Národní galerie vystavuje Týdeník 1968 Jiřího Koláře mapující drama srpnových událostí

Události - obrázek Při příležitosti 50. výročí sovětské okupace Československa v srpnu 1968 představuje Národní galerie v Praze rozsáhlou výstavu Jiřího Koláře.

Od 16. května bude v paláci Kinských k vidění nejen soubor 66 koláží mapujících dramatické srpnové události, ale i řada méně známých prací jedné z nejoriginálnějších uměleckých osobností 20. století.

„Výstava si dala za úkol představit Koláře jako silnou osobnost břitce komentující svoji dobu. V rámci osmi kapitol dává možnost porozumět otevřenosti a radikálnosti jeho tvorby, v níž se mísí syrové svědectví o krizi hodnot s experimentálním dědictvím avantgardy,“ uvádí historička umění Marie Klimešová, jedna z kurátorek výstavy.

foto k článkuVýstava Jiří Kolář: Úšklebek století, které dala název stejnojmenná koláž z roku 1961, je svědectvím jak o uměleckém vývoji, tak historii 20. století. „Kolářovo dílo hovoří o hrozivém experimentu s lidským duchem během válek, diktatur, likvidaci lidských bytostí, jejich důstojnosti i touhy žít,“ říká Milena Kalinovská, ředitelka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie a druhá z kurátorek výstavy.

Básně, koláže, deníky

foto k článkuKolář se nejprve prosadil jako básník. V roce 1950, době krutého politického teroru, napsal sbírku Prometheova játra, jenž mu později vynesla devítiměsíční věznění. Jeho básně, divadelní hry i další texty začaly být publikovány teprve v politicky uvolněnějších 60. letech, kdy mohl také vystavovat svoji výtvarnou tvorbu.

Když se Kolář začal na sklonku 50. let systematicky zabývat koláží, čerpal materiál často z publikací reprodukujících díla ze sbírek Národní galerie. Hodnoty ‚národního pokladu‘ podroboval výtvarné revizi, která byla ale tehdy pro českou veřejnost málo pochopitelná. „Pro výtvarného autodidakta byla práce s fotografiemi, respektive reprodukcemi, přirozenou volbou,“ vysvětluje Marie Klimešová.

foto k článkuIntegrální součástí Kolářovy celoživotní tvorby pak byla její deníková forma. Četné koláže mají přesně uvedený čas vzniku a zvláště výrazné místo z tohoto hlediska zaujímají rozsáhlé kolážové Týdeníky z let 1967, 1968 a 1970. V době, kdy Jiří Kolář vytvářel svůj Týdeník 1968, se ho bytostně dotýkaly dramatické události otřásající Československem.

„V průběhu tohoto roku zpracovával množství materiálu, ať už šlo o novinové články, oznámení, díla starých mistrů i současných umělců, upomínky či pozvánky, nebo jeho vlastní texty a další nalezené písemnosti. Cyklus každotýdenních koláží sestává ze šedesáti šesti samostatně existujících a prezentovaných stran. Mnohé se skládají z několika vrstev svědčících o síle událostí v daném týdnu či konkrétním dni,“ dodává Milena Kalinovská.

foto k článkuVýstava v paláci Kinských představí návštěvníkům více než 220 Kolářových prací z umělcovy pozůstalosti, tuzemských i zahraničních sbírek včetně norimberského Neues Museum, odkud byl zapůjčen i Týdeník 1968. Návštěvníci budou mít možnost seznámit se s celým spektrem umělcových koláží, včetně prostorové koláže Na začátku bylo slovo (1969), vytvořené technikou tzv. Chiasmáže.


Úšklebek století

foto k článkuK výstavě vydává Národní galerie stejnojmennou publikaci. Jejím záměrem je především poukázat na naléhavost přístupu Jiřího Koláře ke světu, který prožíval, a k umění, kterého si vážil. Vedle textů Marie Klimešové a Mileny Kalinovské obsahuje více než sto reprodukcí málo známých či zcela neznámých prací různých tvůrčích období a výtvarných postupů, rozdělených do osmi kapitol včetně ukázek z proslulého cyklu Týdeník 1968. Publikaci vybavenou kompletním anglickým překladem dále doplňuje soupis vystavených prací, biografické údaje a výběrová bibliografie. Kniha vychází v úpravě úspěšného grafického studia 2018designers.

Jiří Kolář: Úšklebek století
Termín: 16. 5. – 2. 9. 2018
Místo konání: Palác Kinských
Kurátorky: Milena Kalinovská a Marie Klimešová
Architekti výstavy: Josef Pleskot a Norbert Schmidt
Grafici výstavy: Robert Jansa a Petr Bosák

Výstava se koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Je součástí oslav připomenutí významných výročí roku 2018 spojených s naší státností. Přehled všech akcí, které se v rámci oslav konají, najdete na webových stránkách www.spolecnestoleti.cz.

