Možnost si prohlédnout a vychutnat sochařská díla, která jsou zdánlivě náhodně umístěna v prostoru kolem domu a přilehlé zahradě, navíc zalité sluncem pozdního léta, se hned tak někomu nepoštěstí. A k tomu výklad a osobní komentář o jejich vzniku přímo od autora je zážitek, který vás nabije pozitivní energií na mnoho týdnů dopředu, takže ani blížící se podzimní plískanice vás už nijak nerozhodí.
V zahradě, ateliéru a ostatně i v celém domě je možné sledovat autorův vývoj, posun, myšlenky i plány, hru spirál, rotačních i rotujících tvarů, vertikál nebo geometrických objektů. Díla jsou z různých období, různých materiálů i velikostí. Převažuje dřevo nebo kámen, ale také experimenty s epoxidovou pěnou a kombinace různých materiálů.
Bystrému pozorovateli však neujde, že některé sochy v zahradě jsou odlišné. To proto, že jejich autorem je Václav Kyselka starší (1921 – 2017). Jeho kamenné sochy ladně ležící v trávě nebo levitující nad studnou (Baletka) jsou jak závanem z minulosti, který má v přítomnosti stále sílu. Srovnání dvou generací sochařů je tak velmi poutavé a inspirující.
Některé z děl Václava Kyselky jsou výsledkem sochařských sympozií, kterých se zúčastnil několik nejenom v České republice, ale i v zahraničí, třeba v Litvě nebo v Dánsku.
Jedna z prací, připomínající šroub nebo nějakou odhozenou průmyslovou součástku je připomínkou působení v ateliéru ve starém areálu Zbrojovky. V té době tvořil spolu se skupinou výtvarníků, která si právě podle umístění v areálu začala říkat Šestá větev. Ateliér funguje dodnes, ale sídlo má po několika dalších přesunech momentálně na Jugoslávské 111 a narazíte v něm aktuálně třeba na Lenku Pilařovou, Jana Novotného nebo Petra Bureše.
Jméno ateliéru Šestá větev vám ale připomene i kavárna v Brně na Moravském náměstí, kde její členové pořádají i komorní výstavy svých prací. Tak si zajděte vychutnat dobrou kávičku a potěšit oko.
A když už budete v Brně, zajeďte se podívat na některé z realizací Václava Kyselky ve veřejném prostoru. Třeba u řeky Svratky - Pocta Brancusimu nebo na náměstí SNP v Černých Polích můžeme obdivovat sochu Svoboda 89. Co je na podstavci napsáno zjistíte, až ji navštívíte, určitě to stojí za to!
Ale zpět na zahradu… V dílně, kde Václav Kyselka tráví většinu svého času jsem dokonce měla možnost nahlédnout i pod pokličku posledního projektu, a sice výroby reliéfu pamětní desky Jaroslava Krále pro obec Hodějov, kde v letech 1887 – 1897 umělec žil. Pro reliéf si Václav vybral ztracený obraz Černá madona z roku 1922, který se dochoval pouze v podobě černobílé reprodukce. Proces, kterým deska musí projít, než nabere finální podobu je až neuvěřitelně náročný a zdlouhavý. Od samotného vytvoření reliéfu, přes zhotovení formy, odlévání, broušení a dalších úprav.
Více informací o Václavu Kyselkovi se dozvíte na jeho osobních stránkách zde
Dny Otevřených ateliérů (DOA) na Vysočině, 7.-8. 10. 2023
Pokud byste i Vy chtěli zažít návštěvu ateliéru na vlastní kůži, máte jedinečnou příležitost hned v dohledné době. Již po dvanácté se o víkendu 7. - 8. 10. 2023 konají Dny Otevřených ateliérů na Vysočině. Tato podzimní slavnost umění se pořádá již od roku 2011 a koná se postupně hned v několika krajích za sebou. 30.9. - 1.10. v Jihomoravském kraji, 13.-15.10. v kraji Jihočeském a 21.-.22.10. v Dolním Rakousku, které se pro tuto akci stalo vzorem.
Navštívit můžete nejenom ateliér Václava Kyselky, ale i dalších bezmála 100 ateliérů a výtvarníků rozesetých po celé Vysočině. Katalog si můžete on-line prohlédnout ZDE a na akci se tak řádně dopředu připravit a dopřát si dávku umění přímo u jeho zrodu.
A jak se říká…. "nic není náhoda", tak vlastně nakonec asi ani návštěva ateliéru Václava Kyselky nebyla možná náhoda. Ať už je to jak chce, já za tuto náhodnou - nenáhodu děkuji zejména Martině Turečkové (Kamence), která mne s sebou přibrala na cestu.
