Zároveň však zůstává v tajemném a zastřeném prostředí, které je bez přítomnosti člověka. To podporuje také melancholicky rozostřený výtvarný jazyk. Ve velké míře tak navozuje podobnou atmosféru neobývaných místností, jakou měla i původní funkce galerie. Malířka Magdalena Turzová vyniká autentickým a realistickým výrazem, což podporuje i atmosferický kolorit.
Kurátor Martin Fišr koncipoval instalaci výstavy tak, aby využil nesouvislých a rozličných ploch zdí a zapojil k dílům industriální prostředí galerie. Obrazy tak vyznívají jako specifické interpretace vnitřních příběhů, které autorka vytváří pomocí běžných předmětů a nepotřebných věcí. Z nich vytváří rytmické kompozice. Jako další složku k nahlížení na obrazy Turzové zmiňuje kurátor inzeráty zbytečností a nechtěných krámů k prodeji či za odvoz. Proces zanikání lze vycítit u každé malby samostatně.
Autorka svými malbami dokáže v člověku vyhloubit existenciální otázky, zaměřené na vlastní důležitost bytí v kontrastu s neúčinností neživých věcí. Hlavním elementem se stávají dveře, okna a skříně. Ať už jsou zobrazeny fragmentárně nebo vytváří průhledy do dalších míst, souvisejí s průběhem našeho života. S velkou lehkostí zobrazuje bizarnost lidského prostředí a přežitých předmětů, které ztratily svou funkci. Podobnou estetiku najdeme u amerického fotografa Stephena Shorea a mnoha dalších umělců jeho generace. Také on se ve své rozsáhlé práci často věnoval banálním scénám a zabýval se detaily jednoduchých objektů. Občas se však může zdát, že jeho fotografie jsou odosobněné. Ovšem autorčina působivost prozaických a biedermeierovsky pojatých zákulisí vyvolává silné emoce a reakce u každého diváka. Cyklus Příbytky lidí výborně koresponduje s prostorem galerie, až se zdá, že je vytvořen primárně pro toto místo.