Univerzita tak nejen podporuje rozvoj místní kultury, ale i vytváří platformu pro dialog mezi generacemi umělců, teoretiků a diváků.
Prof. Jan Lata se inspiroval podobnými sbírkami v zahraničí a jako milovník umění se rozhodl zhmotnit svoji vizi o umění v prostředí univerzity, což je v kontextu České republiky poměrně ojedinělý projekt. Nyní se sbírka významně posunula směrem k veřejnosti, a to tím, že lze všechna díla prohlížet online prostřednictvím webové prezentace: https://umeleckasbirka.osu.cz/. Návštěvníci zde mohou zhlédnout přibližně čtyřicet prací, které tvoří jádro sbírky. Projekt má ambice stát se bohatou a jedinečnou přehlídkou současného umění spojeného s Moravskoslezským regionem a představovat pomyslné setkání výtvarných osobností spjatých s Ostravskou univerzitou.
Kolekce umění Ostravské univerzity se neustále rozšiřuje – v letošním roce se připravují nové akvizice, a to nejen z řad absolventů Fakulty umění, ale také z Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty. Tím se otevírá prostor pro ještě širší spektrum tvůrčích přístupů. Do budoucna je v plánu zahrnout do sbírky i umělce, kteří v současnosti stojí mimo akademické prostředí univerzity, avšak jsou nějakým způsobem propojeny s Moravskoslezským regionem. 
Kurátorka sbírky, Ema Ducháčková, by si přála, aby bylo možné do sbírky zařadit více trojrozměrných objektů, ať už tradičních sochařských plastik nebo všemožných instalací, pracující též s nejnovějšími technologiemi, čímž by se potvrdil závazek Ostravské univerzity být aktivní institucí podporující současné umění a kulturu v regionálním i národním měřítku. Kurátorka sbírky by se též nebránila zařadit několik děl z 2. poloviny 20. století, jež by reflektovala tvorbu ideologickou, popisně ilustrující život na Ostravsku.
Ve sbírce jsou v současnosti zastoupeni autoři a autorky různých generací – od zakladatelských osobností Fakulty umění, jako byl Eduard Ovčáček, přes etablované pedagogy (Daniel Balabán, František Kowolowski, Zbyněk Janáček, Michal Kalhous), až po výrazné mladé talenty.
Eduard Ovčáček, emeritní profesor Ostravské univerzity, byl výraznou osobností českého i mezinárodního uměleckého prostředí. Věnoval se vizuální poezii, grafice, sochařství, malbě i fotografii. Byl průkopníkem serigrafie v Česku, spoluzakladatelem Klubu konkrétistů a autorem originálních polychromovaných forem – „architektonů“. Na Ostravské univerzitě organizoval na konci 90. let workshopy serigrafie a jeho vliv na generace studentů i kolegů je dodnes patrný.
Ve sbírce je zastoupen také Jiří Kuděla, jehož malířská tvorba představuje osobité theatrum mundi. Maluje figury, interiéry i abstraktní formy s důrazem na texturu, tvarovou bohatost a výrazovou intenzitu. Jeho obrazy nejsou popisné, ale často až expresivně dynamické. Kriticky reflektují soudobý svět, individualismus a vnitřní napětí moderní civilizace.
> 
Zásadní roli ve sbírce hraje rovněž Michal Kalhous, současný děkan Fakulty umění Ostravské univerzity. Jako fotograf pracuje s pomíjivými, nečekanými a často šokujícími objekty. Jeho minimalistické, ale obsahově provokativní kompozice narušují konvence vnímání portrétu a zátiší. Kalhousova práce je subtilní i koncepční, a výrazně přispívá k profilaci univerzitního sběratelského programu.
Z mladší generace stojí za zmínku například Sabina Knetlová, která vytváří stylizované betonové figury z recyklovaných materiálů, reflektující téma dotyku a lidského kontaktu. Nebo Josef Kukučka, jenž z kovu a nalezených materiálů formuje objekty na pomezí spirituality, tělesnosti a industriální paměti.
Ve sbírce jsou i díla Barbory Mikudové, která propojuje malbu s videem a animací a zkoumá vztah mezi člověkem a prostředím – často postindustriální krajinou Ostravska. Maria Aksinina, ruská umělkyně žijící v Praze, vytváří zase šité textilní koláže inspirované každodenností, dětstvím a pamětí. Využívá recyklaci, autorské knihy i instalace, aby tematizovala domov, ztrátu i pomíjivost. Barbora Kurtinová do sbírky přináší silně osobní a sociálně angažovaný hlas – věnuje se péči, rodičovství a tématu dospívání v neúplné rodině. Její textilní instalace a ornamentální kresby vycházejí z osobních zkušeností, zároveň ale akcentují důležitost komunity a péče o druhé.
Umělecká sbírka Ostravské univerzity tak není jen uchovatelem výtvarných děl, ale živým důkazem propojení vzdělávání, umění a do budoucna též veřejného prostoru – s jasným důrazem na autenticitu, kvalitu i rozmanitost současné výtvarné scény.
