Josef Šíma pro teenagery aneb Za všechno můžou osmičky

Recenze - obrázek Jak vysvětlit umění teenagerům? To je otázka, nad kterou si v Moravské galerii lámali hlavu. Jednu z možných odpovědí se autoři pokusili nalézt v knize o Josefu Šímovi, která je primárně určena čtenářům od 12 let. Lze ji číst jako návod na rande v galerii i jako průvodce dějinami 20. století.


foto k článkuNa ilustrovanou knihu o Josefu Šímovi jsem čekala netrpělivě již od chvíle, kdy již koncem roku 2018 při příležitosti výstavy Josef Šíma: Cesta k vysoké hře (26.10.2018 – 24.2.209) v Moravské galerii avizovali její vydání jako pokračování edice Moravská galerie Junior.
A jelikož velmi dobře znám knihu Jak se dělá galerie, kterou ilustroval rovněž Jiří Franta, byla má nedočkavost o to větší. A když už konečně držím knihu v ruce a listuji, mé nadšení je oprávněné. Je opravdu nezbytné ji mít v knihovně. A hlavně si v ní číst. Možná nejlépe tam i zpět.

Kniha Jak namalovat vejce. Příběh malíře Josefa Šímy bravurně spojuje texty autorky Silvie Šeborové a komiksové obrazy a Jiřího Franty a odvíjí se od vyprávění hlavní postavy knihy, tedy Jiřího Šímy, který právě roku 1968 zahajuje svoji výstavu v Paříži.
Nechá Vás nahlédnout jak do života malíře, tak do dějin, které jej provází. Dozvíte se fakta i jeho osobní zkušenost s první světovou válkou, druhou světovou válkou nebo s okupací Československa.

foto k článkuŠímovy osobní zážitky podtrhují skutečnosti důležitých událostí v historii Československa. A naopak, historické události odkrývají duši autora a nechávají nás nahlédnout do jeho pocitů a pohnutek, které ho k vytváření jeho děl vedli, které události ho nejvíce ovlivnili. Proč maloval tak, jak maloval, proč jsou jeho obrazy tmavé, hodně modré, plné technických památek, mýtické a plné symbolů, proč se na mnoha jeho obrazech objevuje vejce nebo také co je to mlno neboli ML?
Na tyto a na mnohé další otázky Vám kniha odpoví. Navíc obohatí čtenáře i o další osobnosti, se kterými se Šíma v průběhu svého života potkal či poznal, jako např. s Jiřím Voskovcem, Pablem Picassem, Pietem Modrianim, Henri Matissem a dalšími.

Knihu je doporučena pro děti a mládež od 12 let, ale třeba mého 9-ti lého syna zaujala ke čtení hned, takže spolu s rodiči si mohou knihou listovat či pročítat i mladší děti, které mají svoji fantazii méně spoutanou a některé věci dokonce pochopí lépe a rychleji než dospělí.

Za mě je tedy kniha velkým přínosem, jak přiblížit umění i historii mladším čtenářům a i mnohým dospělým.
Při jejím pročítání jsem získané informace, které jsou z pochopitelných důvodů pro mladší čtenáře zjednodušeny, konfrontovala s odbornou literaturou, texty Josefa Šímy ve zmíněných denících či texty, které o něm byly třeba napsány jeho kamarády či vrstevníky. Jeho postava je v éře výtvarného umění nejenom českého zcela zásadní zaslouží si velkou pozornost.

Slovo autorky, Silvie Šeborové:

foto k článkuNedávno jsem na internetu zahlédla video, kde se reportérka ptala lidí, většinou dvacátníků a třicátníků, co se stalo v letech 1918, 1938, 1948 a 1968. Ať již to bylo dáno sestříháním odpovědí, či výběrem respondentů, většinou se setkala s vrtěním hlavy či zmatenými odpověďmi. Video končí větou jedné asi osmnáctileté slečny: „To nevím, tenhle letopočet jsme se neučili.“ Všechna tato data jsou přitom důležitými milníky nejen českých a světových dějin, ale i Šímova života. Proto považuji za nesmyslné redukovat učivo dějepisu na dějiny politické, v českém jazyce probírat dějiny literatury a pomíjet ostatní segmenty jako jsou dějiny umění či dějiny každodennosti.
Důkazem jak mohou všechny „oddělené dějepisy“ fungovat dohromady, je právě vydaná kniha Jak namalovat vejce. Příběh malíře Josefa Šímy.

