Opice na cestě

Recenze - obrázek

Písmo má odjakživa magický, silně inspirativní potenciál. Abecedu s gustem užitkují jak spisovatelé, tak výtvarníci.

Známe realizace Nezvala a Teigeho,/2 Josefa Lady,/3 Květy Pacovské,/4 známe pokusy, které prováděli s literami Jiří Kolář nebo Eduard Ovčáček, známe novější počiny, jako Šmalcova abeceda (2005),/5 Hebrejská abece­da Pavla Holeky (2010)/6 nebo Kamarádi z abe­cedy Radka Malého a Františka Petráka (2012)./7 Abeceda je prostě základ, výchozí bod, prvotní stavební materiál. Stavět z ní lze celky séman­tického rázu, ale i čistě vizuální povahy. Jedno lze doprovázet, ilustrovat, případně prodlužovat druhým. Stavět lze ovšem taky kreace, které oba kódy funkčně směšují, respektive jeden posilují druhým (ať v souzvuku, jako Apollinairovy Kaligramy, nebo v kontrastu, jako Havlovy Antikódy). Záleží nakonec nejvíc, za kým finální počin míří: jestli za uživatelem-začátečníkem, jako knížky Lady, Pacovské, Šmalce nebo Malého & Petráka, anebo jestli za uživatelem pokročilým, schopným docenit významová zvrstvení a symbolické přesahy z jedné kategorie (slovo) do druhé (obraz), případně do všech kategorií dalších, jako například zvuk a akce.

foto k článkuKnižní realizace Petra Nikla (1960) stojí někde mezi. Protože sám Nikl stojí „tvrdohlavě“ mezi (nejpozději od studií na pražské Akademii výtvarných umění, kde absolvoval v roce 1987). Mezi slovem a obrazem, hudbou a divadlem, mezi statickým plátnem, kresbou nebo fotografií – a realizací, která se naplňuje ve vývojovém pohybu, jako performance, happening nebo akce. Nikl je nejspíš umělec akčního typu v tom smyslu, že své myšlence, svému nutkání dává výraz podle okamžité preference. Obsah je ten, kdo u něj naléhavě hledá a nachází nejlepší možnou formu: nerozhoduje „chladná“ hlava, rozhoduje „horká“ ruka, která se pohybuje spontánně po papíře, případně na stejnou temperaturu vyladěné tělo, které zpívá, tančí, hraje, „převtěluje se“ do nejrůznějších rolí.

foto k článkuVnějškové příbuznosti a možné inspirace, pokud bychom je hledali v dějinách moderního umění, jsou v Niklově případě zřejmé dvě. Zaprvé široké pole experimentální poezie, kde pracovali a které rozšiřovali v českém kontextu od kraje šedesátých let minulého století nejen zmíněný Jiří Kolář, ale hlavně dvojice Josef Hiršal a Bohumila Grögerová; a zadruhé bohatá tradice imaginativního umění, konkrétně projevy spadající do kategorie art brut, čili surového nebo syrového umění. S Hiršalem (1920–2003) přišel Nikl do kontaktu dvakrát; zejména s hravou, groteskní polohou jeho rozsáhlého díla (kterou v Hiršalově bibliografii kótují překlady Morgensterna nebo Jandla, tvorba pro dětského čtenáře a též vlastní básně, počínaje parodickým Párkařem/8 a konče sbírkou Básně–třásně–rohypnol/9). V roce 1997 přistála jedna z Niklových básní („Když měsíc zrůžověl…“)/10 v antologii Nonsens, kterou Hiršal s Grögerovou sestavili po způsobu surrealistických genealogií: od pozdněstředověkého Mastičkáře po generaci (tehdy) mladých a mladších autorů./11 V roce 2009 pak vyšel Hiršalův skicák s podtitulem „básně a domalovánky pro děti“./12 Nikl knihu pojal jako herní pole: na jedné straně průřez Hiršalovou básnickou tvorbou pro děti a mládež, na druhé straně rozličná výtvarná ponoukání k vlastní tvůrčí akci.

