Tehdy navíc česká architektura měla zvuk i ve světě. Ano, i dnes u nás vzniká řada zajímavých staveb, možná by ale nebylo na škodu přejít od kvantity ke kvalitě. A zamyslet se i nad funkcí obou oborových organizací – České komory architektů a Obce architektů.
Desítky proti tisícům
Začnu školstvím. Je to neuvěřitelné, ale vychází mi, že naše architektonická učiliště vychrlí každoročně téměř tisíc nových absolventů. Pro srovnání: za první republiky, kdy patřila naše architektura k evropské špičce, to byly jen desítky. Přitom se stavělo – až na krátké období hospodářské krize – mnohem více než dnes. Tady tedy není něco v pořádku.
Navíc boom 90. let je už dávno minulostí, a i když se situace zlepšuje, tento stav se už zřejmě opakovat nebude. Pro takové množství nových lidí v úzkém oboru samozřejmě odpovídající práce není. Domnívám se proto, že by stálo za to přejít od kvantity ke kvalitě a vrátit se k systému vysoce náročných učilišť s přísným výběrem kandidátů – tak jak je tomu dnes třeba na pražské VŠUP nebo liberecké Technické univerzitě. Počet ateliérů na technikách by se měl snížit a každý vedoucí by měl mít jen takový počet studentů, kolik – vedle své profese projektanta – zvládne.
Povolání architekta považuji za nesmírně odpovědné, proto trvá studium o rok déle než v jiných oborech (podobně jako studium lékařství). Spojuje hned několik profesí: umělce, všestranného technika s velkou odpovědností, ale také urbanistu, bez nadsázky tvůrce prostředí, jež nás obklopuje a jež navíc nezmizí z povrchu země s naší generací, což zavazuje. Bude-li studentů méně, bude víc času na jejich výuku.
Špičkové ateliéry by měly mít možnost se svým pedagogem cestovat a účastnit se (snad i povinně) zahraničních stáží. Na školách by mělo být špičkové technické vybavení. Na druhé straně je třeba věnovat pozornost i předmětům, jako je kreslení a modelování, to žádné počítačové programy nenahradí a budoucí architekt se tím učí porozumět proporcím a cvičí si prostorovou představivost. Kvalitně zajistit tuto výuku je samozřejmě rovněž nákladné.
Proč chybí architektonické soutěže?
Pro práci architekta je nebytná konfrontace s domácí i zahraniční scénou, pro investora je zase důležitá možnost výběru. Tady jsou nezbytné soutěže – anonymní i vyzvané, jednokolové a u složitějších zadání i vícekolové. Soutěží je přitom – na rozdíl od předchozích epoch, a to včetně té neblahé minulé – proklatě málo. Architekti viní investory státní i soukromé, ale sáhnout by si měli i do vlastního svědomí.
Často mluvím s developery i starosty a všichni se soutěží bojí jako čert kříže. Pravidla České komory architektů (ČKA) jsou tak složitá a přinášejí tolik potenciálních problémů, že se do vypisování nikomu nechce. Navíc řada soutěží dnes končí u soudů a tím se případná realizace, na kterou již byly vyčleněny finanční prostředky, na léta spolehlivě zmrazí. V kontextu civilizované Evropy je pak českým specifikem i vzájemná žaloba architektů samých (někteří nešťastníci jsou dokonce souzeni i po smrti).
Už dávno jsem dospěl k názoru, že se u nás nehledá nejlepší soutěžní návrh, ale návrh, který má nejméně chyb – a to opravdu není jedno a totéž. Mnozí členové ČKA si toho jsou jistě vědomi, tato organizace je však v současnosti natolik rozhádaná, že je otázka, zda s tím něco dokážou udělat. Jak vím od mladých (a těch přibývá nyní raketově – viz výše), mnozí z nich o členství v komoře ani nestojí, jenže bez razítka člena tohoto sdružení zřízeného zákonem nelze odevzdat projekt...
Architekti ve stadiu klinické smrti
V zájmu architektů by měla být i osvěta. Tu by měla mít na starosti především Obec architektů (OA), která vydává dvouměsíčník Architekt a pořádá pravidelnou přehlídku Grand prix. Obec je však ještě rozhádanější než komora a nachází se téměř ve stadiu klinické smrti.
Což o to, časopis by asi obec přežil, ale ztráta každoroční architektonické přehlídky, která si za léta pracně vydobyla určitou prestiž, by už nejspíš byla fatální. Existují sice i jiné soutěže, například Stavba roku, ale za těmi stojí velké stavební firmy, a nelze je proto pochopitelně považovat za zcela objektivní. Pro Grand prix se navíc vždy podařilo angažovat porotu složenou ze špičkových zahraničních osobností – a není nad pohled na náš architektonický dvorek zvenčí.
To vše mě samozřejmě mrzí, přitom naše architektura na tom vůbec není špatně, jak o tom svědčí mimo jiné obrázky v tomto článku.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/v-cesku-dnes-vznika-mene-kvalitni-architektury-nez-za-prvni-republiky-1zo-/design.aspx?c=A140422_104117_ln-bydleni_toh
Autor článku: Zdeněk Lukeš