foto k článkuJejí děj se odehrává v Paříži v roce 1968 na zahájení Šímovy stěžejní retrospektivní výstavy: k jejímu uspořádání mohlo dojít právě v tomto roce díky polevení praktik komunistického režimu, což umožnilo dát dohromady umělcova díla z československých i francouzských sbírek.
Josef Šíma se na vernisáži setkává s Jean-Paulem a Améhlií, francouzskými studeny umění, kterým líčí své osudy na bojištích za první světové války, kouzlo avantgardní meziválečné Paříže i strach, který prožíval po zatčení gestapem.
Jednotlivé události se přímo či nepřímo odrazily i v Šímově tvorbě, což kniha ukazuje na příkladech konkrétních kreseb a obrazů.
Společně s Šímovým životem se paralelně rozvíjí vztah mladého páru, na jehož rozuzlení si čtenář musí počkat až do posledních řádků. V působivých ilustracích Jiřího Franty se střídají komiksové pasáže líčící zážitky z obou světových válek s celostránkovými kresbami i menšími ilustracemi doprovázejícími text.

Jedná se o první knihu, která tímto způsobem přibližuje život a dílo českého umělce dané věkové kategorii. Učivo dějepisu suplovat nehodlá, ale na otázky položené v úvodu zmíněné anketě určitě pomůže odpovědět.

Kdo to byl Josef Šíma?

foto k článku Josef Šíma (19. března 1891 . 24. července 1971) byl český malíř, patřící k významným osobnostem evropského moderního malířství. Vzhledem k téměř 50-letému pobytu v Paříži je někdy považován za malíře francouzského. Šíma měl blízko k surrealismu, zaměřoval se však více na symbolický rozměr obrazu, v pozdním období dospěl k světelným abstraktním malbám, někdy srovnávaným s obrazy Marka Rothka.
Sám pocházel z rodiny výtvarníků, Od roku 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců v Brně, kde prožil i část svého života. Z Paříže pravidelně přispíval články o pařížských výstavách do časopisů Život, Kulturní politika, Výtvarné umění, aj. V druhé polovině 20. let se jeho způsob malby mění, i díky založen skupny Le Grad Jeu (Vysoká hra). Šíma se začíná zajímat o nevědomí, o archetypy, mýty, zajímá ho východní filozofie i myšlenky presokratiků. Z této doby pochází např. obraz Evropa (1927), nebo obraz Mlno (1929), v kterém se zhmotnila Šímova vize jednoty celé přírody. Šíma se přiblížil uměleckému směru symbolismu, v jeho obrazech se opakují symboly vejce, krystalu, stromu... V 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.

A jak je to tedy s tím vejcem?

foto k článkuNa tuto otázku Vám možná odpoví úryvek z dipl. práce. Novy mytus, poezie a obraz, autorem práce je Tereza Havelkova:

Tak jeden obraz, který byl postupně vystavován pod názvem: Obraz, Vejce, Rovnováha, se původně jmenoval ML. „Temný zvuk těch dvou písmen se mi zdál odpovídat hloubce, chvění duté znělosti tohoto obrazu," vysvětlil ve vzpomínce na Vysokou hru Josef Šíma neobvyklý název malby.

