Václav Rabas a mýtus hnědé. Země, chléb a hmota na periferii avantgardy

Dnes se nachází v oné druhé fázi, což chce narušit právě tato výstava. Jeho dílo je zde představeno mimo historický kontext především svými „malířskými“ kvalitami. Rabas redukoval barevnost svých obrazů na valéry hnědi, což mu zároveň umožnilo zdůraznit reliéfní kvality malby. Země je pro něj „rodnou hroudou“, každoročně obdělávaná oranice metaforou kontinuity zašlých a přicházejících pokolení. Ve svých obrazech dokázal vyjádřit mnohotvářnost zdánlivě fádní mírně zvlněné české krajiny kolem Krušovic. Vedle samotného Rabase výstava obsahuje i práce dalších autorů, jednak jeho současníků (Karel Boháček, Bedřich Piskač a další), jednak umělců mnohem mladších, kteří s toposem pole a s matérií hlíny pracovali ve svých konceptuálních dílech (Karel Miler, Lumír Hladík, Miloš Šejn, Marian Palla, Milan Maur).