Stanislav Kolíbal. Kresba za kresbou

Rozsáhlá autorova výstava v mezaninu Veletržního paláce, nazvaná Kresba za kresbou / Drawing by Drawing, se zaměřuje na Kolíbalovy kresebné cykly, které vznikaly (a stále vznikají) od roku 1968 až do současnosti. Kolíbal chápe kresbu jako definitivní dílo. Současně ale kresby generují významový posun či zásadní změnu v umělcově práci, koncentrovaně ukazují způsob autorova myšlení a rozvíjení daného tématu. Tím je v Bílých kresbách z let 1968–1976, kterými výstava začíná, čas a procesuálnost, prostorovou iluzivnost zase tematizuje cyklus Iluze a fikce z let 1977–1979. Různé podoby práce s geometrií, jejímž smyslem je hledání řádu, shod a souvislostí, započaly Berlínské kresby z roku 1988. Ty otevřely autorovi prostor pro další kresebné cykly, stejně jako pro akvarely či reliéfy, a také, jako v případě předchozích kresebných cyklů, se staly východiskem pro objekty či instalace. Rovněž tento kontext rozvíjení kresby do třetího rozměru výstava připomene na důležitých či v Čechách málo nebo dosud vůbec nevystavených pracích. Výstava by také měla otevřít teoretickou diskusi o povaze Kolíbalova umění v kontextu světového vývoje, najít shody i autorovy odlišnosti od zavedených uměleckohistorických souvislostí. K tomu jistě dopomůže i poprvé zveřejněný soubor drobných skic, základních studií, kresebných myšlenek, prvotních nápadů, které téměř intimně ozřejmují způsob Kolíbalovy práce. Autorem nezvykle koncipovanou retrospektivu z pozice kresby jako výsostného uměleckého díla doprovází katalog s rozsáhlým autobiografickým esejem, ve kterém Stanislav Kolíbal zdůrazňuje společenské i osobní danosti své práce a své umělecké orientace.
Koncepce výstavy a architektonické řešení: Stanislav Kolíbal
Kurátoři: Adam Budak a Martin Dostál
Národní galerie v Praze, Veletržní palác – respirium a ochoz mezaninu