Jedním ze základních symbolů, s nimiž Šíma pracuje již od druhé poloviny dvacátých let je symbol vejce. Objevuje se v řadě obrazů v různých souvislostech, mnohdy se vznáší v krajině a někdy je naznačeno spojení s člověkem, jako je tomu v obraze Evropa, kde je vejce dosazeno na místo ženské hlavy a v obraze z roku 1927 se záhadným názvem Krow se z vejce nejspíše klube zvláštní lidská tvář. Základní výklad tohoto symbolu se vztahuje k mystériu zrození, zrození člověka, světa, k prvopočátku v nejobecnějším smyslu. Ve spojitosti s obrazem Krow můžeme mluvit o symbolice druhého zrození, kterým je moment iniciace, proto bylo v indické mytologii rozbití skořápky vejce symbolem prolomení nevědomosti. „Nejběžnější jméno zasvěcenců zní dvidža: dvakrát narozený…“73 Možná tedy tento motiv souvisel s Šímovým výrokem o jeho druhém zrození po válce, který spojil se zkušeností Maxe Ernsta. Vejce by tedy bylo nejenom archetypálním a obecně platným symbolem, ale také velmi osobním.

...

Skeptickou reakci proti všem dogmatismům najdeme na mnoha místech revue Vysoké hry. Skupina si vytyčila jako svůj cíl narušit to, co se jí zdálo v kontextu soudobé civilizace vyhaslé, nefunkční a omezující. Tento záměr je vyhlášen už v úvodním Letáku z roku 1928: „Tak se rozpadnou v prach idoly, jež lidi poctívají svým zbožňováním – aniž vědí proč a jak.“81 Vysoká hra se brání všem ustanoveným náboženstvím a církvím, volá po změně základu, po hledání nových cest. Symboly byly pro členy skupiny zakořeněny hluboko v lidské přirozenosti, byly kolektivním dědictvím lidského rodu. Podobně se vyjádřil i Jan Mukařovský v závěru svého textu o Josefu Šímovy, upozorňuje na to, že např. symbol vejce, Šímovi vlastní, je jedním z nejstarších symbolů ve výtvarném umění a že pochází z dob, „kdy tvar vytvořený umělcem měl zároveň platnost a dosah mýtu.“

Mimochodem - Šímův obraz ML byl v roce 2018 prodán v Praze za 36 180 000 Kč. Vidíte, a zase ty osmičky.

Texty o Josefu Šímovi

A pro ty, kteří se chtějí dovědět o Josefu Šímovi ještě více, přikládáme odkaz na Časopis Život č. 4 z roku 1948, kde se o něm a jeho práci vyjadřují osobnosti jako Otakar Mrkvička, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec a další.
ODKAZ na PDF soubor ZDE

Akce ke knize

Ke Jak namalovat vejce. Příběh malíře Josefa Šímy. se váže i speciální události - při oslavě Den dětí v Moravské galerii 31.5. bude pokřtěna a je po ní pojmenovaný i Letní artcamp: Jak namalovat vejce (pro děti 8-14 let), který bude věnovaný komiksu a vůbec světu Josefa Šímy: abstrakci, vzniku vesmíru a třeba i zjistíme, jak namalovat to vejce

Další knihy v edici Moravská galerie Junior

V edici Moravská galerie Junior se chystají vyšla již publikace Jak se dělá galerie (2016), která vyšla již v několika světových jazycích. Čtenáři se v budoucnu mohou také těšit na titul Jak se dělá design a nebo knihu o Josefu Hoffmannovi.

Autor / zdroj:
Publisher: iUmeni.cz

Informace o knize

Název: Jak namalovat vejce. Příběh malíře Josefa Šímy
Autor: Silvie Šeborová (koncept, text, odborná redakce), Jiří Franta (ilustrace), Veronika Kopečková (grafická úprava)
Rok vydání: 2020

Koupit tuto knihu u nás

Josef Šíma pro teenagery aneb Za všechno můžo… - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další recenze


Rudolfinská akademie, Asociace starožitníků z.s. - Dvouletý rekvalifikační kurz s akreditací od MŠMT

Knižní akce

Sbírání umění, vášeň, investice a mnohem víc
Sbírání umění, vášeň, investice a mnohem víc
Mistrovské dílo náhody. Ars vitae & vice versa
Mistrovské dílo náhody. Ars vitae & vice versa
Eggleton Bob - Portfolio
Eggleton Bob  - Portfolio

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

O čem sní mravenec

Horácká galerie v Novém Městě na Moravě - Hledáme ředitelku / ředitele