Jiří Anderle je proslulý jak grafickou, tak malířskou tvorbou, která dosáhla mezinárodního uznání vystavením v centrální expozici Benátského bienále. Jeho díla vlastní Metropolitní muzeum v New Yorku, pařížské Centre Pompidou a další významná světová muzea.
Jiří Anderle (80): PANOPTIKUM
15. září 2016 - 15. ledna 2017
Kurátor výstavy: Richard Drury
Anderle ve svých grafických a obrazových cyklech vyjadřuje existenciální úzkost člověka jak konkrétní (válka), tak obecnou a nadčasovou (stárnutí, samota). V poslední době se od těchto výstražných až tragických témat posouvá k abstrakci. Anderle vychází z klasického uměleckého projevu, ale vybírá si z něj pro sebe to potřebné.
Právě akademismus i to, že se umělcův výtvarný projev v čase příliš nevyvíjí, přispívá u některých odborníků k tomu, aby Anderleho příliš nevyzdvihovali. Má ale i početné zastánce a je držitelem řady cen včetně mezinárodních. Byl oceněn také medailí Za zásluhy, kterou mu udělil bývalý prezident Václav Klaus.
Jak řekl Drury novinářům, snažil se do výstavy zařadit výběr děl tak, aby divák mohl sledovat Anderleho celoživotní dráhu. "Vybrali jsme špičku ledovce," uvedl. "Vytvořil jsem možná trochu jiné vazby mezi jednotlivými díly, aby výstava fungovala jako organický celek. Neodděluji od sebe jednotlivé cykly, ani časové kapitoly.. Anderleho dílo je neobyčejně konzistentní a vnitřně integrované," řekl Drury.
Připomněl rané autorovy práce, ve kterých maloval výjevy z vesnických tancovaček. "Tam je skoro všechno, co má v jeho tvorbě další vývoj. Hrával při nich na bicí a pozoroval lidské situace, tanec, společenský rituál. Taneční sál je v takové situaci něčím jako divadlo, jako kabaret. Anderle celý život vnímá svět kolem sebe jako divadlo," přibližuje kurátor východiska Anderleho tvorby. Od začátku 60. let Anderle jezdil s Černým divadlem po světě a seznámil se s dalšími zdroji své práce, jednak moderním uměním a jednak třeba v Austrálii s uměním původních obyvatel. Umění přírodních národů jej inspiruje celoživotně a také ho sbírá.
"Vybral jsem i obrazy, které nebyly nikdy vystavené, zapomněl jsem na ně. Pořád se dívám dopředu, k tomu, co jsem namaloval, se nevracím, mám k tomu dokonce velmi kritický vztah. Koncepce výstavy mě vede k zamyšlení, jestli moje cesta byla opravdu ta nejsprávnější... Potřeboval bych další život, abych to mohl teď znova, poučen těmi chybami, všechno namalovat," řekl Anderle.
Drury připravoval již dříve několik Anderleho výstav. Uvádí, že umělec je solitérem na tuzemské scéně, řadí ho však k figuralistům. Anderle podle něj ve svých dílech přináší "kompletní poznání toho všeho, čím my lidé jsme".
Zdroj: www.obecnidum.cz,
foto: Mona Martinů; Roman Maleček
Publikace vydané k výstavě:
Tato publikace vychází u příležitosti Anderlových osmdesátých narozenin a jeho reprezentativní výstavy v Obecním domě. Představuje ohlédnutí za autorovým celoživotním dílem od začátku šedesátých let dvacátého století až po současnost. Ukazuje bohatou šíři jeho tvorby, která čerpá svou inspiraci z hudby, divadla, literatury i z vrcholných historických projevů výtvarného umění. Vedle úvodního textu vedoucího kurátora GASK – Galerie Středočeského umění Richarda Druryho zde najdete i výmluvné osobní reflexe a vzpomínky autora samého.