JIŘÍ KOLÁŘ

1914 Narozen 24. září v Protivíně jako syn pekaře a švadleny.
1922 Rodina se stěhuje do Kladna.
1929–1942 Po dokončení měšťanské školy se chce vyučit sazečem, kvůli hospodářské krizi a nedostatku pracovních míst v tiskárně však nastupuje do učení jako truhlář. Po vyučení je mnoho let nezaměstnaný a živí se pouze příležitostnými pracemi.
1934 Po prvotním seznámení s básnickou tvorbou Marinettiho a jeho Osvobozenými slovy v šestnácti letech se začíná blíže zajímat o českou a světovou literaturu. Pod vlivem futurismu a později surrealismu vytváří první básně a koláže.
1937 V pražském avantgardním divadle E. F. Buriana vystavuje v samostatné místnosti dvanáct koláží v rámci 1. Salónu na chodbě. Výstavu zahajuje Karel Teige.
1941 Pod patronací Františka Halase vychází sbírka Křestný list, začíná psát Ódy a variace, které budou publikovány až v roce 1946.
foto k článku1942 Společně s dalšími výtvarníky, teoretiky a básníky spoluzakládá surrealismem ovlivněnou Skupinu 42. Za války je poslán okupačním úřadem na těžkou práci na stavbě železniční vlečky, ze které se mu podaří vyvázat až podplacením vedoucího pracovního úřadu souborem obrazů, shromážděným členy Skupiny 42.
1944 Píše a v roce 1945 vydává sbírku Limb a jiné básně.
1945 Po válce odchází z Kladna do Prahy, v reakci na válečné události píše Sedm kantát. Stává se redaktorem v nakladatelství Družstvo Dílo a začíná řídit týdeník Lidová kultura. Vstupuje do komunistické strany, ze které ještě téhož roku zase vystupuje.
1946–1947 Cestou do Paříže projíždí zničeným Německem. Dává si za cíl napsat každý den jednu báseň a jeden prozaický text. Výsledkem jsou knihy Dny v roce vydané 1947 a nevytištěné Roky v dnech.
1948 Rozpuštěna Skupina 42. Cesta do Anglie.
1949 Bere si za ženu umělkyni Bělu Kolářovou (roz. Helclovou), píše deníkovou knihu Očitý svědek.
1950–1952 Přichází o místo redaktora, pokračuje v deníkových zápiscích, které společně s básnickými skladbami publikuje v Prometheových játrech. Navrací se k tvorbě koláží.
1953 Na základě nalezených průklepů části Prometheových jater při domovní prohlídce významného literárního historika, profesora Václava Černého je Kolář zatčen za protistátní činnost. Devět měsíců stráví ve vyšetřovací vazbě.
1954 Začíná psát knihu básní Vršovický Ezop.
1956–1957 Píše trilogii knih Mistr Sun o básnickém umění, publikováno 1957, Nový Epiktet, který vyjde až o jedenáct let později, a Černá lyra, jež vyjde pouze ve výboru jako součást Vršovického Ezopa o dva roky dříve.
1958–1961 Píše poslední dvě slovesná díla, divadelní hry Chléb náš vezdejší a Mor v Athénách. Opouští verbální poezii a začíná se věnovat kompozicím na pomezí výtvarného umění, které nazývá básně ticha, bezobsažné básně či evidentní poezie.
1960–1962 Objevuje možnosti techniky koláže (roláž, chiasmáž, proláž, ventiláž, muchláž…).
1962 Uvádí své první neslovesné práce na výstavě Depatesie v klubovních prostorách spolku Mánes. Je v úzkém kontaktu s Josefem Hiršalem a Bohumilou Grögerovou a s představiteli evropské a jihoamerické experimentální poezie.
1963 Společně s Jiřím Padrtou, Bělou Kolářovou, Vladislavem Mirvaldem, Karlem Malichem či Zdeňkem Sýkorou iniciuje vznik skupiny Křižovatka. Je v kontaktu s představiteli amerického hnutí Fluxus.
1965 Pozván na výstavu Between Poetry and Painting v londýnském Institut of Contemporary Art.
1967 Vytváří první kolážový týdeník.
1968 Vystavuje v Praze, v norimberském Institut für moderne Kunst a na významné mezinárodní kasselské výstavě documenta IV, vytváří Týdeník ʼ68.
1969 Získává cenu na X. bienále v São Paolo. Vydává knihu malých poetických akcí, tzv. destatické poezie, Návod k upotřebení.
1970 Vytváří Týdeník ʼ70, cestuje do Kanady, USA a Japonska na Expo Osaka, kde se podílí na výtvarné podobě československého pavilonu. 2. listopadu je raněn mrtvicí.
