Od roku 1998 také vedl Galerii Hrozen v Českých Budějovicích zaměřenou na výstavy předních českých i zahraničních výtvarníků, v níž je možné se s jeho dílem potkat.
Koncem 60. let se Johanusovy černobílé kresby vyznačovaly originální stylizovanou geometrickou formou, lyričností a přívětivým humorem. Věnoval se také kolážím a užité grafice. Jeho typický výtvarný projev provázel řadu publikací i dětské časopisy, například Sluníčko nebo Ohníček. Vytvářel pro děti leporela, omalovánky, vystřihovánky, pexesa apod. I v této ilustrátorské práci kladl důraz na poetičnost, přehlednost a především imaginativnost výtvarné formy. V ilustracích pro děti, v nichž byl po roce 1989 kladen důraz na popisnost a efektní dojem, zářily jeho obrázky jako drahokamy. Českobudějovický patriot vytvořil tisíce obrázků, kreslených vtipů a časopiseckých i knižních ilustrací a jeho dílo se nyní uzavřelo.
Snaha přiblížit grafické dílo Václava Johanuse bude vždy nedostatečná, neboť jeho tvorba je vizuální podobou i obsahem čitelná a mluví přesvědčivě sama za sebe. Co se týče originality a původnosti výtvarného výrazu patří bez nadsázky k takovým výtvarníkům, jakými byl například Zdeněk Miler, Jiří Kalousek nebo Ondřej Sekora. Václav Johanus má za sebou bezpočet otištěných kreseb v nejrůznějších časopisech, i spolupráci s Českou televizí. Nikdy ale nebyl jen kreslířem humoristou, či dokonce karikaturistou, přestože i v tomto oboru dosáhl uznání, a právem se zařadil vedle osobitých kreslířů jako jsou Jiránek, Barták, Slíva či Stanislav Holý. Tito výtvarníci si také vytvořili nezaměnitelný styl, a věnovali se, či se věnují, volné grafice, avšak Johanus byl důslednější v uměleckém pojetí.
Kruh, půlkruh, vlnovka, ovál
Základním formotvorným a charakteristickým výtvarným prvkem je kruh, půlkruh, vlnovka, ovál, jinými slovy zaoblený geometrický tvar, velmi často konfrontovaný tvarem ostrým, a také tento kontrast vytváří v kresbě či obrázku zvláštní napětí. Johanus své kresby prováděl v přesné lince, aby z prožité zkušenosti zbavené všech zbytečností vyjádřil to nejpodstatnější, a proměnil inspirující motiv v jinou realitu. Většinou prostřednictvím jemné humorné nadsázky či jím oblíbené absurdity. Výsledkem je výtvarná forma, kterou důvěrně známe. Například konec trumpety se mění v ucho, či rybí šupiny v podobě ptačích křídel z těla ryby odlétají, anebo nožík, nazvaný rybička, se zabodává do těla ryby mnohem větší. To vše je výtvarná asociativní fantazijní hra, v níž je dovoleno setkání možného s nemožným. Johanusovy výtvarné práce prozrazují úžas dítěte i zaujatí surrealisty.
V hravém setkávání věcí zdánlivě nepatřičných, které k sobě nakonec přece jen nějak náležejí, lze pak vnímat nejen Johanusovu radost z tvorby, ale i smysl pro jemný humor, a především duchaplnou pointu, často skrytou a navýsost poetickou. Ostatně autor měl již od dětství rád literaturu a poezii, což byly kromě hudby jeho silné inspirační zdroje a podněty. A také zážitky z krajiny, voda a ryby, neboť od dětství trávil každé léto s prutem u rybníka. Není náhoda, že ho v oblasti kresleného humoru nejvíc inspirovala soustružená dřevěná figurka v akci, její příběh. Poetika jeho tvorby, ať už jsou to kresby, koláže, ilustrace, nebo ve volné tvorbě serigrafie, tempera a akryl, má právě tyto kořeny, ukotvení v jihočeské krajině. Zaoblenost tvarů, tolik typická pro výtvarnou práci Václava Johanuse, odkazuje k barokní tradici jihočeského kraje, kde autor do své smrti žil.
Černobílé kresby často kombinoval s koláží, v níž používal rastry z xylografií starých tisků, čímž tyto drobné práce působily dojmem čehosi archaického, starodávného a nám důvěrně známého. Obsah těchto převážně snově romantických prací je opět založený na uvolněné fantazii a hře. Ryby, voda, stromy a věci denní potřeby člověka mezi nimi v překvapivých kombinacích a setkáváních. Navýsost poetické jsou i drobné kresebné hříčky, v nichž používá písmo, například minuska písmene „a“ je v jeho pojetí pohodlným křeslem, v němž sedí čtoucí si postava. To vše je dobré, a z výtvarné tvorby Václava Johanuse je zřejmé, že vyjádření dobra bylo pro něho základní lidskou potřebou a možností přitakat životu. Jak jinak ale může smýšlet lyrik plnosti obyčejného života a básník čisté formy? Život Václava Johanuse se uzavřel, ale jeho lidskostí prostoupené dílo tu dál zůstává pro další generace.