Místo v krajině, retrospektivní výstava Bohumila Peroutky

Události - obrázek Poctivost přístupu, konzistentnost vidění, specifický způsob tvorby zahrnující neustálé přemalovávání obrazů – to vše nabídne tvorba Bohumila Peroutky, kterou lze zhlédnout na retrospektivní výstavě s názvem Místo v krajině v galerii Sdružení výtvarníků Výtoň (Na Výtoni 2, Praha 2) 3.–24.11.2013

Výstava je autorským výběrem prací od šedesátých let až po současnost a nabídne několik desítek obrazů a výběr kreseb. U obrazů převládá technika olejomalby na dřevě, nebo akrylu na dřevě. Tematicky v Peroutkově tvorbě dominuje krajina, krom ní bude na výstavě k vidění i několik méně známých figurálních kompozic. Překvapivým objevem jsou dosud nevystavované Peroutkovy kresby a skici.

„Hledání ryzosti. I tak lze charakterizovat tvorbu Bohumila Peroutky. Pro milovníky výtvarného umění, a především pro ty, kteří Bohumila Peroutku neznají, bude zhlédnutí jeho prací překvapením a nevšedním zážitkem. Svou neokázalostí se žák profesora Fišárka na pražské Akademii výtvarných umění bohužel příliš nedostal do obecného povědomí, kam právem náleží. Výstava o tom podává přesvědčivý důkaz.“

Jindřiška Ptáčková, spisovatelka

foto k článku

Krajinami přesného tušení

Znáte tu osobu ze skvělé Balzacovy povídky Neznámé arcidílo? Malíře Frenhofera, toho starého podivína, který byl schopen několika tahy štětce dát obrazu světlo, prostor a plasticitu a přece se přede vším ostatním po léta pachtí s jediným obrazem Krásné hašteřilky, který se chrání komukoli ukázat! A když na samém konci své dráhy mladému kolegovi z téhož cechu obraz přece jen s pýchou odhalí, co ten udivenec spatří? Mnohonásobně a vrstevnatě přemalovávaný obraz z jehož uspořádané anarchie se čirou náhodou jako hotový zázrak zachránila jen nekonečně krásná ženská nožka.

Podobně urputné a usilovné hledání a ohmatávání co nejpřesnější krajiny vlastní duše lze spatřit u pozdního Fišárkova školence na AVU Bohouše Peroutky. Někdejší zahradník na pražském Hradu opustil opečovávané záhony a vydal se do dobrodružného plenéru, kde všechno začíná a nic nekončí. Nad figurálními kompozicemi a nejrůznějšími symbolickými odkazy jeho mládí to vyhrává krajina, jejíž sumární detaily, nebyly ovšem čerpány a diváku zprostředkovány z reálné předlohy, ale v náležitém odstupu z malířových živých vzpomínek. Neboť jak víme, láska narůstá vzdáleností. Čím zas je však silnější, tím tíž ji definovat. Hledání pevného bodu v tom kosmu a pravého tvaru v něm způsobuje právě ony frenhoferovské vrstvy, v nichž se pravda odkrývá a zase zpropadeně mizí v úpěnlivé snaze učinit pravdu ještě pravdivější. Je to jako s rozjitřenou ranou, která se hojí přes hrbolatý strup. Peroutka nikdy nebyl suverén a tak jeho obrazy povětšinou nevznikají několika zkratkovými tahy, ale jsou dohmatávány a dotápávány. Jsou nesnadno čitelnou skrumáží přírodních hmot, průhledů a odlesků a nad jejich horizontálou velice podstatného, vševládného nebe, které se v přírodě snaží prosadit tisícerým způsobem, tu za večera, tu před rozedněním, za slunečného podzimu, se zimním sluncem, za povodně, u rybníka, s jezerem, se spáleným stromem i vytepáno ze stříbra. Peroutka je přímo maniacky veden touhou, aby si divák půjčil jeho oči a nacházel v krajině co nejreálnější detaily, které tam přece viděl on. Není to jednoduché. Všechno odvisí od hloubky divákova ponoru. Než se čtenář přes povrch dostane k jádru, nevidí než chaos. Čím soustředěněji se ale podíváš, tím víc se dočteš. Zpřesňováním svého tušení budeš odměněn dvojnásobným prožitkem.

