Keramice se začala věnovat již v dětství a svoji tvorbu vypilovala na Škole užitkového výtvarnictví Jozefa Vydry v Bratislavě, odkud pak její cesta vedla na pražskou UMPRUM.
„Tvořím volné i užité umění, k oběma přistupuji rovnocenně a věnuji jejich tvorbě stejné množství energie. Stává se mi, že projekt, který jsem původně zamýšlela jako funkční kousek, přeroste do objektu – nebo opačně,“ říká o své tvorbě Ema. Právě studium v ateliéru keramiky a porcelánu na UMPRUM jí poskytuje zatím dostatečný prostor pro vlastní vyjádření a velmi si cení zpětné vazby od svých dvou učitelů Terezy Slukové a Milana Pekaře. Velkou inspirací jí je též maďarský keramik Zsolt József Simon, u kterého absolvovala týdenní kurz tvorby modulárních forem.
Autorka se materiálově spíše nežli keramice věnuje především technologicky náročnějšímu porcelánu. Zajímá ji procesuálnost, přičemž ráda překračuje hranice daného a vytváří nové, vlastní techniky, mezi kterými nechybí experiment s ohledem na úctu k historické tradici. To dokazuje ve svém díle „Neurčený autor“. V uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ji zaujala dóza s údajně neurčeným autorem. Měla vtlačené logo Wedgwood, ale jako místo vzniku byl uveden Vranov nad Dyjí. V 19. století ve Vranově nad Dyjí fungovala manufaktura na luxusní kameninu, která ve své rané produkci kopírovala design několika úspěšných manufaktur jinde v Evropě. Dózy „Neurčený autor“ jsou tak kopie kopií, kterým sarkasticky dominuje okázalé logo. Aby bylo možné vytvořit co nejvěrnější kopii, bylo nutné pracovat s technologií fotogrammetrie – tvorby 3D modelu za pomoci velkého množství snímků a následně na něj Ema vytvořila standardním postupem formu na porcelán. Na projekt „Neurčený autor“ navázala svojí bakalářskou prací „wedgwood“, ve které se ponořila hlouběji do problematiky dobových kopií. „Mým záměrem je prezentovat historii českého porcelánu, jejíž nemalou součástí byly kopie. Jsem přesvědčena, že kopírování – etické a legální – může být přínosné i v současné tvorbě,“ říká Ema Auri.
Podobně zajímavým autorčiným projektem jsou nádoby s rytým dekorem, inspirovaným Bukovohorskou kulturou z východního Slovenska, který propojuje formu bukovohorského hřebenového ornamentu s digitálním jazykem počítačů. Projekt tedy pracuje se srovnáváním počítačových kódů a pravěkých šifer. Neolitický člověk kódoval informace do symbolů, aby jim porozuměly vzdálenější osady a kmeny, což se obdobně děje i dnes, kdy převádíme informace do číselných struktur pro komputery.
Široce rozkročené dílo Emy Auri Harmanové zahrnuje třeba i porcelánový náhrdelník, vyrobený z oušek šálků nebo vázy „Rozklad“ či set pohárků a ostatního nádobí, vytvořený autorskou technikou vrstveného porcelánu.
Aktuálně je možné její tvorbu zhlédnout v Divadle Komedie v Praze na výstavě Hranice skutečnosti.
Objekty z cyklu Synesthesis provokují svým organickým tvarem, vycházejícím z embrya, který na jednu stranu láká k doteku, ale jeho pichlavé ostny a křiklavé tóny dokáží zraňovat. Jak autorka sama uvádí: „Barvy mohou upokojovat, objímat, potěšit, vyvolat smutek, úzkost i bolest.“ Při tvorbě objektů z tohoto cyklu se Ema zabývala souvislostí mezi barvami, tvary a strukturami. Cílem díla bylo zhmotnit nepříjemné pocity, jež tyto barvy vyvolávají. 
„Pichlavá embrya“ jsou vytvořená z autentické směsi porcelánu a vláken orobince širokolistého. Provokativnost díla je umocněna umístěním jednotlivých objektů pod skleněné poklopy, což má za cíl podtrhovat pocit něčeho nebezpečného a toxického.
Podobně jako objekty z cyklu Synesthesis patří i dílo „Tramping“ do kategorie drobné plastiky. Dílo zaujme především svým skrytým erotickým nábojem, demonstrovaným srnkou v krajkovém prádle, která se napájí z pramene, jež není vodou, ale alkoholovým mokem. U rozvaliny z kamení zatím znaven, možná taktéž posilněn tekutinou z potůčku, odpočívá tramp, jenž sní svůj sen o lepší, svobodnější společnosti. Realizaci předcházelo pečlivé studium fenoménu trampingu v Československu let osmdesátých, které zahrnovalo též rozhovory s trampy z okruhu autorčina otce, jenž sám tramping rád provozoval. Dílo tak představuje nostalgickou vzpomínku na toulky přírodou a sen o tom, co vše by se mohlo stát.
Ema Auri Harmanová se může pochlubit spoluprací s Uměleckoprůmyslovým muzeem Moravské galerie v Brně nebo již pravidelným vystavováním na Designbloku s ateliérem keramiky a porcelánu UMPRUM. Aktivně také vystavuje na skupinových výstavách, jako např. na loňské expozici „Ona je něha“ kurátorky Evy Šuhajek, konané v Mladotově domě na Pražském hradě. Do budoucna by ráda s kolegyněmi založila společný ateliér, protože, jak sama říká, lépe se jí pracuje v malém kolektivu než o samotě.
Foto v úvodu: Červený objekt z kolekce Synesthesis, foto: Zdeněk Veselý
