SVÉRÁZ SLOVENSKÉ SORELY

Recenze - obrázek Kdo viděl výstavu Prerušená pieseň: Umenie socialistického realismu 1948–1956, která se v roce 2012 odehrála ve Slovenské národní galerii, litoval, že k ní kromě stručného průvodce výstavou nevyšla obsáhlejší publikace. Výstava byla pro slovenskou a českou kulturní veřejnost mimořádnou událostí.

Na Slovensku šlo vůbec o první větší projekt zaměřující se na umění období socialismu/stalinismu připravený odbornou veřejnou institucí. Autorkám průvodce a koncepce výstavy, Alexandře Kusé a Pavlíně Morháčové, se tehdy podařilo shromáždit ucelený soubor příkladů socialistického realismu na Slovensku, smysluplně jej kategorizovat a základním způsobem interpretovat. Nicméně, podle Alexandry Kusé nevyvolala výstava věcnou diskusi o recepci socialistického realismu, jak očekávala, ale spíš odhalila mnohá neodžitá, vnitřně nezpracovaná společenská traumata a výkladová klišé. Někdy až hysterické reakce vyvolalo už instalování sochy J. V. Stalina během výstavy před budovou galerie, přestože diktátorova figura stála čelem ke zdi a byla doplněna popiskem a vysvětlujícím komentářem.

foto k článku Na zmiňovanou výstavu volně navazuje kniha Alexandry Kusé Prerušená pieseň: výtvarné umenie v časoch stalinskej kultúrnej praxe 1948–1956, kterou letos vydala Slovenská národní galerie ve vydařené grafické úpravě Pavlíny Morháčové. Rukopis knihy vznikl už v roce 2015, tedy v roce, kdy vyšla jiná, tematicky podobně zaměřená kniha Súdružka vlasť: Vizuálna kultúra obdobia stalinizmu na Slovensku (VŠVU, Bratislava 2015) z pera Zory Rusinové. Je škoda, že se text Alexandry Kusé s touto publikací o vizualitě stalinismu nijak nevyrovnává, přestože je uvedena v seznamu literatury.

ALEXANDRA KUSÁ: PRERUŠENÁ PIESEŇ: VÝTVARNÉ UMENIE V ČASOCH STALINSKEJ KULTÚRNEJ PRAXE 1948–1956, SNG, BRATISLAVA 2019, 642 S.

foto k článku Kusá si všímá toho, že při zkoumání doby mezi lety 1948 a 1989 čelíme často antagonistickým nárokům: na jedné straně nutnosti uvést na pravou míru komunistickou ideologií zatížené výklady minulosti, na straně druhé na základě polistopadové společenské objednávky povinně odsoudit dění před rokem 1989. Podle autorky se v tom odráží neutuchající vliv koncepce totalitarismu, která totalitní režim vnímá jako systém, jehož základními mechanismem vlády je teror a propaganda. Svým negativním vymezením ovšem tato koncepce často svádí ke zjednodušenému vnímání minulosti. Alexandra Kusá proti tomu chápe „stalinizmus ako svojbytnú ‚civilizáciu‘, teda sociálny a kultúrny systém, ktorý mal svoje pravidlá, históriu, ambivalencie a pochybnosti“, a z této pozice se následně pokouší hledět také na uměleckou produkci této doby. Daří se jí postupovat systematicky, přehledně a přesvědčivě. Kusá se na výtvarnou tvorbu období stalinistické praxe snaží dívat nezaujatě, naproti tomu Zora Rusinová pochybuje ve své o pět let starší knize, jestli lze vůbec díla tehdy vznikající a vytvářená v prorežimním duchu považovat za umění.

Milan Pech je historik umění působící na Univerzitě Karlově. Zabývá se institucionálním rámcem umění 20. století v kulturně-politických souvislostech.

Celou recenzi najdete na webu artantiques.cz

Autor / zdroj: Milan Pech / Art Antiques
Publisher: iUmeni.cz