérství.
Sucharda se věnoval se tvorbě sochařských portrétů, medailí, plaket a reliéfů, byl jednou z hlavních osobností symbolistického sochařství, ve kterém uplatňoval zpočátku neorenesanční, pak však výrazně secesní, ale i expresivní prvky. Postupně se stal jednou z nejvýznamnějších osobností českého sochařství přelomu 19. a 20. století.
V roce 1898 Sucharda vyhrál soutěž na vytvoření monumentálního Palackého pomníku v Praze na Palackého náměstí, který byl jeho vrcholným dílem. Pomník byl odhalen až v roce 1912. Kámen ústřední sochy Palackého a bronz doprovodných skupin představuje alegorie Slávy (uprostřed), Bílé hory, Útlaku a vzdoru (po stranách). Dílo ještě doprovázely Myslbekovy sochy na pylonech Palackého mostu, které jsou však dnes odstraněné.
Sucharda byl členem a pak i předsedou Spolku výtvarných umělců Mánes, založeného v roce 1897, a v letech 1899 až 1900 členem redakce Volných směrů, kde spolupracoval mimo jiné také s Janem Preislerem a Janem Kotěrou.
Suchardův přítel Jan Kotěra také navrhl a v letech 1904 až 1907 vystavil jeho secesní vilu, která se nachází v Suchardově ulici č. p. 628/XIX v Praze 6 Bubenči. Tato vila byla navržena pro čtyřčlennou rodinu Suchardových – rodiče a děti Martu a Stanislava, nacházel se u ní také ateliér, v kterém Sucharda pracoval na svém monumentálním pomníku Palackého. V Suchardově ateliéru se také scházela společnost jeho přátel ze spolku Mánes, obzvláště pak Josef Mařatka a Antonín Slavíček, jehož dětem byl Sucharda po jeho smrti určen za poručníka.
Sucharda zemřel 5. května 1916 v Praze.