foto k článkuKategorii art brut, kterou teoreticky definovali po druhé světové válce Jean Dubuffet (pro svět) a Karel Teige (pro domácí potřebu), pak Nikl atakuje vlastně soustavně: od své první autorské knížky Žlutí lvi (realizované 1986, vydané prvně 2011), případně ještě starších zárodků knížky budoucí (Jělěňovití: částečně realizováno 1981–1984, vydáno 2008) po dlouhou řadu titulů publikovaných pod hlavičkou pražského nakladatelství Meander; jako první tu vyšly tituly Pohádka o Rybitince (2001) a O Rybabě a mořské duši (2002), jako zatím poslední pak monumentální dilogie Jinotaje opic (2017) a Jiné taje opic (2018). „Brut“ je v těch jmenovaných (i nejmenovaných) knihách hlavně výtvarno, texty jsou typově nejblíž zmíněnému nonsensu, groteskní lyrice: sta-vějí na gramatických, řečových hrách, jazykových novotvarech, rozumově „vykloubených“ postavách, nečekaných situacích a dějových i bezdějových minipříbězích. V kresbě (která je nejoblíbenější Niklovou výtvarnou technikou) pak lidské splývá kreativně s animálním. Jako by si příroda brala člověka zpátky do svého lůna, jako by mu milosrdně zatemnila, vygumovala mozek a pustila na volno spodní proudy jeho osobnosti, aktivovava jeho mytické, archetypální podloží – aktualizovala dávnou jednotu dítěte a dospělého, racionálního a iracionálního, konečného člověka a nekonečné přírody, světa, vesmíru.

Celý článek je možné si přečíst v časopise o umění PZ (Prostor Zlín), č. 4/2020

Prostor Zlín

Prostor Zlín je odborný časopis s více než dvacetiletou historií. Vychází čtvrtletně a jeho vydavatelem je Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, která při přípravě spolupracuje s předními českými i slovenskými umělci, kurátory a dalšími odbornými pracovníky galerijních institucí.
Stěžejním tématem Prostoru je výtvarné umění, tradičně se zvláštním zaměřením na současnou tvorbu a galerijní sbírkotvornou i výstavní praxi. Důležité postavení v jeho obsahové skladbě zaujímají moderní architektura a design. Značné pozornosti se už od roku 2004 na stránkách periodika těší i slovenské výtvarné umění. Nedílným fenoménem je i rubrika archiv a poezie s vazbou k výtvarnému umění.
Prostor Zlín vznikl v roce 1993 a procházel různými funkčními proměnami jak po grafické stránce, tak růstem počtu stran. Po obsahové stránce se z původně informativně založených textů podařilo postupně přejít k delším odborným teoretickým a analyticko-kritickým článkům. V počátečním období Prostor Zlín vycházel ve formě novin (1993 – 1995), kdy v roce 1996 dostal časopiseckou podobu. Počínaje 10. ročníkem (2003) Prostor Zlín začal vycházet jako čtvrtletník. 

Odkaz na předplatné časopisu ZDE

Opice na cestě ~ iUmeni.cz ~

Autor / zdroj:
Publisher: iUmeni.cz

Informace o časopisu

Název: Prostor Zlín (PZ) – č. 4/2020
Autor: kolektiv
Rok vydání: 2020

Koupit u nás

Další články

Recenze - obrázek

Vychází druhý díl Brněnského architektonického manuálu, zaměřeného na poválečnou …

Nový poválečný BAM konečně v prodeji! Knihu Brněnský architektonicky manuál. Průvodce architekturou 1946–1989 vydal Dům umění města Brna a editorky Lucie Valdhansová a Pe … Celý článek

Recenze - obrázek

Staří mistři ve Schwarzenberském paláci podruhé

Od chvíle, kdy se otevřela nová expozice ve Schwanzenberském paláci, věnovaná „Starým mistrům“, vychází již druhá publikace. Od běžných katalogů se liší svou koncepcí. Čt … Celý článek

Recenze - obrázek

Sklo v hlavní roli

Sklo má u nás obrovskou tradici, ale knih o skle je stále jako šafránu. Nová kniha Sklo v hlavní roli je souborem deseti rozhovorů s českými sklářskými výtvarníky, kteří … Celý článek

Recenze - obrázek

PRACOVAL JSEM MNOHO, díl druhý, užitá kresba Josefa Čapka

„Pracoval jsem mnoho,“ povzdechl si Josef Čapek ve své knize Psáno do mraků. Teoretička umění Pavla Pečinková citát použila jako trefný název pro knižní vydání soupisu vš … Celý článek

Knižní tipy

Online galerie

Jubilejní 50.ANTIQUE - prodejní veletrh starožitností Praha 18-21.4.2024 - imgReklama