KOVOLITEC KAREL BARTÁK

Umění a design - obrázek Jednou z pozoruhodných položek v nedávné aukci Arthouse Hejtmánek bylo fotografické album dokumentující práce kovolitce Karla Bartáka.

V kožených deskách přibližně formátu A3, které zdobí monogram KB a stylizovaná kresba tavícího kelímku v plamenech, je uloženo 73 šedočerných čtvrtek s nalepenými fotografiemi a jednoduchými popiskami.

Nejstarší reprodukovanou prací je monumentální jezdecký pomník hrdiny americké války za nezávislost a vůdce povstání proti ruské okupaci Polska v roce 1794 Tadeusze Kosciuszka z doby kolem roku 1900, nejmladší pak socha Aloise Jiráska pro pražské Jiráskovo náměstí, která byla odlita v polovině 50. let. Kdo byl Karel Bartáka a co se z tohoto alba o jeho díle dozvíme?

foto k článku Karel Barták byl významným pražským kovolitcem, který se zejména v průběhu první poloviny 20. století podílel na realizaci mnoha pomníků a bronzových soch ve veřejném prostoru. O jeho životě toho nicméně není mnoho známo. Z běžně dostupných zdrojů nelze zjistit ani datum jeho úmrtí. Album posloužilo jako východisko pro letos vydanou knihu Jiřího Hořavy Kovolitec Karel Barták. Autor ale hned v předmluvě zdůrazňuje, že jde jen o shrnutí základních informací, kterému bohužel nepředcházelo „dlouhé vyhledávání v archivech“. Kniha je nicméně cenná v tom, že přináší krátké profily všech reprodukovaných soch a jejich tvůrců. V případě pomníků totiž platí, že ne všechny přežily do dnešních dnů. Ostatně i zmiňovaná Kosciuszkova socha v Krakově byla za druhé světové války stržena a na Wawelu dnes stojí její kopie, kterou městu v roce 1960 věnovaly Drážďany.

foto k článku Karel Barták se narodil v květnu 1887 ve Vídni jako třetí ze čtyř bratrů. Jeho otec byl vyučený zámečník, který pracoval v c. k. ústavu pro odlévání. Liteckému řemeslu se vyučil Karel i jeho bratři. Od prvních let 20. století byl zaměstnán v kunsterzgiesserei, tedy umělecké slévárně Theodora Thomasa Srpka. Firmou, jak v článku k sedmdesátinám Karla Bartáka v časopise Výtvarné umění v roce 1957 napsal Jiří Mašín, byl v roce 1905 poslán do Krakova. Jednalo se patrně o sesazení jednotlivých dílců Kosciuszkova pomníku. Ten měl být sice odlit již v roce 1900, k jeho finálnímu umístění ale nakonec došlo až o mnoho let později, neboť rakouské úřady odmítly stavbu povolit. Pomník byl slavnostně odhalen až ve 20. letech.

foto k článku O pár let později, pravděpodobně v roce 1907 či krátce před tím, Srpkova firma otevřela novou pobočku v Brandýse nad Labem, kde začala fungovat pod českým jménem Bohdan Tomáš Srpek – umělecká slévárna kovů. „(Karel Barták) Přichází tehdy do Čech, přivádí si s sebou více než tucet dělníků z Vídně a s nadšením svých dvaceti let začíná pracovat v Srpkově nově založené filiálce v Brandýse nad Labem. A po pomníku Palackého přichází další velký úkol: odlít Šalounovo sousoší M. J. Husa pro Staroměstské náměstí. S mladistvým zápalem zmáhá Barták se svými pomocníky tyto vpravdě monumentální úkoly a spolu s ostatní prací již před první světovou válkou přímo vrůstá v dějiny českého sochařství,“ píše v již zmiňovaném článku z roku 1957 historik umění Jiří Mašín.