Brány pozemské i nebeské

Jednotliví umělci působí, vystupují i svá díla prezentují jako solitéři. Jejich tvorba není vázaná sjednocující koncepcí, výtvarnou orientací, ani stylem. Skupinu tvoří sochaři i malíři, architekti i scénografové, vyjadřující se různými technikami, stylem, i náměty. V jejich tvorbě nalézáme olej, litografii, železo i pastel… A přece divák nalezne v jejich dílech jistou vazbu, jisté umělecké „sevření“, které tuto volnou skupinu volně váže. Není to pouze obdiv k starému i modernímu umění (Císařovská, Císařovský), ale i citové vazby na rodiště (J. S., Hilský), na krajinu i město, které uměleckou osobnost motivovaly i inspirovaly. Jsou to i emoce člověka inspirujícího se přírodou, poezií krajiny (Vlášková, Hilská), často i lidským utrpením, kdy materiál i jeho zpracování (Císařovský) v divákovi evokuje zamyšlení nad globálnějšími otázkami lidské existence, jejím duchovním rozměrem a jeho smyslem (Císařovský, Pošvic), včetně úvahy o jeho budoucnosti (Burdová).