1971–1974 Získává Cenu Johanna Gottfrieda von Herdera na vídeňské univerzitě. Podniká cesty po Evropě, Sovětském svazu a Brazílii.
1975 První výstava v Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku.
1977 Podepisuje Chartu 77.
1978 Druhá výstava v Guggenheimově muzeu v New Yorku.
1979 Odjíždí na roční rezidenční tvůrčí pobyt německé akademické výměnné služby DAAD do Západního Berlína.
1980 Na pozvání Centre Georges Pompidou odjíždí do Paříže. V průběhu osmdesátých let se uskutečňuje řada významných Kolářových výstav.
1981 Zakládá exilovou Revui K. Počátek trvalé spolupráce s pařížskou Galerie Maeght (později Maeght Lelong, nyní Galerie Lelong & co.).
1982 Jeho žádost o prodloužení pobytu ve Francii je zamítnuta. V nepřítomnosti je v ČSSR odsouzen k roku vězení a ke ztrátě majetku.
1983 Dokončuje knihu Slovník metod. V češtině a francouzštině vychází Očitý svědek.
1984 Získává francouzské občanství. Torontské exilové nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers vydává Prometheova játra. V Kunsthalle Nürnberg je vystaven Týdeník ʼ68 a následně je muzeem zakoupen.
1985 Vystavuje potřetí v Solomon R. Guggenheim Museum.
1986 Giancarlo Politi vydává v Miláně čtyřjazyčně Kolářův Slovník metod.
1987 Retrospektivní výstava (1952–1982) v Albermarle Gallery v Londýně.
1990 Podniká cestu do Prahy, získává čestné občanství hlavního města Prahy. Společně s Václavem Havlem a Theodorem Pištěkem zakládá Cenu Jindřicha Chalupeckého na podporu mladých umělců do 35 let. Na bienále v Benátkách reprezentuje Československo.
1991 Získává Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva od prezidenta republiky Václava Havla. Stává se také nositelem Ceny Jaroslava Seiferta za básnickou sbírku Prometheova játra.
1992–2002 Vladimír Karfík vydává sebrané spisy Jiřího Koláře.
1993 Národní galerie v Praze vystavuje Kolářovu tvorbu v paláci Kinských.
1994 České muzeum výtvarných umění v Praze představuje Kolářovo dílo z rozsáhlé sbírky Jana a Medy Mládkových.
1995 Retrospektiva v Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía v Madridu.
1999 Po druhé mozkové příhodě se vrací natrvalo do Prahy. Národní galerie v Praze pořádá ve Veletržním paláci rozsáhlou umělcovu monografickou retrospektivu Příběhy Jiřího Koláře. Básníkovy výtvarné proměny.
2001 V Národní galerii v Praze je vystavena pod názvem Jiří Kolář – Sběratel / Collector básníkova léta budovaná výtvarná sbírka.
2002 Musée des beaux arts v Dijonu pořádá výstavu Jiřího Koláře v rámci Roku české kultury ve Francii. 11. srpna téhož roku Jiří Kolář umírá u sebe doma v Praze.
2006 Jiří Příhoda vytváří pro Kolářův rodný dům v Protivíně pamětní desku.
2012–2013 Národní galerie v Praze pořádá výstavu Jiří Kolář & Béatrice Bizot – Korespondáž, která představila dosud nevystavené koláže z let 1986 a 1987.
2013 Kunstforum Ostdeutsche Galerie Regensburg otevírá výročí stého narození Jiřího Koláře rozsáhlou výstavou Jiří Kolář 1914–2002 Collagen.
2014 Sté výročí narození Jiřího Koláře připomíná v Praze monografická výstava v Museu Kampa – Nadaci Jana a Medy Mládkových a v Galerii Smečky výstava Tanec v ruinách. Nálezy Jiřího Koláře, soustředěná na nově objevené práce z padesátých a šedesátých let.

Autor / zdroj:
Publisher: iUmeni.cz

Národní galerie vystavuje Týdeník 1968 Jiřího… - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další události


Aukční síň ARTHOUSE Hejtmánek - Předaukční výstava 14-30.5.2018

Knižní akce

Kamil Lhoták: SIC ITUR AD ASTRA
Kamil Lhoták: SIC ITUR AD ASTRA
Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů
Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů
Mapy
Mapy

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

Ota Prouza

Pavel Babáček - webdesigner, graphic designer, html coder