Alena Anderlová je česká malířka narozená v Klatovech, absolventka (2005) malířského ateliéru Michaela Rittsteina na pražské AVU. Ve svých malbách se zabývá rozličnými tématy – člověkem, zvířetem, ale také třeba krajinou. Pro její výtvarný projev je charakteristická promyšlená práce se světlem a výrazný cit pro barvu. Určujícími barvami Anderlové jsou hluboké snivé modře a jásavé, opalizující červeně, které v jejích obrazech vytvářejí kouzelnou atmosféru téměř surrealistických vizí a přeludů.
Na výstavě „Volání divočiny“, se u Anderlové objevuje několik motivů, které prozrazují její hluboký zájem o člověka přesahující, duchovní rozměr jeho bytí. Anderlová vytváří postmoderní mix etnografických reálií (Náčelník 2015, Totemy 2014), mystických zážitků (Kánoe 2014), výpůjček z popkultury (Pirát 2015, Cowboy 2004), ale také osobní mytologie (Šumava, 2015).
Anderlová příliš neřeší způsob své malby, maluje živelně, barvy vrství, prolíná, mísí v pulzující barevné plochy, které na diváka působí jako temné hladiny, které ho lákají do nich nenávratně vstoupit, a již se z nich nevynořit. Voda a vodní hladina hraje v jejích malbách ostatně důležitou roli. Vodu maluje jako symbol citové hloubky a vědomí, do kterého je možné se na vlastní nebezpečí potopit. Její vody nejsou statické, jsou to vodní cesty, kterými se dá proplout do neznámých končin vlastního vědomí, kde jedinými průvodci může být vlastní intuice a snad i indiánský šaman vynořující se z modré temnoty skrytých zákoutí vlastní mysli.
Zvíře u Anderlové má charakter totemického zvířete, tímto tvorem je u malířky krokodýl, který se objevuje na vícero obrazech (Krokodýl, 2015, Krokodýl Dundee, 2015 nebo Výstřel, 2014). Krokodýl Anderlové není určen pro luxusní dámskou kabelku, nýbrž je určen k přemýšlení a rozvažování nad animalitou lidské podstaty. Je to zároveň praještěr z druhohor, který vnímavému znalci zvířecího jazyka může prozradit mnohé z dějin naší planety.
Zvíře pro malířku představuje také přírodní sílu, nespoutaný princip, ke kterému se lidská bytost musí přibližovat s ostražitou opatrností. Na výstavě zastoupeném obraze nazvaném „Nosorožec“ (2015) vidíme rumělkovou siluetu olbřímího zvířete, spíše pravěkého než dnešního, ke kterému přistupuje skloněná drobná ženská postava ostýchavě nabízející něco k snědku tomuto více archetypálnímu než reálnému, strach nahánějícímu tvoru.
I když se Anderlová vyhýbá současným uměleckým trendům, svojí malbou se přibližuje vizuálnímu kódu a estetice skotského malíře Petera Doiga, se kterým jí pojí podobná schopnost vyvolávat u diváka pozornost a jeho následné vtahování do nitra obrazu. Obraz Anderlové „Evoluce“ (2017) zobrazující tři opice na červené kánoi uprostřed nočního výjevu na pralesním veletoku volně parafrázující známý Doigův obraz „100 years ago“.
Výstava „Volání divočiny“ je malířským exkurzem do přírodních a předcivilizačních stádií člověka. Malířka zde působivými malířskými prostředky rozkrývá soustavy prapůvodních myšlenek, které se znovu a znovu vracejí jako bumerang civilizací nezkaženého domorodce, a které vnímavému divákovi přehlcenému mnohdy zbytečnými informacemi dávají znovu okusit věčnou vodu obtékající hluboké kořeny lidského původu. Toho lidského původu, jehož pochopení pomocí moderní racionality není možné.
Alena Anderlová – Volání divočiny
Výstava potrvá do 24. 3. 2017
Kurátor výstavy: Kateřina Tučková
Galerie Vltavín, Masarykovo nábřeží 36, 110 00 Praha 1
