Procházka po stopách těch, kteří trpěli „debilní láskou k obrázkům“

Recenze - obrázek Rok 2015 sotva začal, a už přinesl první ze svých bezpochyby nejvýznamnějších edičních počinů: Dějiny československého komiksu 20. století.

Dějiny, vydané nakladatelstvím Akropolis, napsala čtveřice autorů: Pavel Kořínek, který byl hlavním redaktorem, Tomáš Prokůpek, Martin Foret a Michal Jareš. Jde o vědecké pracovníky, publikace vznikla na akademické půdě z grantového projektu ve spolupráci Ústavu pro českou literaturu AV ČR a FF Univerzity Palackého v Olomouci.

foto k článku Do zažité představy o striktně odborném díle má však po všech stránkách daleko, samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Netrčí z ní žádná „učenecká šeď“, koneckonců už díky zvolenému „barevnému“ tématu. Je více než luxusně upravena a vypravena, na tisíci stranách obsahuje více než pět set ilustrací, tedy přetištěných komiksových stránek.

Je vstřícně strukturována a napsána tak, že se, s trochou nadsázky, místy čte jako detektivka. Komiks v Československu, přesněji řečeno od Rakouska-Uherska (neboť až tam zasahuje jeho historie), přes demokratické prvorepublikové Československo, obě diktatury, nacistickou a komunistickou, až po překotný a skoro nepřehledný rozvoj po roce 1989 neměl nikdy na růžích ustláno.

První hvězdy

foto k článku A co se tedy čtenář za svých 2 800 korun z boxu, obsahujícího dva silné výkladové, na kvalitní křídě tištěné svazky a brožuru s rejstříky a dalšími bibliografickými informacemi, například dozví?
Už třeba jen to, jak je vlastně český komiks stará disciplína. „Naše dějiny československého komiksu jsme se rozhodli vymezit obdobím let 1900–2000, tedy obdobím ‚kalendářního‘ 20. století. Uvědomujeme si, že lze počátky českých komiksových projevů nacházet již hlouběji v 19. století. Jednotlivé sekvenční obrazové cykly, jež se ve druhé polovině 19. století začaly objevovat v humoristických a zábavních časopisech, představují jistě doklady velmi zajímavé a interpretačně podnětné, ovšem z podstaty pouze komiksu příbuzně-předchodné, ‚parakomiksové‘,“ uvádějí autoři.

Ve všeobecně uznávané vlasti komiksu, Spojených státech, je za datum jeho vzniku považován rok 1896, kdy byl publikován příběh The Yellow Kid and His New Phonograph, počátky českého kresleného seriálu pro dospělé vidí autoři v humoristickém časopise Švanda dudák, který redigoval známý spisovatel Ignát Herrmann.

foto k článku Právě zde se na začátku století realizovali první kreslíři, které lze považovat za praotce českého komiksu, například Karel Stroff, ale už i Josef Lada. Ten zde uveřejnil své první kreslířské pokusy, které v dalších desetiletích rozvinul natolik, že jej lze považovat společně s – politicky až k diskutabilnosti levicově zaměřeným – Ondřejem Sekorou skutečně za jednu ze dvou největších hvězd českého komiksu 1. poloviny 20. století.

Uvědomělé Rychlé šípy

foto k článku Rychlé šípy. Slavní komiksoví hrdinové - zleva Rychlonožka, Jarka Metelka, Mirek Dušín, Červenáček, Jindra Hojer a pes Bublina.
Do téhož období samozřejmě spadají i počátky nejvýznamnějšího komiksu pro mládež, Rychlých šípů Jaroslava Foglara a kreslíře Jana Fischera, jehož v 60. letech nahradil Marko Čermák. Jejich historie plná zákazů je známá, v Dějinách ji však dostáváme v zajímavém celkovém kontextu.

Za připomenutí stojí několik kreslených seriálů o chlapeckých klubech, zejména Modrá pětka a „uvědomělejší“ Strážci, jež si pamatují dnešní čtyřicátníci. Vycházely po likvidaci skautského tisku v pionýrských časopisech Stezka a ABC a Rychlé šípy de facto suplovaly.
„Srovnávání s Rychlými šípy se neubrání žádný klubácký seriál, který přišel po nich, v případě Modré pětky je srovnání navíc posilováno osobou výtvarníka Marko Čermáka... Obecně se však Modrá pětka projevovala ‚lidštěji‘, méně vzorově,“ stojí v knize.

foto k článku „Od ostatní produkce je vyděluje nejen nadstandardní rozsah, ale i proslulost a čtenářská obliba, které se s nimi pojí i po dekádách od prvního publikování,“ zdůrazňují autoři.

Jirous komiksu rozuměl

foto k článku

Publikace se nevěnuje pouze výkladu samotných historických období československého komiksu (onen „slovenský rozměr“ je, připomeňme, zpracován vůbec poprvé), ale také jejich dobové kritické a uměnovědné reflexi. Téměř po celé sledované století se musel potýkat s pohrdlivými odsudky „debilní lásky k obrázkům“.
Těch, kteří jej správně dokázali zařadit a pochopit, bylo jako šafránu. Na přelomu 60. a 70. let mezi ně, možná překvapivě, patřil také Ivan M. Jirous, který podle autorů „komiksu porozuměl ze všech těch, kteří se o něm vyjadřovali, vlastně (z dnešního pohledu) nejlépe“.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/dejiny-ceskoslovenskeho-komiksu-dqi-/literatura.aspx?c=A150206_153438_literatura_ob

Publisher: iUmeni.cz