Fascinace skutečností

S kořeny v šedesátých letech dvacátého století a pověstí revolucionáře na baštách dokonale mimetické, radikálně realistické malby, je hyperrealismus snad jejím posledním trvale dráždivým elementem. Je totiž přímo spojen s revoltou vůči dobově vůdčím uměleckým tendencím, na straně jedné neo-avantgardním variantám minimalismu, abstraktního expresionismu, konceptuálního umění, případně instalace, na straně druhé (nejen) ideologicky podmíněnému realismu. Jeho zaměření, oproti pop-artu obnovující hodnotu obrazu, bylo od počátku strategicky spojeno s fotografií a technickým viděním, jehož však nejen využívá, ale také je problematizuje. Zdá se proto, že hyperrealismus zosobňuje principy současné (post-) postmoderní kultury – je spíše pojmem, než stylem, úzce spjatým s filosofickým zázemím a právě filosofická reflexe je pro něj příznačná.