Výstava Gerharda Richtera - kvalitní umění v centru Prahy

Recenze - obrázek Výstava Gerharda Richtera v Paláci Kinských je velice zajímavá kulturní akce, kterou by si žádný kulturní Pražan neměl nechat ujít.

foto k článku V úvodní části výstavy jsou portréty významných osobností. V první místnosti pak zaujme obraz "Nosiči rakve", který je vskutku pozoruhodný svou reflexí symbolistního pochmutného tématu v období následujícím 2. světovou válku. Velmi kvalitní malbou je i obraz Strýček Rudi, který zobrazuje Richterova příbuzného a je ve sbírce výtvarného umění v Lidicích. Stíhací letouny na mne zase působily až poněkud nepříjemným dojmem chladné vojenské agrese a války. V následující místnosti je několik obrazů, ve kterých Richter dále rozvíjel svůj styl malby inspirovaný fotografiemi. Výstava mne přesvědčila o tom, že tyto obrazy mají svůj smysl, jsou potěchou pro oko a udělaly mi velikou radost. Role ruční malby, malovaného obrazu, je nenahraditelná, a určitě není pravda, že nemá smysl malovat, co již jednou zachytila fotografie, obzvláště, když se tak činí umělecky originálním a esteticky krásným způsobem.

foto k článku Zajímavé je, že jedním z mých oblíbených obrazů v této místnosti je "Šedá" ze sbírky hotelu Miura v Čeladné. Celá plocha plátna je pokryta pouze monochromní vrstvou šedé barvy, ale přesto je obraz krásný.

foto k článku "Betty" (1977) mne zase evokovala umění holandských mistrů doby baroka. Je v ní cítit vliv Vermeera a ve své podstatě se jedná o mistrovské dílo. V následující místnosti kontrastuje velký obraz Šedá ze sbírky Tate Modern v Londýně s obrazem 1025 barev, který sestává z obdélníčků pestrých odstínů. Krásná, fenomenální pastva pro oči.

foto k článku Ve čtvrté místnosti výstavy můžeme obdivovat krajinomalby, které opět navazují na severský okruh malby. Jedním z nejkrásnějších obrazů je "Statek", který zobrazuje zimní atmosféru sněhem pokryté chalupy. Obraz fascinuje svou precizností, ale zároveň i spontánní estetičností. Je pozoruhodné, jak Richter dokáže z fotografie vytvořit nové a svébytné umělecké dílo. Zajímavé jsou i ostatní krajiny, ze kterých cítíme obdiv Richtera k přírodě, ale zároveň i jeho poznání, že přírodě samotné jsme lhostejní. Pozoruhodné jsou obrazy Mořských krajin, které svou monumentalitou navazují na díla Caspara Davida Friedricha a německé romantiky.

foto k článku V následující místnosti je vystavena "Rückenfigur", typický kompoziční prvek německých romantiků, který je však moderně transponován do bezprostřední blízkosti pozorovatele (obraz "Betty"). Bravurní je i obraz "Svíčka", ve kterém Richter jemnými tahy štětce mistrně zachytil křehký svit plaménku. V místnosti jsou vystavené i velké abstraktní obrazy, které vznikají přetíráním mnoha vrstev barvy přes sebe.

foto k článku Nejrozměrnější obrazy pocházejí ze sbírky nově vzniklého pařížského muzea Fondation Louis Vuitton. V obraze "Gudrun" (1987) Richter abstraktně reaguje na výsostně politické téma, levicovou teroristickou skupinu Frakce Rudé armády. Květinová zátiší nás přivádějí opět k fotografickému stylu malby, který je vždy u Richtera mírně rozpitý, což je jeho originální malířský vynález.

V tématu "Lebky" se Richter svým stylem vrátil ke klasickému tématu umění "memento mori". V obraze "Září" Richter reaguje na svůj zážitek, kdy letěl do New Yorku a jeho letadlo bylo odkloněno kvůli útokům na Světové obchodní centrum. Následně byl zaujatý tím, že novinové fotografie této tragické události měly i svoji výtvarnou krásu, a ve svém obraze proto obě věže překryl tahy šedé barvy. Pozoruhodným a originálním výtvarným dílem je "Zrcadlo", velké skutečné zrcadlo čtvercového formátu, ve kterém se zrcadlí návštěvníci a obrazy výstavy. Ještě nikdy jsem neviděl zrcadlo, které by takto svébytně vytvářelo umělecký artefakt. Richter se zde dostal skutečně na samotné rozhraní malby a reality, na hranice konceptuálního umění a klasického malířského řemesla.
"Pruhy" (2011) jsou abstraktní díla, která zobrazují pestré, geometricky uspořádané linie pod sebou. Když se do nich divák plně ponoří, může mít zcela ojedinělou barevnou vizi. Právě zrcadlení těchto barevných pruhů a jejich vzájemná interakce se mnou a návštěvníky výstavy v díle "Zrcadlo" představovala jeden z mých nejzajímavějších zážitků ze závěru výstavy. V místnosti jsou však ještě vystaveny fotografie radikální skupiny Baader-Meinhof, kde Richter povznáší tragické události do roviny estetiky a vyhrazuje si právo se k nim umělecky vyjadřovat. Jako by chtěl říci, že i z událostí, které jsou zprvu vnímany jako dramatické a tragické, se časem může stát příběh a tím v určitém smyslu i zábava. Tím však podvrací samotný negativismus a zločinnost úmyslů osob na svých obrazech reprezentovaných.

foto k článku Richterova výstava má ještě jeden díl, který je citlivě oddělený od hlavní části výstavy v paláci Kinských, nachází se totiž v Anežském klášteře. Doporučuji na tuto část výstavy nejít v návaznosti na převážně esteticky povznášející díla v paláci Kinských. Jedná se totiž o rozměrná abstraktní plátna s tematickou holokaustu, která byla inspirována fotografiemi z koncentračního tábora v Březince. Zde cítíme, že téma bylo pro Richtera obzvláště bolestivé a traumatické a návštěvník musí na výstavu přijít vhodně naladěn, aby ji mohl vůbec čelit a citově vstřebat. Žádné jiné Richterovy obrazy nemají takovou hlubokou čerň, která evokuje zánik života a černý šterk osvětimských ramp smrti. Drasticky červená barva zde evokuje život v bolestech a utrpení lidí, ale občas prosvitne stín světle zelený. Možná by se mohl vykládat i filozofií logoterapie Viktora Emila Frankla, který dokázal i v neskutečně tragických podmínkách koncentračního tábora hledat smysl lidského života.