Můžeme říct, že pohádkových knih už tu bylo a bude, a ne každá náročného dětského čtenáře zaujme, ale tato je přeci jen něčím vyjímečná. Kromě příjemně velkého rozměru, který k pohádkové knize patří, stítotiskem zpracovanými obrázky a krásnou moderní vazbou, tu je příloha, která dětem umožní si pohádky zahrát pomocí přiloženého lepolerového skládacího divadla a loutek, které jsou přiloženy k vystřižení. Loutky lze jednoduše vybarvit, vystřihnout, nalepit na špejle a Hra může začít……
My jsme výrobu loutek vyzkoušeli osobně - vybarvily, vystřihly a pojmenovali postavy ještě dříve, nez jsme se do knihy důkladně začetli a vznikla zcela nová herecká skupina, v jejichž obsazení hraje třeba Heduš Nováková, Franta Novák, Koukal, Bubu, Dudlík, Foukal, Šiška a další. Vznikly nové pohádky – třeba o marnivé Kateřině, kterou čerti zakleli ve strašidlo, aby se polepšila...
Pohádky a MALÉhRY vychází jako druhá v pořadí po úspěšných pohádkách „JAK NA PŘÍŠERY“. Dětský pohled na svět a víra v zázraky, které se nedějí jen v pohádkách, je pro ně ne-odmyslitelnou součástí života a tvorby.
Tereza Šmídová vystudovala typografii a grafický design. Hledá a nachází cesty mezi komercí a uměním, miluje hravou barevnost a chytrý minimalismus. Řídí se heslem “ Méně je více” společně s kolegou založila vlastní grafické studio “Soudva”. Pracuje a pracuje a pokračuje v praci i tehdy, kdy všichni kolem ní už odpočívají. Marcela Konárková POP-PAP Kreslí, skicuje a ilustruje, maluje na plátno i beton a vede pro malé i velké výtvarné kurzy. Miluje ilustrované dětské knížky. Tak dlouho si je prohlížela, až ji napadlo založit si vlastní vydavatelství POP-PAP, aby si mohla společně s dětmi hrát a tvořit krásné hravé knihy plné nápadů a ilustrací. Dává přednost obrázkům před písmenky a setkala se s divadlem Maléhry, které zase dává přednost písmenkům před obrázky. A tak spojili své záliby a díky tomu vyšly “Pohádky a MALÉhRY”. Je možné cokoliv na světě! Kdyby to totiž nebylo možné, neexistovaly by ani představy o tom, že to možné je!
„Pohádky a MALÉhRY“ to je deset veselých pohádek, plných podivných pohádkových bytostí, spousta barevných obrázků a taky malé kartonové divadlo s loutkami, se kterými si každý může zahrát vlastní divadelní představení. Znáte Můvu, kredencové strašidlo, pohádkového dědečka, co vám splní za kousek chleba přání, čerty, co chodí do školy, nebo Emila- lesní strašidlo, které se bálo strašit? Ne? Tak si o nich něco přečtěte v naší pohádkové knížce.”
Ale kniha Pohádky a Maléhry je jen jeden z počinů malého autorského divadla MALEhrY, jejiž protagonistky jsou právě autorkami zmíněné knihy. Toto autorské divadlo hostující po celé ČR se stálým zázemím v Divadle Bolka Polívky… je tvořeno herečkami Danielou Zbytovskou, Barborou Seidlovou a Nikolou Zbytovskou. Jeho vznik inicioval režisér Divadla Husa na provázku Peter Scherhaufer. Aktuální program divadla naleznete ZDE
A kdo by si chtěl pohádky i poslechnout, má dokonce možnost na České televizi, která je vysílala jako namluvené pohádky přímo autorkami. s animacemi ZDE
Ukázka z knihy
(…)
Emil se tedy vypravil do školy. Zaklepal na dveře ředitelny, a když se ozvalo „dále“, s radostným hýkáním vtrhl dovnitř. „Pomóóc!!!!“ křičela vysokým hláskem paní ředitelka Matlachová. „Chyťte toho chuligána! Volejte policii! Volejte číslo 158! Rychle, rychle, ať nám neuteče!“
Emil byl bohudíky rychlejší než celý pedagogický sbor a naštěstí byla paní učitelka tělocviku Janáčková zrovna s dětmi z páté bé na závodech přespolního běhu. Utekl do parku a vylezl na nejvyšší strom, kam už nikdo nedohlédl, a po chvilce neúspěšného hledání všichni zklamaně odešli. Přivolaní policisté si povzdechli: „Zase jeden nevydařený zásah! Ale, nebojte se, paní ředitelko, o bezpečnost školy se postaráme.“ Martinka si oddechla a zahalekala do koruny stromu, kde se Emil třásl strachy: „Měl jsi velké štěstí, že naše paní učitelka tělocviku nebyla ve škole. Ta by tě určitě dohonila a ani nechci pomyslet na to, jak by to s tebou dopadlo.“
Chvilku přemýšlela a pak dostala nápad: „Co takhle zkusit to na úřadě práce? Tam najdou práci pro každého.“ Emil kýval hlavou ze strany na stranu, jakože usilovně přemýšlí, a potom si řekl, že to tedy zkusí.
(…)
