Oproti retrospektivní výstavě Milana Grygara v Městské knihovně Galerie Hlavního města Prahy, která proběhla před dvěma lety, má výstava Světlo, zvuk, pohyb především záměr zdůraznit multimediální stránku jeho tvorby; přesouvá těžiště na její akustickou složku a její podíl na celkovém vnímání Grygarova díla.
Uplatnění zvukového rozměru díla není ve výtvarném umění samozřejmě ojedinělé. V případě tvůrčího přístupu Milana Grygara však není zvuk s dílem vázán jen asociačními vazbami, ani na bázi synestezie a není ani prvkem zcela autonomním. Jde o princip v celosvětovém kontextu zcela svébytný, kdy se akustickému vjemu při promyšleném formování výtvarného díla dostává plného zrovnoprávnění a obraz se tak stává zpětně návodem, transkripcí, jak jej možno v této zvukové rovině znovu číst.
Fenomén zvuku je v Grygarově tvorbě trvale přítomný již od poloviny 60. let, kdy jej začal autor po plném soustředění se na médium kresby systematicky zkoumat a zaznamenávat. Rozvíjel polyfonní možnosti kresebných gest obzvláště za pomoci mechanických samohybných strojků. Právě u prací s nimi je vzbuzen dojem, že v jeho tvorbě má velký podíl nahodilost. Prvek domnělé náhody je však umělcem pevně determinován a řízen.
Zápisem na magnetofonový pásek a později videokazety objevil další skrytý potenciál tohoto dvojjediného spojení a dvojí dimenzionalitu vizuálního a akustického doplnil ještě o samotný záznam procesu. Propojil všechny tři roviny vzájemnou časovou jednotou a k čisté vizuální vyjadřovací schopnosti díla tak díky zvuku přidal i možnost definovat prostor a připojením záznamu průběhu i čas.
Prezentovaný průřez autorovou tvorbou z období více než padesáti let je rozčleněn na několik částí, které jsou vymezeny spíše vzájemnou vztahovostí než chronologicky. Za rámcový středobod výstavy je možno považovat Černý obraz, často zmiňované monochromatické plátno, které symbolicky uzavřelo ranou malířskou etapu Grygarovy tvorby a po němž následovalo několikaleté zaujetí kresbou a její zvukovou dimenzí. Tento monochrom pomyslně odděluje čistě malířskou část s monumentálními prostorovými partiturami a rané velkoformátové kresby a malby dřívkem, na které navazují v přímém důrazu na zvukový vjem akustické kresby a partitury.
Většinu z těchto prací bude díky nahrávkám, které vznikají při příležitosti této výstavy, možno vnímat nejen vizuálně, ale i auditivně a budou doplněny i o dobový videozáznam průběhu jedné z nich. Aby nedocházelo k narušování zvukové linie, je další filmové a fotografické dokumentaci autorových performance, které jsou rovněž v rámci jeho tvorby nesmírně důležité, věnována samostatná místnost. V rámci výstavy budou vydány i dvě LP desky, první právě s realizacemi vystavených kreseb a druhá s autentickými magnetofonovými nahrávkami z roku 1973, rovněž doposud nezveřejněnými.
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
8/3/2017 – 3/6/2017
Kurátorka: Denisa Kujelová
