Publikace vůbec poprvé podrobně mapuje přítomnost českých umělců v Bretani a bretaňské náměty v jejich díle, a to od poloviny 19. století až do padesátých let 20. století. Jejich tvorbu zasazuje do mezinárodního kontextu a představuje Bretaň jako významné umělecké centrum, kterým se díky tzv. pontavenské škole dočasně stala na přelomu 19. a 20. století, kdy se sem sjížděly desítky malířů z celého světa.
Kniha má symbolický název Bonjour, Monsieur Gauguin, protože právě přítomnost Paula Gauguina v bretaňských vesničkách Pont-Aven a Le Pouldu učinila dočasně z Bretaně umělecké centrum světového významu. „A tento jedinečný stejnojmenný obraz, jenž patří k nejvýznamnějším dílům Paula Gauguina z bretaňského období, má ve svých sbírkách Národní galerie v Praze,“ vysvětluje editorka Anna Pravdová.
Eugène Henri Paul Gauguin (1848–1903) zobrazil na plátně nazvném v překladu Dobrý den, pane Gauguine muže kráčejícího bretaňskou krajinou. Obraz, jenž vznikl při malířově třetí návštěvě Bretaně, je spíš ironií, je velmi civilní, má v sobě ale i jistou tajemnost a hloubku.
Pontavenská škola by ovšem neexistovala bez tradiční bretaňské kultury a umění, které mnohé umělce inspirovaly svým „primitivním“ a „syrovým“ výrazem. První text publikace z pera Philippa Le Stuma je věnovaný samotné Bretani a její tradiční tvorbě a sleduje, jak se zájem o tento kraj v průběhu dějin projevoval v malířství a grafickém umění.
Hlavním těžištěm knihy jsou umělci z Čech, kteří objevili tento kraj téměř ve stejnou dobu jako Paul Gauguin. Svědčí o tom například práce Jaroslava Čermáka, který se v Roscoffu, malém přístavu na severu Bretaně, na čas usadil již v roce 1869. A stejně tak i obrazy Wilhelma Riedla, Antonína Chittussiho, Hippolyta Soběslava Pinkase či dalších českých umělců z druhé poloviny 19. století, o nichž pojednává studie Kristýny Hochmuth.
Jaroslav Čermák, Hippolyt Soběslav Pinkas, Wilhelm Riedel, Antonín Chittusi, Otakar Lebeda, Václav Brožík, Eugen Jettel, Alfons Mucha, Vojtěch Preissig, František Kupka, Jaroslav Honzík, Karel Špillar, Rudolf Kremlička, Otakar Kubín, Tavík František Šimon, Antonín Brunner, Julie Winterová-Menzerová, Antonín Pelc, František Vojáček, Alén Diviš, Rudolf Kremlička, Jan Zrzavý, Věra Jičínská, František Gross, Ota Janeček, Toyen, Jan Křížek.
Zájem o Bretaň byl mezi českými malíři tak velký, že ve dvacátém století dokonce patřila vedle Paříže k jejich nejčastějším zahraničním destinacím. Podobně jako umělce z dalších zemí, přitahovala je Bretaň svou drsnou krásou, divokými živly, prostotou svých obyvatel a oslovovala je její až mystická atmosféra. Ti, kteří se na čas či trvale usadili v Paříži, své obrazy s bretaňskými náměty pravidelně prezentovali na pařížských výtvarných salonech, což svědčí o významu, který jim v rámci svého díla přikládali. Období mezi lety 1900 ̶ 1950 podrobně mapuje třetí, nejrozsáhlejší studie publikace, jejíž autorkou je Anna Pravdová.
Poslední, nejkratší kapitola se věnuje poválečné Bretaňi, kdy cestování umělcům znemožnil komunistický převrat. Proto je tato část věnována, až na Františka Grosse nebo Oty Janečka, věnována umělcům v emigraci, např. Toyen nebo sochař Jan Křížek.
Kniha je koncipována jako jakýsi přehledný „bedekr“, v němž se po historickém úvodu čtenář může přenést do 19. či rovnou do 20. století a zjistit, co kterého umělce v Bretani zaujalo. Hlavní kapitoly věnované českým umělcům jsou řazeny chronologicky. Doplňuje je několik kratších vstupů, které rozvádějí vybraná témata či doplňují mezinárodní souvislosti. Vše doprovází bohatý obrazový materiál z veřejných institucí i soukromých sbírek.
Stejnojmenná výstava se bude konat v Národní galerii v Praze v paláci Kinských od 15. listopadu 2018 do 18. března 2019. Kurátoři výstavy jsou Anna Pravdová a Kristýna Hochmuth.Předcházet jí bude výstava menšího rozsahu v Musee departemental v Quimper od června do října 2018.