Error / Alegorický princip v českém poválečném malířství a sochařství

„Zabývat se alegorickým motivem v současném umění znamená odvážit se vstoupit na zakázané území, které bylo téměř 200 let alegorii zapovězeno jako estetická úchylka, jako protiklad umění.“

Uvedený citát pochází z pera amerického kritika a teoretika umění Craiga Owense. Ve svém vlivném textu „Alegorický impuls: k teorii postmodernismu“ z roku 1980 poukázal na postupné vytěsnění alegorie z moderního umění, pro které se stala jednou z hlavních nepřátelských tendencí. Alegorie byla zatracována a silně kritizována avantgardou, i přesto však nikdy zcela nevymizela a zasáhla i do tvorby umělců, u nichž bychom její výskyt jen sotva očekávali.
Owens myšlenkově navázal na Waltera Benjamina, který se zasloužil o částečnou rehabilitaci alegorických principů a naopak se kriticky vymezil vůči uměleckým symbolům, respektive vůči potřebě hovořit o symboličnu. Vztah alegorie a symbolu vysvětlil Benjamin ve svém stěžejním textu Původ německé truchlohry, a to na příkladu dramatické tvorby. Poukázal na problém symbolu, jehož význam je vždy obecný a může tak být snadno viděn v téměř kterýchkoliv formách. Naproti tomu alegorie přináší konkrétnější skrytý obsah, k jehož odhalení potřebujeme vždy znát určitý „klíč“.