Thomas Theodor Heine, Květinový den, 1912

Do roku 2011, kdy ho zakoupila Národní galerie v Praze, bylo dílo považováno za nezvěstné. Poukazuje na tradici květinových dnů, které se konaly v německých městech před první světovou válkou. Během slavnosti prodávaly měšťanské dívky na ulicích umělé květiny. Výdělek byl určen na dobročinné účely, velmi často na podporu péče o děti v nemocnicích a kojeneckých ústavech. Přes ušlechtilé cíle vyvolával tento podnik negativní reakce, mimo jiné kvůli údajnému mravnímu ohrožení dívek, nabízejících květiny. Heine na to reagoval osobitým způsobem. Dívky zobrazil nahé a stylizoval je do role soudobých prostitutek. Jejich zákazníci zastupují různé sociální skupiny: na plátně je postava postaršího měšťana, důstojníka německé armády a studenta. Sedící dívka s pugetem v ruce v popředí je přitom zřejmě umělcovým vědomým odkazem na Manetovu Snídani v trávě – jako by Heine chtěl dát obrazu ještě další obsahovou rovinu: vlastní interpretaci tohoto slavného díla.