Je specifické nejen svými dekory s více či méně složitými kompozicemi zednářských symbolů, ale také tvary, které jsou uzpůsobené stolovacím zvyklostem v zednářských lóžích. Toto sklo má tři staletí dlouhou historii, během níž se vyvíjelo a proměňovalo.
Když se před více než třemi staletími začaly v Anglii sjednocovat první zednářské lóže, vyvstala potřeba po sladění pravidel jejich fungování. V roce 1723 tak byly definovány zvyklosti pro rituální práci spojenou s duchovním soustředěním i pro následnou volnější zábavu při občerstvení. S ohledem na zednářské sklo jsou zajímavé především formalizované přípitky. Ty mají svůj původ v tradici francouzských důstojníků, při které byly přípitky ukončovány ráznými údery sklenic o stůl. S odkazem na dělostřelectvo se tento zvyk nazývá stolní kanonáda. Odtud také pochází zednářská terminologie pro označování sklenic, nápojů či jednotlivých úkonů při přípitcích. Sklenice je označována jako kanon, lahev či karafa jako sud (na prach), červené víno je červený prach, bílé víno bílý prach, voda slabý prach, lihovina výbušný prach, naplnění sklenice je nabití kanonu a její vypití palba. A přípitky jsou řízené povely.
Pro zednářské hostiny tak byly od počátku vybírány spíše sklenice s masivními dny či kompaktní sklenice se silnými podstavami či patkami. Nejstarší doložené vyobrazení takového zednářského skla najdeme ve francouzské publikaci Le maçon démasqué (Odhalený zednář) z roku 1751. Jde o nízkou mírně kónicky rozšířenou číšku s masivním dnem.
IKONOGRAFIE ZEDNÁŘSKÉHO SKLA
Soubory zednářských symbolů nejen na skle se liší podle stupně zasvěcení – učeň, tovaryš, mistr. Například symboly na tapisu (koberec používaný při rituální práci v lóžích) pro mistrovský stupeň jsou vázány na legendu o smrti stavitele Šalamounova chrámu Hirama Abiffa. Celý dekor vychází z mozaikové dlažby a je rámovaný dvěma sloupy, mezi nimiž jsou tři nebo sedm schodů vedoucích ke dveřím chrámu. Dále je zde rakev či hrob s akáciovou větvičkou, lebka se zkříženými hnáty, někdy v trojúhelníku hebrejsky psané Boží jméno „JHVH“ („Jahve“), Boží oko v trojúhelníku, neopracovaný a opracovaný kámen, kružidlo zkřížené s úhelnicí, krokvice, svícny, zednická lžíce, kladivo, provaz s lemiskátovými uzly a střapci, klíč, slunce a hvězdy, zkřížené meče či kordy atd. Symbolů mohou být desítky a jejich uspořádání se mění v průběhu času, podle zemí a různých zvyklostí. Složitější symbolika je v užitém umění často přejímána z tapisů. Předlohou pro mistry užitých umění mohou být také vinětky, frontispice, volné grafiky apod. Při výzdobě skla byly symboly používány v různých sestavách, které ovlivňoval nejen zájem zadavatele či zákazníka, ale také tvar konkrétního předmětu a možnosti používané dekorační techniky. Obvykle se jedná o rytiny, méně pak o malby.
Složitější kompozice symbolů se na předmětech užitého umění mnohdy opakují. Například u českého zednářského skla se opakuje jedna sestava symbolů po zhruba sto let od poloviny 18. do poloviny 19. století. Její předloha je ale zatím neznámá. Jinou ustálenou sestavu symbolů najdeme na zednářském skle vyráběném v českých zemích také v posledních zhruba dvou desetiletích 19. a v prvních čtyřech desetiletích 20. století.
<.p>..Autorem článku je Jitka Lněničková antiques březen 2021, Celý článek si můžete přečíst zde: https://www.artantiques.cz/sklo-zednarskych-lozi
Jitka Lněničková je kurátorkou Pavilonu skla Klatovy a Sklářského muzea v Anníně.