Písně kosmické

Vizuální slovník všech vystavujících autorů je příbuzný až podobný, a to nejen tématicky, ale i způsobem zpracování. Hlavním společným motivem je meditativnost jejich tvorby. Na jednotlivých dílech jsou jasně patrná témata struktury, vesmíru, vnitřního a vnějšího vědomí, krystalu, která ovšem nemusíme vnímat nijak dogmaticky, ale jako určitý vizuální impuls směřující k širšímu kontextu, kde si divák klade otázky po smyslu či zákonech světa. Proto není překvapením, že autorský rukopis jednotlivých umělců se v instalaci expozice doplňuje. Skladba a rytmus výstavní expozice tak vytváří zajímavý vizuální dialog. Objekt Tomáše Polcara Kyklos, který je realizován z hrubé betonové hmoty a vytváří tak základní geometrický tvar kruhu, koresponduje s variantou „uhelné“ instalace Dagmar Šubrtové, kde autorka mimo jiné používá odkazy na proměnu hmoty ve smyslu krystalizace. Lada Semecká se oproti tomu soustředí na realizaci minimalistických objektů z taveného čediče jejichž hrubý a matný povrch odkazuje k hmotně nehmotnému materiálu přítomnému ve sluneční soustavě. Instalace Kvintesence od Markéty Váradiové spočívá v autorské variaci na Platónská tělesa vytvořená ze zrcadlových ploch, kde hrají důležitou roli optické klamy a iluze. Tyto prostorové intervence jsou doplněny o vlastní grafickou interpretaci Apokalypsy od Ilony Staňkové formou grafických piktogramů na zdech galerie.

Tvar výstavy ve svém vizuálním purismu nabízí lákavou paralelu nikoliv s dnes populárními postkonceptuálními přístupy nýbrž přímo s řeckou předsokratovskou filosofií. Už Pythágoras si uvědomil, že základním systémem světa, první abstrakcí jsou číselné poměry, čísla, jejichž vztahy lze vysledovat ve všech představitelných i nepředstavitelných realitách. Zdánlivý rozdíl mezi odtažitým, racionálním vnímáním skutečnosti a intuicí Pythágoras propojuje ve svém učení do jednotného systému.

Karel Matouš Zavadil