Umění kráčelo u Peroutky rok za rokem a dnes je mu už sedmdesát. Krásné hašteřilky, procházející postupně jeho životem, v něm zanechávaly nesmazatelné stopy a jak probíhal jednotlivými fázemi, byl i on přemalováván a vrstven. Ukázal se totiž stejně pestrý jako Peroutkovy obrazy, neposadil ho do pohodlného ateliéru, ale v tisícerých povoláních, jak se cestou namanula, ho přinutil ochutnat svou drsnou střídu. I když je tedy Peroutkův život vrouben stovkami obrazů, bylo to vždycky tak jak to má být: umění kradené. Tedy sváteční.

Jiří Šerých, historik umění

Vernisáž proběhne 3. listopadu za osobní přítomnosti umělce, doplněna koncertem Štěpána Raka.

foto k článku

Bohumil Peroutka - životopis

Málokdo z nás se může pochlubit tak pestrou uměleckou a profesní minulostí, jako Bohumil Peroutka, narozený 19.11.1943 v Praze.

Vyučený zahradník absolvoval vojenskou službu s lopatou u silničního vojska, potomstva někdejších pétépáků. Již před přijetím na akademii vytvořil řadu dodnes vystavovaných obrazů, jako Rozcestí a Krajina pro milence.

Na pražské Akademii výtvarných umění, studoval u profesora Fišárka.

Povinnost živit rodinu už v období studia ho donutila procházet nejrůznějšími zaměstnáními, často bizarními. Uklízel v Jazykové škole na Národní třídě, opravdovou rasovinu si užíval ve smaltovně; z tohoto období pochází například obraz Pracovitá tchyně. Zároveň stavěl byt pro rodinu. Po přestěhování smaltovny do Českého Brodu do práce dojížděl. Po dalších peripetiích následovala práce v expedici nakladatelství učebnic a do důchodu vstoupil jako zahradník. Navrhuje, kultivuje a udržuje zahrady. Nutno ještě zmínit arteterapeutickou práci s dětmi v jakési soukromé malé mateřské škole, kde své svěřence vedl nejen k vnímání výtvarné tvorby, ale i k hudbě, slovu, pohybu. Vyjmenovat všechna Bohumilova povolání by bylo téměř nad lidské síly a tvrdit, že vše, čím jsem byl, byl jsem rád, by bylo poněkud nadnesené. Něčím víc, něčím méně, něčím hodně.

Výstavy

1976 – Žena v současné tvorbě, Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy, Praha – skupinová výstava
1977 – Obrazy, Praha , Divadlo v Nerudovce – samostatná výstava
1978 – Konfrontace, Praha Mikrobiologickém ústavu ČSAV – skupinová výstava
1980 – Obrazy, Příbram, Výstavní sín v Pražské ulici – samostatná výstava
1983 – Obrazy, Praha, Malá galerie Československého spisovatele – samostatná výstava
1985 – Obrazy-keramika, Kostelec nad Černými lesy, Muzeum hrnčířství – společná výstava s keramičkou Štěpánkou Baškovou
1988 – Salón pražských výtvarných umělců '88, Praha, Park kultury a oddechu Julia Fučíka – skupinová výstava
2004 – Místo v krajině, Praha, klub Unijazz – samostatná výstava
2006 – Místa v krajině, Písek, Prácheňské muzeum – samostatná výstava
2006 – Místo v krajině, Praha, Domov sv. Karla Boromejského – samostatná výstava

Sdružení výtvarníků Výtoň, www.vyton.cz

Publisher: iUmeni.cz