ZA PRAVDU A SPRAVEDLNOST! Proměny husitství v díle Karla Štěcha a Oty Matouška

Přiblíží pojímání postavy Mistra Jana Husa v díle obou tvůrců, kteří k oslavě českého reformátora došli z opačných ideových pozic. Oto Matoušek, absolvent pražské Akademie výtvarných umění (1910–1915) a člen ruských legií, se po první světové válce stal svými cykly oslavujícími boj legionářů za svobodu Československa jedním z „oficiálních“ umělců první republiky. Zároveň je Matoušek – ač původem z Plzně – pevně ukotven v jižních Čechách, kde zakládá Sdružení jihočeských výtvarníků. V jeho rámci se Matoušek setkává i s mladším Karlem Štěchem, vyškoleným na UMPRUM a AVU, citlivým glosátorem bídy velké hospodářské krize i sociální nerovnosti a nespravedlnosti na jihočeském venkově třicátých let. Zatímco Matoušek proslul grafickými pomníky heroismu československých legionářů, Štěch získal proslulost jako lyrický a sociálně kritický bedlivý pozorovatel venkova jižních Čech. Jakkoliv byly ideové postoje Štěcha i Matouška protikladné, vystavily je oba nacistickým perzekucím včetně věznění v koncentračních táborech. Právě zkušenost s nacistickou okupací, již oba vyjádřili v dílech nezvyklé síly, vedla u Karla Štěcha k niternému souznění s programem socialistického Československa. Součástí ideologie poúnorového státu byla i apoteóza Jana Husa a husitů, kteří byli v nejedlovském duchu vnímáni jako předchůdci komunismu a stali se ideovými vzory pro budování socialistické společnosti. Není divu, že právě husitská tematika poutala intenzivní pozornost Karla Štěcha. Jeho starší kolega se k vůdčím postavám české reformace dostal již před válkou. Právě srovnání předválečného pohledu „legionářského“ umělce s poválečnou obrazovou interpretací Husa v díle levicově smýšlejícího autora je osou výstavy. Jejím hlavním smyslem je však splátka dluhu vůči významným osobnostem jihočeského výtvarného umění a rehabilitace grafických sbírek Alšovy jihočeské galerie.