RUDOLF NĚMEC - Vše může souviset se vším

Události - obrázek Výstava Rudolfa Němce v klubu Topičova salonu se uskutečňuje k osmdesátému výročí autorova narození. Bohužel již nedožitému. Představí výběr z Němcovy tvorby zejména z období šedesátých až devadesátých let.

Kurátor: Ilona Víchová, ilona.vichova@centrum.cz
Topičův klub Topičova salonu 2. 5. 2016 – 10. 6. 2016

„V tonalitě uspíšíš růst chapadel vesmíru. Až uslyšíš svist povětroňů, setrvávej a pocítíš, jak se soudržnosti pohybují ve věčné rotaci nekonečna.“ R. N.

foto k článkuMalíř, grafik a básník Rudolf Němec patří k nepřehlédnutelným představitelům Nové figurace, v jejímž rámci zastupuje originální pendant k dílu Jiřího Načeradského, Otakara Slavíka či Jiřího Sopka. Němcovy antropometrické malby měly od počátku charakter psychofyzické akce. Vznikaly přímým otiskem lidského těla – vlastního i umělcových přátel - do emailové vrstvy na plátně. Tyto rané obrazy umělec představil na první samostatné výstavě v Galerii Václava Špály (1968) a po okupaci ještě ve francouzském Caen (1969). S fenoménem tělesnosti úzce souvisí i Němcovy happeningy, často konané s Eugenem Brikciusem v souvislosti s činností Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, jíž byl členem. Z nich připomínám kresebné záznamy stínů kolemjdoucích lidí, akci Kuklení (1970), kdy umělec balil do igelitu sebe i své přátele, nebo Pronikání II (1971) spočívající v aktu vtlačení obličeje a rukou do napjaté pružné látky. V roce 1971 vznikaly také akce v přírodě, ve kterých umělec zapojoval své tělo do prostorových situací navozených materializovanými liniemi. Sem patří Pronikání I, kdy na chmelnici u Nelahozevsi napínal šňůry mezi dřevěné kůly a lanka, nebo Obydlí, v němž se umělec včlenil do křehké konstrukce zbudované z železných tyčí a šňůr. Vztah prostoru a těla, jeho budování, přetváření a narušování se paralelně promítaly i do Němcových figurálních maleb a grafik, v podobě konstrukcí, mříží a rastrů, nejdříve velmi jemných, neuchopitelných, vibrujících, později stále radikálnějších.

foto k článkuPotemnělost a monochromie raných obrazů od 70. let paradoxně ustupovala výraznějším a zářivějším tónům, otisk těla byl zaměněn přístupem dekalku a prací s šablonami, vyrobenými i nalezenými, a technologií stříkání barvy nejdříve fixírkou, poté pistolí a spreji. Němcova snaha oprostit vizuální záznam od subjektivity autorského rukopisu a posílit objektivizaci interpretované reality jej dováděla k experimentálnímu využívání různých přístupů, ale i nástrojů, jako byl hřeben, kolečko na těsto či rydlo. Se zaujetím také pracoval s nalezenými předměty, které sestavoval do asambláží a reliéfů, transformoval do lapidárních objektů, fascinován jejich minulými příběhy.

foto k článkuTvorbou Rudolfa Němce se jako červená nit táhne symbolika počátku – vejce a těla schouleného do prenatální pozice (Schoulená, 1974), od 80. let pak rozšířena o totemický znak, kdy se figura stává archetypem (stříkané kresby z 90. let). Zarputilé úsilí dotknout se nejzákladnějších hodnot a principů, které utvářejí naše životy, zakódovat je do řeči svých obrazů, grafik, kreseb, objektů, asambláží, reliéfů, fotografií a filmových záznamů, ale i literárních úvah, básní a sentencí, zkrátka formulovat jádro věci, bylo hybnou silou umělcovy tvůrčí cesty, která slučuje vizuální projev s uměním slova.

foto k článkuTvorba Rudolfa Němce je do velké míry „multimediálního“ charakteru, založená na jasném konceptu, vyrůstající z umělcova duchovního základu, sečtělosti, přemýšlivosti a intelektu, spojeného s nadměrnou senzibilitou a smyslem pro experiment. Sám umělec si poznamenal: „Mohu malovat vším možným, ale převážně se maluje hlavou.“ Už proto Němcova figura může být otiskem, siluetou, znakem, může mít pevné obrysy nebo se chvět jako neurčitý shluk energie, může stát vzpřímeně a křičet, či dřímat schoulená do svého ticha. Usazená do systému sítí a rastrů v nás vyvolává pocity osamělého člověka uprostřed moderní společnosti, v zajetí vlastního světa, v osidlech sebe samého, zároveň však asociuje pozitivní ukotvení v pevném řádu univerza, který dává naší existenci smysl.

Ilona Víchová, leden 2016

foto k článkuRudolf Němec

19. 5. 1936 – narozen v Praze, 12. 3. 2015 – zemřel v Praze
1955 – 1961 – studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
1965 – první samostatná výstava na zámku v Roztokách u Prahy
1968 – samostatná výstava v Galerii Václava Špály v Praze
1968 – stipendijní cesta do Francie (Paříž, Cean, Le Havre)

Zastoupení ve sbírkách:

Národní galerie v Praze, Slovenská národná galéria, Bratislava; Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou; GASK - Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora; Galerie výtvarného umění v Ostravě; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Galerie moderního umění v Hradci Králové; Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě; Oblastní galerie v Liberci; Památník Terezín; soukromé sbírky doma a v zahraničí

Zdroj: Topičův salon

Publisher: iUmeni.cz

RUDOLF NĚMEC - Vše může souviset se vším - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další události


Art Plus

Knižní akce

Kamil Lhoták: SIC ITUR AD ASTRA
Kamil Lhoták: SIC ITUR AD ASTRA
Bohuslav Reynek - katalog k výstavě
Bohuslav Reynek - katalog k výstavě
Příliš mnoho zubů
Příliš mnoho zubů

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

Krtník

Pavel Babáček - webdesigner, graphic designer, html coder